Podle § 193 zákoníku práce vzniká zaměstnanci, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání, nárok na náhradu v rozsahu, v kterém zaměstnavatel odpovídá za vzniklou škodu. Protože podle § 205d zákoníku práce je zaměstnavatel povinen uzavřít pojistku pro případ své odpovědnosti za škodu při pracovním úrazu, hradí většinou náhradu vzniklé škody zaměstnanci pojišťovna. Jde o tyto náhrady:
1. Náhrada za ztrátu na výdělku
a) V době pracovní neschopnosti. Podle § 194 zákoníku práce činí náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti zaměstnance rozdíl mezi jeho průměrným nebo pravděpodobným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší nemocenských dávek.
b) Po skončení pracovní neschopnosti. Pokud zaměstnanec po návratu z pracovní neschopnosti již nemůže vykonávat dosavadní práci nebo tato práce odpadla či pracoviště bylo zrušeno, a proto nemůže zaměstnanec dosahovat stejného výdělku jako před pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, poskytuje se zaměstnanci podle § 195 zákoníku práce náhrada v takové výši, aby spolu s výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo nemocí, z povolání s připočtením případného invalidního nebo částečného invalidního důchodu poskytovaného z téhož důvodu dosahovala průměrného výdělku před vznikem úrazu nebo nemoci z povolání. Tyto náhrady nejsou od daně osvobozeny. Daň z příjmů platí vždy plátce náhrady.
2. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění je obvykle vyplácena jednorázově na základě bodového systému a je osvobozena od daně.
3. Účelně vynaložené náklady spojené s léčením - jde o výdaje za léky, placené léčebné procedury, rehabilitace apod. Tyto náklady nepodléhají dani z příjmů.
4. Náhrady věcné škody - jde o náhrady věcných škod utrpěných v souvislosti s pracovním úrazem (např. poškozené nebo zničené oblečení, rozbité hodinky apod.). Tyto náhrady nepodléhají dani z příjmů.
 |
Cizí země vás hned nepřivítá s otevřenou náručí. Práce v Německu? Vyplatí se? Čtěte ZDE. |
