Klaněl se anglické královně ve slavném londýnském Wembley, hrál zápasy, které vešly do dějin českého fotbalu. Teď bývalý kapitán reprezentace Jiří Němec trénuje divizní Brozany, tým z Vesnice roku 2006 v Ústeckém kraji s 1 168 obyvateli.
"Má velké jméno, ale ne velké požadavky, je zabezpečený," říká k angažování legendy Ján Kudlička z výboru klubu. Není to poprvé, co se Němec ocitl na severočeském venkově: když se vracel ze Schalke, nečekaně šel kopat do Blšan.
Jiří Němec
V půli ledna se čtyřiačtyřicetiletý Němec ujal svého nového mužstva. A překvapil. "Není vůbec pravda, že je němej," naráží Kudlička na jeho přezdívku, jež ale zůstává platná v Němcově vztahu k médiím.
"V kabině i na tréninku mluví dost." I exligový útočník Radek Divecký poznal: "Je zábavný. A pro kluky takový kamarád."
Českobudějovický odchovanec sice oslavil stříbro na Euru 1996 a s německým Schalke 04 i triumf v Poháru UEFA v roce 1997, jako kouč je ale stále skoro na startu. Na podzim působil coby Beránkův asistent v druholigovém Kladně.
"Někde jsme seděli se Zdeňkem Kovářem (bývalý manažer Blšan) a bavili se o trenérech. V Kladně byla špatná finanční situace, tak nás napadl Jirka Němec. Má rád fotbal, studuje profilicenci a bydlí kousek za Prahou," líčí Kudlička, jak Brozany k trenérovi přišly.
Když taková persona vstoupila do kabiny na pěkném, ale stále vesnickém stadionku, hráči byli zprvu vyjukaní.
Jiří NěmecNarozen: |
"Nejdřív se říkalo, že přijde Bičovský. A pak tenhle. Když mi to kluci pověděli, byl jsem vykulený," přiznal dvacetiletý záložník Radek Gabriel, jenž se snaží probít do kádru. "Já si Jiřího Němce pamatuju z Eura 1996. Sice mi bylo šest, ale zapomenout se na to nedá."
Němec studuje profesionální licenci, k tomu potřebuje trénovat nějaký tým. A Brozany mu vyšly vstříc. Když odjede do školy, zaskočí za něj asistent Vlastimil Calta. "Chceme hrát do šestého místa, o postup ne. Divize je pro Brozany adekvátní soutěž," míní Kudlička.
Hráče si Němec získal hned. "Jeho tréninky jsou perfektní, zábavné. Kluci ho berou. A on je tady hodinu před tréninkem i po něm, dvě hodiny před zápasem," líbí se Kudličkovi Němcův zápal. I Divecký si pochvaluje pestré tréninky: "Jirka dělá to, co se dělá v lize, akorát s menší intenzitou. Když se chodím dívat na přípravu fotbalistů Teplic, tak třeba v úterý jsme měli stejný trénink jako oni."
Mladík Gabriel je rovněž unešený. "Tréninky mají správnou jiskru, náboj, je na nich sranda." Přiznává ale, že je z Němce ještě trošku nervózní. "Mám k němu respekt. Na druhou stranu to není, že by nás jen buzeroval, ale taky pochválí, povzbudí. Což já potřebuju. Jsem z něj nadšený!"
Myslím na víc než jen na přebor, upozornil už dřív Němec |
Jmenuje se Jiří Němec, působil v německém Schalke a jednou by rád trénoval v německy mluvící zemi. "Myslím na víc, než byl na Dukle pražský přebor. Hodně by mě lákalo Německo nebo Rakousko, kde bych rád začal jako asistent vedle někoho zkušeného, abych se učil. Tam bych se po devíti letech v Schalke domluvil," svěřil se v létě 2009, když se výjimečně rozpovídal pro server iDNES.cz - čtěte ZDE.
A hned dodal, že na cizinu musí mít člověk v ruce "to správné lejstro". Proto už na něm pracuje, studuje profilicenci. Zatím je vlastníkem A licence, kterou dostal od fotbalového svazu s dalšími reprezentanty za postup do čtvrtfinále mistrovství světa v Itálii 1990.
Ligovou éru uzavřel Němec v létě 2004 po angažmá na Žižkově. "Půlrok ve Viktorce byl můj největší fotbalový omyl. Nesetkal jsem se tam s lidmi, kteří by mi seděli." Pak už začal jeho přerod v trenéra. V druholigovém béčku Sparty se stal hrajícím asistentem, potom kopal divizi v Dobrovicích. Nějaký čas pracoval pro Schalke jako skaut, trenéřina ho ale lákala víc.
Peripetie si prožil v Dukle, kde byl hlavní kouč i asistent. Nejdřív v pražském přeboru, pak ve 2. lize, nakonec také u jejího béčka. "Nejprve mi spolumajitel klubu oznámil, že končím u áčka. Vzal jsem béčko, ale když přešlo taky pod akciovku, tentýž spolumajitel mi už podruhé oznámil, že se mnou nepočítá."
Po důvodech se nepídil. "Když mi někdo poví, že mě nechce a sám neřekne proč, tak se ho přece ptát nebudu." V Dukle kdysi nechtěný, v Brozanech teď v zimě vřele vítaný. Co s nimi dokáže v divizi?
Jak jsem nerozmluvil Němýho- Zápisník reportéra Spíš probudím mrtvýho než rozmluvím Němýho... Že tuhle přezdívku nedostal exkapitán fotbalové reprezentace Jiří Němec náhodou, vím už i já. Frčím po svém kuželkářském zápase z Ústí do Brozan díra nedíra, natěšený na rozhovor s novým trenérem divizního týmu. Končí zápas fotbalistů, začíná můj. Kolega Oťas předem hlásí: Už před týdnem odmítl! Ani teď povídat nechce. "Co bych vám řek'? Že jsem tu tři dny a rozkoukávám se." Nadhodím: "To bude o vás." Svraští husté obočí: "To už vůbec!" Ukážu pečlivě naškrábané výpisky. Nic. Připomenu naše dávné povídání už po prvním tréninku v Blšanech. "Není možný, že bych to byl já." Nepomáhá ani naléhání, že jsem tu speciálně kvůli němu. "Moh' jste zavolat, já bych vám řekl, že nemusíte jezdit." Je to marné, ale ještě zkouším humor. Za rozhovor udělám kotoul, slibuju. "Nemusíte." Brnkám na city. Kdo mi zaplatí cesťák, když nebude článek? "Dejte mi ho a já vám ho proplatím." Křemen je proti Němcovi modelína. "Přijďte za dva měsíce." Říká to rázně, ale ne povýšeně nebo nabubřele. Ani se moc nezlobím, je prostě takový. Vždyť když hrál, báli se ho i rozhodčí. Jako když jednoho žižkovský šíbr Horník ve známých odposleších prosil, ať Němce nevyžlutí. Ať mu řekne, že maj' stejnej zájem. "Hele, já ho můžu chránit, jak chci, ale onmi pak dá takovou čočku...," klepal se sudí. I neústupnost a buldočí povaha dostala Němce na vrchol, k evropskému stříbru nebo vítězství v Poháru UEFA se Schalke. Za dva měsíce se stavím a řeknu: Pane Němec, dyť mám stejnej zájem jako vy! Udělat něco pro vaše i brozanské fanoušky. Do té doby ale Němej zůstane němej. |
