„Po průběhu soutěže si myslím, že sedmá příčka je ještě celkem sympatická. A taky vzhledem k tomu, v jakém složení jsme sezonu odehráli,“ pustil se do hodnocení devětačtyřicetiletý trenér.
Je pravda, že váš tým byl letos hodně mladý...
Myslím, že mladší snad ještě nikdo v Česku neměl. V podstatě jsme pracovali celou dobu s juniorkou.
Každopádně pro samotné hráče to byla velká škola, souhlasíte?
Určitě. Jsou díky tomuhle ročníku o rok zkušenější, navíc zažili těžké zápasy, kdy jsme se dostali i do boje o holý život. To je pro ně obrovské plus.
Bylo tedy vůbec v silách týmu, jehož průměrný věk se pohyboval kolem 22 let, a to jen zásluhou čtyřiatřicetiletého Matúše Lacka, být lepší než sedmý?
Chtěli jsme být výš. Myslím, že jsme v některých zápasech mohli uhrát lepší výsledky. Například s Vyšehradem. Na druhou stranu jsme v některých utkáních bodovali, aniž bychom měli. Takže celkově by se dalo říct, že sedmé místo našim výsledkům odpovídá.
Poměrně dost gólů jste vstřelili, ale hodně jste jich také dostali...
To je pravda. Díky 44 gólům jsme byli druhý nejlépe střílející mančaft, ovšem stejný počet inkasovaných branek je naopak druhý nejhorší v soutěži. Já ale bude raději hrát 3:3, než 0:0.
 |
Drželi jste se celou sezonu své představy o herním projevu?
Snažili jsme se hrát kombinačně, od našeho brankáře. A nehodlali jsme od toho ustupovat. Za to musím hráče pochválit. Nicméně do budoucna musíme zapracovat na obdržených gólech. Těch 44 je vážně dost.
Prošel jste si v sezoně nějakou krizí? Že byste například zapochyboval, zda bylo dobré nabídku z Jihlavy vůbec přijmout?
Hrozně těžko zvládám porážky, to přiznávám. Pořád přemýšlím, co jsem mohl udělat jinak. Ale že bych litoval toho, že jsem do Jihlavy šel, to určitě ne. To mě nikdy nenapadlo. Navíc jak výhry, tak i porážky mě ženou pořád dopředu.
Pozná na vás rodina, že tým nehrál podle vašich představ? Nebo necháváte fotbal za dveřmi?
To se přiznám, že neumím, takže ano, v prvním momentu jsem dost nesnesitelný.
A rodina už si zvykla?
Nevím, jestli se na to dá zvyknout, spíš to toleruje a raději mi jdou všichni z cesty. (usmívá se)
Co bylo na právě skončené sezoně nejnáročnější?
Všechna ta covidová opatření a testování. Dokonce se nebojím říct, že v některých momentech byla i neregulérní. Jedete třeba na Duklu a máte k dispozici 12 hráčů, kdežto soupeř hraje v plné sestavě. Ráno na testy, pak se chytáte na zápas, jenže těsně před ním vám přijdou výsledky a přijdete o několik hráčů. Já jen doufám, že podobná sezona už se nebude opakovat.
Právě vidina návratu k normálu by měla podle vlády lidi motivovat k očkování proti covidu-19. Vy už jste ho podstoupil?
Mám za sebou první dávku. V tomhle jsem měl jasno. Vím, že někteří lidi v mém okolí na to mají jiný názor, ale věřím, že nám očkování pomůže se koronaviru zbavit.
Jakou roli ve vašem rozhodování hrál fakt, že jste prožil poměrně nepříjemný průběh nemoci?
Prožil jsem covidové Vánoce. Deset dnů jsme měl vysoké teploty. Ještě i ten desátý se pohybovala kolem čtyřiceti stupňů. Proto covid neberu na lehkou váhu.
Pojedete i kvůli němu na delší dovolenou bez fotbalu?
Budu muset, protože se cítím opravdu unavený. Ale tenhle týden ještě pracuji. Chci uzavřít sezonu a s vedením plánujeme tu další. Co bude s kádrem a podobně. Ale pak někam na deset dnů určitě odjedu.
