Vítejte mezi bývalými českými fotbalistkami, které se sešly v sídle FAČR na pražském Strahově. Některé se občas vídají u skleničky nebo pingpongového stolu, jiné se nepotkaly desítky let.
„Holky, už vás moc nepoznávám,“ prohodí s úsměvem Alena Chmelová, která dorazila spolu s Miluší Rohlovou z Karlovarského kraje. Kdysi hrály za Rudou Hvězdu Karlovy Vary, která se v dobách největší slávy pohybovala v první lize kolem třetího čtvrtého místa.
Setkání bývalých fotbalistek v sídle FAČR.
Ovšem většina ze zhruba dvacítky přítomných fotbalistek oblékala dres Sparty, Slavie či Kovo Praha. Právě z této trojice se rekrutovala v roce 1966 první neoficiální ženská reprezentace, která nejprve nastupovala v sešívaném trikotu Slavie. Až po dvou letech děvčata nafasovala reprezentační mundúr.
Středeční akci k historii ženského fotbalu v Československu zorganizovala Komise pro historii a statistiku FAČR spolu s Evou Haniakovou, bývalou stoperkou Slavie a poté trenérkou sparťanské mládeže, jež rozeslala takřka padesát pozvánek.
V sále se promítaly historické fotky ze zápasů i dokument Holky z Edenu z roku 1970, kdy slávistky porážely své soupeřky klabzubáckými výsledky. Jen je od lajny nekoučoval otec s dýmkou, nýbrž trenér Wilibald „Vilda“ Marzin. Energický chlapík, co dal do kupy fotbalový tým původně z házenkářek či atletek, které s chutí mrskaly po tréninku i kopanou.
Uvaříme další double. Fotbalistky Slavie lákají na derby v Edenu netradičně |
Kapitánkou byla Zdislava „Slávka“ Vošická, která ve Slavii hrála dvacet let (1966–1986), další roky „bafuňařila“. Masopust v sukních, tradovalo se o ní. V únoru oslavila pětasedmdesátiny. Můžete ji potkat třeba na ženském derby, Slavii fandí dál. Stejně jako její vrstevnice Olga Pelikánová, jež dorazila s červenobílou šálou kolem krku.
Fotbalistky Slavie s trenérem Vildou Marzinem
Nechyběl ani Dušan Žovinec, který od roku 1988 trénoval sparťanské ženy a nyní působí v letenském klubu jako generální sekretář, či současný kouč ženského národního týmu Karel Rada.
Z Moravy přijela Marie Wasner-Tlachová, jedna z nejmladších účastnic srazu, ročník 1968. První Češka v německé bundeslize, která hrála za TSV Battenberg a 1. FC Norimberk, má balon u nohy stále. Nastupuje za třetiligový Uherský Brod.
„Ježiš to byl culík, to bylo děťátko,“ spráskne ruce Milada Novotná, bývalá gólmanka. V reprezentaci spolu bydlely na pokoji, byť je dělilo přes deset let.
„No, jen pověz, jak sis zapálila na pokoji cigaretu a dostala si takovou facku, až si odletěla na topení. Povídám: Takovej talent a budeš kouřit? No a od té doby si nezapálila,“ poví rozšafně gólmanka, které bylo už tenkrát všude plno. „Pravda, Novotná, ke všem průšvihům ochotná,“ mrkne. A její spoluhráčky dobře vědí.
„Holky, já se na vás tak těšila, že jsem ani nemohla dospat,“ poví dáma, která jako jedna z mála hrála fotbal nikoli pod svým dívčím jménem, ale už po svatbě jakožto Urbánková. A díky malému vnoučkovi čutá dál: „Brzy mi bude osmdesát, ale pořád zvládnu dvacet nožiček.“
Dojímají se, smějí, vzpomínají. Třeba jak si drhly škváru z kolen. „Italky přijely a nechápaly: Cože? Máme trénovat na tomhle černém uhlí?“ Nebo jak nelehké bylo skloubit práci se sportem. A hlavně jak se bavily fotbalem, téměř denně obouvaly gumotextilky za 34 Kčs a cestovaly po Československu i Evropě starou karosou.
Předchůdcem oficiálních soutěží ženské kopané u nás byl turnaj „O srdce Mladého světa“, který se konal v letech 1966–1990. Prvního ročníku se na škváře Slavie zúčastnilo 26 družstev, což bylo nevídané, a ve finále slávistky porazily sparťanky 1:0.
A přestože svazoví funkcionáři protestovali: „S tímhle cirkusem nechceme mít nic společného!“, řada dívčích týmů se udržela.
Senzačně vedly. Nakonec fotbalistky prohrály se Španělskem o dva góly |
A ten nejlepší? Jmenoval se Slavia Praha Exico, jelikož ho sponzoroval podnik zahraničního obchodu. Neměl konkurenci. Na první zahraniční výjezd vyrazily dívky pod vedením Marzina v červnu 1967 na turnaj ženských celků do Itálie.
Inter Milán, tehdejší mistryně Itálie, porazily Vošická a spol. 7:0. Fiorentinu 6:0 a Forzu Bolognu 3:0. „Byly jsme nejlepší tým Evropy,“ zazní také na setkání. Během let 1966–1970 slávistky ani jedinkrát neprohrály. Skóre? 1487:37.
V 70. letech jim přibyly rivalky ze Sparty a o titul se tyto dva týmy perou dodnes. Ostatně, už v sobotu odpoledne se utkají v dalším derby na stadionu v Edenu. „A společně fandíme našim holkám v reprezentaci, snad se jednou dostanou na mistrovství Evropy.“
Čas oběda se blíží. Tak ještě společná fotka, úsměv, objetí, hurá... Kdepak, tento den zasvěcený ženskému fotbalu ještě zdaleka nekončí.
