V úterý večer mu zavolal brněnský sportovní ředitel Richard Dostálek a ve středu ráno už v soupravě s číslem 6 se Zbrojovkou absolvoval první trénink. "Měl jsem to sem z Rakouska hodinu a půl autem. Po třech čtyřech dnech uvidíme, jak to bude vypadat. Jestli bude oboustranný zájem," poznamenal fotbalový záložník Václav Koloušek.
Pokud vše klapne, měl by ve svých pětatřiceti letech být ideálním vůdcem mladičké brněnské zálohy. "Z Čech mi přišla i jiná nabídka, ale čekal jsem na tým, kde bych cítil, že bych mu mohl pomoct, a kde by mě to bavilo," sdělila dřívější ligová hvězda.
Václav KoloušekTvořivý záložník se narodil 13. dubna 1976 v Mladé Boleslavi. Po základní vojenské službě v Dukle zamířil v jednadvaceti letech do italské Salernitany, se kterou postoupil do Serie A. V Itálii hrál i druhou ligu za Fermanu. V roce 2000 se vrátil do Česka, kde se Spartou a hned následně s Libercem vybojoval titul. Jeho skvělé výkony jej v roce 2002 vynesly až do reprezentace a později také do pražské Slavie, tu však po sporech s trenérem Jarolímem, týkajících se překonané leukemie, opustil a odešel do Příbrami. Posledních pět let strávil v Rakousku, kde hrál za Innsbruck a Wiener Neustadt. |
Před chvílí jste mluvil s trenérem Wagnerem. Co jste probírali?
Bavili jsme se normálně jako hráč a trenér. Jak to vidí on a jak to vidím já. Jde o to, jak budu vypadat, protože mi samozřejmě chybí herní praxe, přes měsíc jsem nehrál.
Naposledy jste byl hráčem Wiener Neustadtu, proč jste v něm nepokračoval dál?
Skončila mi smlouva a na nové jsem se nedomluvil. Teď jsem volný hráč.
Je pravda, že o vás měl zájem i Žižkov?
S trenérem jsem mluvil, ale jak bych to řekl... Nemůžu říkat, jak to tam vypadá, ale něco jsem četl. Takže jsme si zavolali, něco si řekli a tím to skončilo.
Liberec, kde jste nejvíc zářil, nepřipadal v úvahu?
Liberec má dost starých hráčů, tam už by nás asi bylo moc.
Brněnský tým je zato extrémně mladý. Co tomu říkáte?
Kde jinde by ti kluci chtěli získávat zkušenosti než ve druhé lize, když ji mají možnost pravidelně hrát. Ale musí si taky uvědomit, že tomu musí dávat daleko víc, aby se za to nemuseli stydět. Jsou mladí, mají možnost hrát, ale také tuto šanci musí svými výkony splatit.
Láká vás v tomto kolektivu role špílmachra?
Není to jenom o mně. Fotbal šel úplně jiným směrem, když se podíváte na Plzeň v Kodani, tak to byl týmový výkon. Jednotlivci jako Pavel Horváth pak ke své roli přidají ještě něco navíc, ale vždycky je to o týmu. Jde o to, aby všichni udělali všechno pro to, aby se mančaft výsledkově zvednul. Aby Zbrojovka ve druhé lize hrála tam, kde má.
Pro vás druhá liga není málo? Hrál jste i za reprezentaci...
Není mi pětadvacet, je mi pětatřicet. Takový je fotbalový život.
Zjišťoval jste si, proč se Zbrojovce první dvě kola nepovedla?
Co jsem slyšel, tak to byl problém spíš psychického rázu. V zápasech měli fáze, podle kterých ho měli vyhrát, ale pak je nějaká nepovedená věc položila.
V tomto směru jste připraven spoluhráčům poradit?
Když mě budou poslouchat, tak jo.
Posledních pět let jste strávil v Rakousku, jaké to bylo období?
Jediné negativum bylo, že jsme s Innsbruckem sestoupili. To mě mrzí dodnes, protože si myslím, že mančaft na sestup nebyl. Ve Wiener Neustadtu se mi to ale vrátilo, protože jsme hned první rok postoupili. Pak jsem se bohužel zranil, měl jsem problém s kolenem a už jsem toho moc nenahrál. Ale v Rakousku to bylo úžasné, atmosféra zápasů na Rapidu nebo na Austrii je výborná.
Změnil jste se za ty roky?
S věkem jsem určitě klidnější, dřív jsem se nechal hodně často vytočit. No, a herně to není jako v pětadvaceti, spíš jsem se stáhl dozadu a snažím se nahrávat odtud. Nechci říct, že hraju jako Pavel Horváth, ale nějakou tu přihrávku taky umím dát.
