Přesto největší úspěchy dosáhl v Liberci a Mladé Boleslavi. S Libercem získal titul v roce 2012 a s mladoboleslavským týmem triumfoval v českém poháru 2016.
Vnímal vůbec, že už hrál za čtyři Baníky? „Až se to objevilo v médiích, tak se to začalo rozebírat. Mě to ani nenapadlo,“ odpověděl.
A měl, když ještě působil na severu Čech, povědomí o ostravském Baníku?
„Samozřejmě. I když jsem hrával druhou ligu, tak na tu první jsem se koukal. A Baník Ostrava zná každý. Je to hodně velký klub, s velkou tradicí, takže teď, když za něj hraju, je to taková pěkná tečka za mou kariérou. Bylo by pěkné končit v tom největším Baníku. Přesto bude krásné, když se jednou vrátím do toho nejmenšího Baníku, do Souše, a tam pověsím kopačky. Ale neříkám, že už chci končit, to ne.“
Můj život s Baníkemseriál iDNES.cz ke 100 letům klubu 1.díl: Můj život s Baníkem I: Střílejte! To není Michalík, to je číšník z Centrumu 2. díl: Můj život s Baníkem II: Poháry jsou věc prestiže. Kanonýr líčí zážitky z Evropy 3. díl: Můj život s Baníkem III.: Baník je mi zřejmě souzení, říká Fleišman |
Soušský Baník, v němž začínal, je o tři roky starší než ostravský. Momentálně hraje třetí ligu.„Tam jsem začal v pěti letech, kdy mě táta vzal na fotbal. Rád se tam vracím a doufám, že si tam ještě jednou zahraju mistrovské utkání. Je to tam skvělé. Lidé mě tam poznávají, fandí mi. Je to super,“ říká Fleišman.
Souš bývala propojená s Mostem, který od roku 2005 hrál tři sezony první ligu. „Nechci říct, že Baník Souš byl akademií Mostu, ale chodili tam hrát kluci, kteří se nedostali do mosteckého Baníku. V Souši začínali. Jenže Most už zanikl.“ Stalo se tak v roce 2016.
Fleišman v Mostě v sezoně 2005 až 2006 poprvé okusil nejvyšší soutěž, byť za něj mezi elitou nikdy nenastoupil. Proč?
„V přípravě za trenéra Ščasného jsem se zranil, natrhl jsme si břišní sval. Celou sezonu jsem v podstatě promarodil a pak jsem hostoval v Blšanech. Za Most jsem ale celou dobu hrál ve druhé lize vyjma půlročního hostování v Baníku Sokolov,“ připomněl Jiří Fleišman.
Do Sokolova zamířil, když se po zranění nemohl dostat do tempa.
„Vyžádal si mě pan Hašek, tehdejší tamější trenér. Byl jsem rád, i když to nebylo nic příjemného. Každý den jsem tam dojížděl vlakem. Bylo to složitější, ale i za půl sezony v Sokolově jsem byl vděčný, protože pod trenérem Martinem Haškem jsem se dostal do skvělé kondice, na to je on přísný. Z toho půl roku v Sokolově jsem pak těžil celou dobu v Baníku Most, než jsem přestoupil do Liberce.“ Jak vůbec v severočeských Banících vnímají ten slezský?
„V Souši ho berou jako největší klub, v němž jsem byl. Musím ale říct, že zatím (zdůraznil slovo zatím) jsem největší úspěch zažil v Liberci. Rád bych ho však zopakoval i tady s Baníkem, i když vím, že toho času už moc není,“ řekl Fleišman. Do Liberce neodcházel v úplně dobré situaci, protože Most měl ekonomické problémy, což se projevilo na vztazích vedení s hráči.
„Ale to už je zapomenuté,“ řekl Jiří Fleišman. „Mrzí mě, že klub jako takový zanikl, protože stadion byl velice pěkný. Pamatuji si první zápas v lize, když tam přijely Teplice. Kapacita ochozů byla devět tisíc míst, ale bylo tam jedenáct tisíc lidí. To bylo něco fantastického.“ Na skvělou atmosféru si nemůže stěžovat ani v Ostravě, byť v této sezoně zatím návštěvy i výkony mužstva zůstávají za očekáváním.
„Ale fandové Baníku jsou výborní. Už jen to, kolik jich s námi jezdí i na venkovní zápasy,“ podotkl Jiří Fleišman, který si jejich přízeň získal mimo jiné obrovskou bojovností.
„Bojovnost a nasazení je to hlavní, co mě provází celou kariéru. A strašně moc mi vadí, když se nám nedaří. Na bojovnosti a kondici mám kariéru založenou. Nikdy jsem neřekl, že jsem výborný fotbalista. Rád bojuji. Běhání mi nevadí. A když dostanu nějakou ránu, tak se zahojí,“ prohlásil obránce.
Dnes hodně těží i ze svých zkušeností. Více než on a brankář Jan Laštůvka jich v současném kádru Baníku nikdo nemá.
„Starší hráč už ví, kdy se má rozběhnout a kdy ne, pokud to tak řeknu,“ pousmál se. „Tím šetří síly. Někteří mladí po hřišti naběhají třináct kilometrů a někdy bezúčelně. Ten zkušenější hráč jich naběhá deset a může dát finální přihrávku, protože bude vydýchaný. Nemyslím si, že by si ulevil v nějakém souboji, ale už tolik zbytečně neběhá.“ Ostatně v Ostravě si už vyzkoušel i roli kapitána, kterou momentálně plní gólman Laštůvka.
„Když jsem sem přišel, tak mě něco takového ani ve snu nenapadlo. Kór když tady byli Milan Baroš, Venca Procházka, kapitánem byl Robert Hrubý a pořád tady je Honza Laštůvka. Ale v jednu chvíli se trenér rozhodl, že tu pásku dostanu já. A pak mi nějaký čas zůstala. Ale pořád máme v kádru více kluků, kteří si kapitánskou pásku zaslouží.“
Fleišman naznačil, že by v ostravském Baníku mohl ukončit kariéru vrcholového fotbalisty. Jak hráč vnímá, že se ta chvíle blíží?
„Každý si to v hlavě aspoň trochu uvědomuje, ale je těžké si to připustit, i když roky nejdou zastavit. Člověk musí vědět, že to přijde, a mít nějaká zadní vrátka. Postupem času bude těžší a těžší někde získávat nové kontrakty. Postupně začnete sbírat nové štace nejvýše po roce, už nedostanete nějakou dlouhodobější smlouvu. Takže připravit se na konec musíte, i když je to složité. Ale doufám, že nějaké roky mě ještě čekají. Samozřejmě možný konec doma s manželkou probíráme. Ale co vím, je, že chci zůstat u fotbalu.“
Rád bych s ostravským Baníkem dosáhl i na nějaký velký úspěch.
Bude krásné, když se jednou vrátím do toho nejmenšího Baníku, do Souše.
