Jenže koncem října šéfové klubu trenéry po domácí prohře s Libercem 0:4 odvolali.
Vrba nedostal příležitost ukázat, co umí, byť byl s Baníkem svázaný od roku 1979, kdy do něj přišel coby dorostenec z rodného Přerova a později v něm začal trénovat mládež.
„O tom našem odvolání moc nerad mluvím, protože mě to hodně zasáhlo,“ přiznal Pavel Vrba. „Opravdu jsem byl na některé lidi hodně naštvaný. Ale tak to ve fotbale bývá. Už to nechci rozebírat. Stalo se. Nakonec to možná bylo dobře...“ Ne však pro Baník.
Můj život s Baníkemseriál iDNES.cz ke 100 letům klubu 1.díl: Střílejte! To není Michalík, to je číšník z Centrumu 2. díl: Poháry jsou věc prestiže. Kanonýr líčí zážitky z Evropy 3. díl: Baník je mi zřejmě souzení, říká Fleišman 4. díl: Bazaly jsou historie. Dostane klub vlastní stadion? 5. díl: Ženský tým Ostravy bojuje o místo na slunci 6. díl: Vrbu odchod z klubu klamal, ale vrátil se rád |
Vrba zamířil na Slovensko do Púchova. Později získal tituly se Žilinou a Plzní. Trénoval českou reprezentaci. Pracoval v ruské Machačkale a bulharském Razgradu. Minulou sezonu vedl pražskou Spartu. Svůj tým dovedl k šesti ligovým triumfům – jednou Žilinu, třikrát Plzeň a dvakrát Razgrad.
A teď je zpátky v Baníku.
Jak vůbec klub vnímal coby začínajícící fotbalista? „Samozřejmě jsem ho sledoval, zejména v sedmdesátých letech tu tehdejší skvělou skupinu hráčů, ať už to byli Vojáček, Radimec, Knapp, Rygel, Michalík, Lička. A když jsem přišel do klubu, bylo vše ještě více okořeněno, protože jsem načuchl tou atmosférou.“
Připomněl, že dorost se tehdy převlékal na tribuně stejně jako A mužstvo. „Setkávali jsme se tak s těmi nejlepšími hráči, to bylo první období, kdy jsem poznával Bazaly. A moje vazby se prohlubovaly i tím, že jsem v klubu prožil tři roky v dorostu.“
Vrbu brzdily zdravotní problémy, ale tvrdí, že příčina, proč se neprobojoval do prvoligového kádru, nebyla úplně vinou zranění...
„Neposouval jsem se výše, protože v Baníku byla silná generace hráčů, které jsem jmenoval. A bylo jich mnohem více. Sestava byla hodně silná, takže tenkrát se mužstvo moc neměnilo. Nebylo to jako dnes, kdy hráči chodí do zahraničí.“
Připomněl, že v dobách socialismu mohli fotbalisté odejít do ciziny až ve 32 letech a ještě museli mít odehráno spoustu zápasů za reprezentaci. „Takže v té době tým hrál třeba osm let ve stejné sestavě,“ směje se Vrba. „Možná sem tam se dvěma třemi změnami, že se třeba místo Ličky objevil v útoku Albrecht a podobně. Z toho pohledu to bylo jiné než dnes.“
Co tedy pro slovutného trenéra Baník znamená? „Pro mě to byl odrazový můstek do velkého fotbalu. Ani ne tak z hráčské kariéry, protože jsem dlouho hrál v Havířově druhou ligu, ale spíše v trenérské kariéře, protože jsem tady prožil úplně všechno od přípravek přes mladší i starší žáky, dorostence až po áčko mužů. V tom mi Baník velice pomohl. Zažil jsem tady úplně všechno.“
V Havířově Pavel Vrba strávil nejdelší část své hráčské kariéry – osm let. A také se v něm usadil. Tamější bydliště opustil až po svém konci v Baníku.
A v Havířově se potkal i s trenérem Petrem Uličným. „Už tehdy se zajímal o trénování. Pořád jsme o něčem diskutovali, pořád chtěl něco vědět. Měl připomínky. Bylo na něm vidět, že bude jednou dobrým trenérem,“ vzpomínal Uličný.
Dodal, že tehdy, v roce 1989 byli oba v Havířově vedeni jako horníci... „Já jsem ale dolů ani jednou nemusel, Pavel však ano,“ usmál se zkušený kouč.
Po nuceném odchodu z Ostravy byly pro Pavla Vrbu zápasy s Baníkem výjimečné. „A z počátku možná ještě více, když jsme byl na některé lidi z Baníku naštvaný,“ smál se. „To jsem ty souboje bral ještě trochu jinak než později.“
 |
K prvnímu v lize došlo v dubnu 2009 – Vrba s Plzní, kterou převzal v říjnu 2008 po Jaroslavu Šilhavém, vyhrál v Ostravě 4:1. Plzeň tehdy skončila osmá o čtyři body před devátým Baníkem.
„Když se v Baníku změnilo vedení, zase jsem ho sledoval trochu jinak, protože tam pořád byla spousta výborných lidí, které jsem znal. Vždy jsem mu přál, aby dopadl co nejlépe,“ podotkl Vrba.
Na Baník nezapomněl ani při svých zahraničních štacích v Rusku a Bulharsku. „Samozřejmě, že i tam se o Baníku vědělo, ale v těch klubech, kde jsem byl, se spíše řešila mužstva, která se pohybovala v Evropě. V cizině znají hlavně kluby, které hrají evropské poháry. A v těch Baník už nějakou dobu chybí...“
Měl vizi, že by se jednou přece jen do Baníku vrátil? „Už kdysi jsme s vedením klubu jednali, že bych mohl mužstvo převzít, ale tenkrát jsem se rozhodl jinak,“ odpověděl Pavel Vrba. „Před touto sezonou to pro mě bylo možná jednodušší. Měl jsem sice nějaké dvě nabídky ze zahraničí, ale jelikož už jsme se s panem Brabcem (majitel Baníku – pozn. red.) domluvili, tak jsem je odmítl. Na atmosféře v klubu je znát, že se chce posouvat dál. Doufám, že to tak vydrží i přes nevydařený start do sezony.“
Sestava Baníku byla hodně silná, takže tenkrát se mužstvo moc neměnilo.
Hlavně zpočátku byly pro mě souboje s Baníkem výjimečné.
