Limberský nastoupil ve středu obrany a v neobvyklém formátu, kdy se v poměrně parném počasí hrálo 4x30 minut, střídal až v průběhu závěrečné čtvrtiny. Dokonce i skóroval, proměnil pokutový kop. „Abych řekl pravdu, tak jsem nebyl určený,“ přiznal.
Plzeň inkasovala od LimberskéhoZpravodajství a výsledky přípravy |
Bylo podivné připravovat se na zápas proti „svému“ týmu?
Domažlice mají s Viktorkou skvělé vztahy, takže se to neslo v přátelském duchu. Na hřišti to ale bylo hodně bojovné, možná vyrovnanější, než jsme čekali.
Tentokrát už jste ale nemohl přijet do areálu v Luční ze stadionu na kole nebo na skútru...
Ani to neberu tak, že jsem odešel. Ano, ukončil jsem profesionální kariéru, takže se na hřišti neobjevím, ale s kluky i s vedením jsem v každodenním kontaktu. Žádná nostalgie mě tak ani nepřepadla. Jsem pořád součástí klubu, tak to zůstane celý život, i kdyby třeba jako řadový fanoušek.
Proti Plzni jste nastoupil na pozici středního obránce, to jste si zahrál možná naposledy v Záhřebu při neúspěšné odvetě v Evropské lize před dvěma roky.
V Záhřebu to nebylo úplně ideální, ale v Domažlicích se mnou na stopera počítají. Už mi bude osmatřicet, kraj už se mi ani pilovat nechce. Zatím si tam zvykám, zápas od zápasu je to lepší. Věřím, že tam budu platný.
Ve třetí čtvrtině jste skóroval z penalty. Věděl jste rovnou, že půjdete kopat?
Abych řekl pravdu, tak jsem nebyl určený. Náš kapitán Péťa Mužík se na mě podíval a dali jsme na dálku střižbu. Já dal nůžky, on papír a šel jsem. A naštěstí proměnil.
Jak jste na tom momentálně po fyzické stránce?
Myslím, že poměrně dobře. V Domažlicích trénujeme každý den, je to náročné a trenér Pavel Vaigl je trošku ras. Dává nám hodně zabrat. Na soutěž budeme určitě připravení.
