„Hlasovali o mně čtyři z jedenácti členů valné hromady a stačilo jim to k mému odvolání,“ poznamenal Ševčík, který je jedním z nejzkušenějších funkcionářů v regionu.
Objíždí jeden zápas za druhým a díky bujnému plnovousu, mohutné postavě a spoustě známostí je nepřehlédnutelný. „Doktor“, jak mu říkají, byl čtyři roky členem nejužšího vedení fotbalové asociace a nyní působí v etické komisi FAČR. „Větší ambice už nemám. Letos jsem oslavil 70 let, chci zvolnit,“ říká.
Jako funkcionář jste byl v roce 1998 zvolen členem výkonného výboru za Moravu. Kdo byl nejlepší předseda, jakého jste zažil?
František Chvalovský. Byl úžasně jazykově vybavený, vzpomínám na jednu konferenci v Praze, kde se s účastníky z celé Evropy bavil pěti jazyky. Dostal se i do exekutivy UEFA, měl na starosti stadiony. Považuju ho za férového chlapa s obrovským rozhledem, bohužel se ale kvůli svému podnikání dostal do problémů a musel skončit.
Nahradil ho Jan Obst, jehož reprezentační bek Tomáš Řepka označil za „týpka“ a dodnes se o něm vypráví řada historek.
To byl šikovný právník, mimochodem byl spolužákem Jiřího Paroubka. Ale jak to říct… Měl problémy s životosprávou, těžko mohl mít u lidí respekt. Po něm nastoupil Pavel Mokrý, s nímž jsme se znali z porevoluční doby, kdy dělal rozhodčího v nižších soutěžích. Tehdy už byl výkonný tábor rozdělený na dva proudy, které proti sobě šly.
Jan ŠevčíkNarodil se v roce 1952 v Otrokovicích, vystudoval Lékařskou fakultu na Univerzitě Palackého v Olomouci, obor stomatologie. Aktivně hrál fotbal za Moravan a Jiskru Otrokovice či za divizní Sigmu Olomouc. Od roku 1982 působil ve fotbalovém klubu Moravan Otrokovice, který se 1. ledna 1993 transformoval na klub Viktoria Otrokovice, kde byl členem, pak místopředsedou a v letech 2001-22 předsedou. V 80. letech působil ve fotbalových komisích v ČSTV v Praze, od roku 1993 se stal členem a později místopředsedou odvolací a revizní komise ČMFS a v letech 1998–2004 byl členem výkonného výboru ČMFS za Moravu. V letech 2000–2004 vykonával pozici předsedy Moravské řídící komise ČMFS, poté byl do roku 2009 jejím členem. Působil šest let jako předseda Krajského fotbalového svazu ve Zlíně. Od roku 2021 pracuje v Etické komisi FAČR. |
Proti vám stál český tábor vedený šéfem Sparty a místopředsedu Vlastimilem Košťálem.
Arogantní a chytrý chlap, který navíc fotbal uměl dělat. Když vedl Spartu, hrávala play off Ligy mistrů. Co by za to dnes dala! Košťál byl vždycky suverén, který chtěl mít moc. To on dotáhl na svaz Romana Berbra a udělal z něj svého blízkého spolupracovníka. Berbr tenkrát vedl plzeňský krajský svaz a Košťál dělal šéfa celým Čechům.
Dalo se tehdy tušit, jak zhoubný vliv bude mít v budoucnu Berbr na český fotbal?
Dalo se to předpokládat. Jeho systém byl založený na „malých domů“. Jednou mi mezi čtyřma očima řekl: „Jsem tady čtyři roky a musím to využít na maximum.“ Nakonec ve vedení fotbalu bohužel nebyl čtyři roky, ale daleko déle. Odposlechy jasně ukazují, jaká džungle v Čechách panovala. Na Moravě jsme se od jeho aktivit dokázali relativně držet dál, což ho štvalo. Jeho pravá ruka tady byl Radek B. z Brna a jeden bývalý rozhodčí z Opavy. Ovšem většina moravských klubů jeho vlivu odolala.
Říkal Berbr, co si o Moravě myslí?
Měl nás všechny za Asiaty a podobně, ale veřejně si to ještě netroufl prohlašovat. To přišlo až později, kdy už byl místopředsedou svazu a myslel si, že je nepřemožitelný. Já ho dvakrát poslal do určitých míst, pohádali jsme se. Věděl, jaký mám na něj názor.
Proč s jeho metodami nešlo nic dělat dřív?
Je to těžké, když nemáte důkazy. To, že někdo něco řekne nebo si stěžuje na ovlivněné utkání, u soudu nebo svazové komise neobstojí. Ale jednu věc bych chtěl zdůraznit. Korupční skandál v létě 2004 odnesli Horník, Brabec, Hastík a další. Tehdy se na ovlivňování zápasů domlouvali rozhodčí s kluby, kdežto za Berbra se z toho stal promyšlený systém, který řídil vysoce postavený svazový funkcionář. A to je diametrální rozdíl.
V čem přesně?
Vytvořily se kasty, kdy některé kluby byly chráněné, jiné jak kdy. A pak byly týmy jako Teplice, Zlín, Bohemians a další, které dlouhodobě neměly přízeň berbrovců a na hřišti to pocítily.
Poznáte z tribuny, že rozhodčí jedno mužstvo řeže?
Za prvních patnáct minut. V tomhle byl mistr jistý Luboš P., který přesně věděl, kam utkání dovést. Dělal to tak šikovně, že mu pak po zápase přišli oba kapitáni podat ruku a poděkovat. Teď už se to zlepšilo, nedá se říct, že rozhodčí dělají tolik chyb záměrně a s úmyslem někoho poškodit. Ale jak odešli starší sudí, tak mnozí noví zase jdou do ligy hrozně rychle, nejsou vypískaní v nižších soutěžích a neprojdou krizovými situacemi, které přitom potřebují zažít. Ani delegáti jim nepomůžou, někteří tam jsou jen za odměnu.
Řekněte, dávali jste i vy ve Viktorii Otrokovice něco rozhodčím?
Jako předseda jsem nikdy nedal nikomu ani korunu. Za mé éry jsme jim maximálně zaplatili večeři, nalili štamprlu slivovice a bylo hotové. Peníze jsme jim nikdy neplatili.
Z vedení svazu vás v roce 2004 smetla nastupující garnitura. Neměl jste dojem, že jste pro ně stará struktura?
Hodně to ovlivnila dvojice Jiří Kubíček, Dalibor Kučera, která šla proti mně. Jirka Kubíček byl zvláštní člověk, inteligentní, ale naprosto neřízená střela. Skákal z jednoho tématu na druhé, měnil názory, používal silná slova. Bylo těžké s ním dlouhodobě pracovat. Spojil se s Kučerou, o němž se ukázalo, co je zač, když byl později odsouzený za korupci, zachránila ho až prezidentská amnestie. Sice na mě nic neměli, ale Kučera se dostal do osobního sporu s Mokrým, pak začali dělat pro Ivana Haška a najednou z něj byl zastánce nových pořádků. Ale zpětně to beru tak, že se to asi muselo stát. Měl jsem aspoň víc času na Viktorku.
Jak jste se vůbec dal na dráhu funkcionáře?
V roce 1981 jsem se stal členem sportovnětechnické a pak zdravotnické komise v tehdejším Gottwaldově. Postupně jsem začal jezdit i do Prahy a dělal ve vedení TJ Moravan Otrokovice, z něhož pak v roce 1993 vznikla Viktoria Otrokovice, kde jsem byl ve výboru. Když v roce 2001 zemřel předseda Josef Nevařil, stal jsem se jeho nástupcem. To jsme ještě hráli krajský přebor, ale postupně začali šplhat výš.
Čím to bylo?
Měli jsme dobrou mládež, třeba dorostenci hráli tři roky moravskoslezskou dorosteneckou ligu a pak dvacet let divizi, což byla druhá nejvyšší moravská soutěž. Vychovali jsme kluky jako Máčalu, Jordánka, Simerského, Bartolomeua, Silného a další. Když k áčku přišel trenér Jarda Matějíček, postoupili jsme do divize a před šesti lety se dostali do MSFL.
To už je náročnější soutěž, že?
Rozpočet ze dvou milionů narostl na čtyři miliony korun. Hráči v divizi brali od pěti do osmi tisíc, o soutěž výš už to bylo 8 až 12 tisíc korun měsíčně. Byli jsme sice nejchudší klub v MSFL, ale zároveň spolu s Kroměříží a Uherským Brodem jediní ze Zlínského kraje. Měl jsem a mám spoustu známých funkcionářů z okolí a ti nám nabízeli v minulosti svoje šikovné mladé hráče.
Výš jste nikdy nemysleli?
Nemáme na to ani peníze či stadion a hřiště, které sice má slušný povrch, ale měří 103 krát 64 metrů a nesplňuje ligovou velikost. Zvětšit ho nemůžeme pro limitující okolí a pozemky hřišť přešly do majetku města – v současnosti za ně platíme nájem. Bohužel město Otrokovice se nikdy o žádné hřiště nepostaralo, nechalo to na nás.
Možná kdyby se oba fotbalové kluby v Otrokovicích spojily, mohla by se tady druhá liga hrát, ne? Nebo je to kvůli dlouholeté rivalitě vyloučené?
To je složité téma. Radnice k tomu dlouho přistupovala ve stylu „proč mít ve městě dva kluby?“ a moc nám nepomohla. V roce 2018 jsme měli od ministerstva školství slíbenou dotaci 15 milionů korun na modernizaci fotbalového areálu v ulici Zlínská, ale ani za dva roky jsme nedostali stavební povolení, takže z toho nic nebylo. A problém je v tom, že pro SK Baťov (nástupce Jiskry Otrokovice – pozn. red.) postavili před deseti lety sportovní areál, který je sice krásný, ale jeho provoz stojí město tři miliony korun ročně. Naopak my jsme za svoje peníze opravovali celý areál a také umělé hřiště na Trávníkách, nebýt nás, tak by se tam dnes váleli bezdomovci. Od března do října ho může zdarma využívat široká veřejnost. Nedivte se pak, že jsme ve Viktorce měli dojem, že jsme na všechno sami.
Nehrála roli i osobní animozita? Šéf SK Baťov Vlastimír Hrubčík vás před lety za vyhrocených okolností střídal v pozici předsedy krajského fotbalového svazu.
Nebyli jsme kamarádi, to nebudu zastírat. Jenže jde i o tvrdá fakta. Oddíl kopané Jiskry dlouhodobě neměl žádný majetek, patřil totiž k tělovýchovné jednotě. Takže spojením bychom jako Viktoria jen tratili. Náš majetek se pohybuje okolo 40 milionů korun. Ještě v roce 2017 jsem Baťovu nabízel spojení mládeže, za poslední roky totiž dramaticky ubývá mladých fotbalistů. My i oni teď každý dáme dohromady jen jeden dorost. Pánové Zapletal (člen výkonného výboru SK Baťov) a Hrubčík (předseda), ale nechtěli, podle nich mají lepší podmínky než my. Aby taky neměli, když jim areál postavilo město a hradí provoz včetně energií.
Teď už to řešit nemusíte, z vedení Viktorie jste byl odvolán. Jak k tomu došlo?
Loni v létě jsem ohlásil, že je to můj poslední rok, funkční období mi mělo končit letos 31. prosince. Mám 70 let a už jsem to chtěl předat. Přihlásili se čtyři zájemci, mezi nimi nikdo z Otrokovic. Nakonec zůstal jeden. Nechal jsem se přemluvit a vzal sportovního manažera Pavla Býmu (bývalý rozhodčí s kontroverzní minulostí – pozn. red.).
Pomohl vám?
Po podzimu jsme byli poslední s velkou ztrátou, ale podařilo se přivést posily a zachránili jsme se, i když to stálo spoustu peněz za přestupy a platy hráčů. Na jarní valné hromadě jsem znovu potvrdil, že svoje místo někomu nechám, ale chtěl jsem za to peníze na odměnu pro zasloužilé členy klubu. Skupina kolem Býmy chtěla svůj vstup do klubu řešit formou půjček, což se mi nelíbilo a takový způsob se dle mého názoru neslučuje s pozicí řádného hospodáře. Nakonec svolali mimořádnou valnou hromadu za účasti čtyř lidí z jedenácti zakládajících členů a tam mě odvolali. Mrzí mě to. V některých lidech, které znám dlouhá léta, jsem se hodně zklamal.
Viktoria Otrokovice byla v posledních letech spojována s kauzami sázení na zápasy. Jak jste to vnímal?
Náhodně jsem se dozvěděl, že jeden náš přátelský zápas po sezoně proti Valašskému Meziříčím byl vyhodnocený jako rizikový. S námi to ale nikdo nespojoval, byla to aféra klubů z Olomouckého kraje. Tehdy byl u nás sportovní manažer Daniel Č., a když jsem v této věci zjistil nějaké podezření, dohodli jsme se na ukončení jeho činnosti u nás. Jako klub jsme nikdy v ničem nejeli.
Po vašem odchodu klub změnil název na SK Kvítkovice, zapsaný spolek. Budete mu fandit i dál?
Se změnou nemám problém, je to návrat ke kořenům z roku 1928, kdy vznikl klub SK Viktoria Kvítkovice. Jen tam měli nechat i tu Viktorku. Klub je pro mě pořád srdcová záležitost, klidně se na něj přijdu podívat, pokud budu mít čas. Za mojí éry předsedy jsme zažili největší nejenom sportovní úspěchy a snad se bude dařit i nadále.
