„Nejsem v žádném nároďáku, uvidíme, to není na mě. Ani to teď nepovažuji za důležité, podstatné je pro mě hrát v klubu a předvádět kvalitní fotbal,“ hlásá.
Což se mu daří. Není jen střídajícím žolíkem, nýbrž pevným článkem ústecké sestavy. Nechyběl ještě ani minutu. Premiérovou trefu ve druhé lize i mezi dospělými slavil před sportovním lockdownem proti Chrudimi, při sobotním restartu vítězným gólem skolil Žižkov.
„Byl jsem ve správný čas na správném místě, uklidil jsem míč po krásné přihrávce Venci Proška,“ líčil skromně Čičovský, přitom jeho teč před brankou nebyla ordinérní, nýbrž mazaná.
„Je skvělé, že se ze své pozice dostane metr před čáru. Měl asistenci i při Kušejově gólu, Adam je důležitý hráč. A nezáleží, kolik mu je. Líbí se mi, jak trénuje a jak to pak přenáší na hřiště. Nemám rád rychlé soudy, ale on už odehrál šest takhle skvělých zápasů. Pořád roste a jsem zvědavý, kam až poroste,“ nadchnul teenager kouče Jiřího Jarošíka.
Kde se Čičovský vyloupl? Ústí ho vychovalo, a ještě než dostal občanku, vydal se do německých Drážďan. „Od U15 jsem byl tři roky v Dynamu, do U19 jsem se vrátil do Ústí, tedy před rokem. Asi bych tam neměl úplně jisté místo v základu, zato tady šance dostat se do A-týmu byla. A asi jsem zvolil správně,“ oddechl si Čičovský.
Za západní hranicí působil stejně jako Vasil Kušej, který comeback přichystal v létě. „Byli jsme tam spolu na intru, jsme dlouho dobří kamarádi.“
Oba si pochvalují, jak je německý fotbal zocelil. „Dostal se do mě a teď se mi to hodí. Všechno hraju na sto procent. Kluci v Německu mají úplně jiný přístup k tréninku a příprava je na jiné bázi. Moc mi to dalo a strašně pomohlo v přechodu do chlapského fotbalu.“
Postavou ještě úplný chlap není, ale jeho 170 cm výšky a 65 kg váhy ho nelimituje. „Doufám, že ještě nějaký cenťáček dorostu,“ zubí se mladík. „Na dospělý fotbal jsem si už zvyknul, druhá liga je hodně bojovná a běhavá.“ On operuje ve středu pole. „Jinde než na střední záloze si to ani neumím představit. Sice jsem začínal v útoku, ale od U15 mám už jen tu současnou pozici.“
Pilným studentem je, nejen když poslouchá rady exreprezentanta Jarošíka, ale taky na střední škole. „Jsem ve třetím ročníku v Ústí nad Labem na stavební průmyslovce. Teď studuji online, ale ráno nejsem na hodinách, trénuji, doháním to odpoledne,“ líčí současný stav, ovlivněný pandemií koronaviru.
Jeho studijní status má i výhody. „Týmový pokladník mi dal slevu za první gól, platil jsem jen pětistovku,“ ulevilo se jemu i jeho peněžence. „Tu branku viděli na stadionu i rodiče, kteří chodí na každý zápas a podporují mě ve všem.“
Teď se hraje bez diváků, což je pro Ústí škoda, protože válí. Je třetí. „Trenér nás o pauze nešetřil, což se proti Žižkovu projevilo. Asi málokdo čekal, že budeme tak vysoko, ale my si věřili už od začátku. Máme dobrý mladý tým,“ líbí se Čičovskému, jednomu z junáků. „Je krásné být nahoře, chceme se tam udržet. A já se chci udržet v sestavě. Jsem strašně rád, že jsem se chytil.“