Můžeme u zaměstnanců v rozpočtových organizacích sjednávat smluvní plat přímo v pracovní smlouvě? Jak máme postupovat při stanovení platu zaměstnanců, kteří pracují ve vedlejším pracovním poměru? V našem podniku na tyto záležitosti existují různé názory.
J.K. Trutnov
Odměňování zaměstnanců v rozpočtových a příspěvkových organizacích je závazně upraveno jednak zákonem č. l43/l992 Sb. v platném znění a jednak nařízením vlády č. 25l/l992 Sb. v platném znění a proto je volnost v odměňování v těchto organizacích značně omezena. Většina nároků zaměstnanců je přímo upravena uvedenými předpisy. Proto také zákon o platu nemá obdobná ustanovení, jako zákon o mzdě v paragrafu 4 odst. 3, ale v paragrafu 3 odst. 3 se stanoví, že plat se poskytuje zaměstnanci podle znění zákona o platu, nařízení vlády a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, popřípadě podle pracovní nebo jiné smlouvy. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že lze plat sjednat v pracovní smlouvě, ale zaměstnavatel musí respektovat všechny předpisy jak zákona o mzdě, tak nařízení vlády, kterým je zákon dále upraven. Teoreticky by bylo tedy možné v pracovní smlouvě upravit pouze ty složky mzdy, které jsou v obou uvedených předpisech stanoveny v určitém rozpětí. Jedná se tedy především o výši příplatků za vedení a zvláštního příplatku u zaměstnanců, kteří pracují ve ztížených nebo zdraví škodlivých podmínkách. Pokud jde o přiznání osobního příplatku, jeho výše je závislá na kvalitě plnění pracovních úkolů a proto ji nelze paušálně stanovit v pracovní smlouvě. Máte-li zaměstnance, kteří pracují ve vedlejším pracovním poměru, pak výše jejich platu musí být stanovena v závislosti na délce trvání tohoto pracovního poměru. Ten musí být vždy sjednán na dobu kratší, než je stanovená týdenní pracovní doba. Tato zásada se týká také všech dalších složek, to znamená zejména příplatků. Tam, kde jsou příplatky stanovené procentem z průměrného výdělku, by neměl vzniknout žádný problém. Kde je platová složka stanovena s rozpětím měsíční částkou, měl by pracovník obdržet alikvotní část příplatku odpovídající délce pracovní doby. Pokud jde o vyplácení dalšího platu, záleží na tom, zda pro jeho vyplacení splní zaměstnanec stanovené podmínky. To znamená, zda odpracuje v každém pololetí alespoň 65 dnů u jednoho zaměstnavatele. Za odpracovaný den se považuje den, v němž zaměstnanec odpracuje převážnou část své směny.
J.K. Trutnov
Odměňování zaměstnanců v rozpočtových a příspěvkových organizacích je závazně upraveno jednak zákonem č. l43/l992 Sb. v platném znění a jednak nařízením vlády č. 25l/l992 Sb. v platném znění a proto je volnost v odměňování v těchto organizacích značně omezena. Většina nároků zaměstnanců je přímo upravena uvedenými předpisy. Proto také zákon o platu nemá obdobná ustanovení, jako zákon o mzdě v paragrafu 4 odst. 3, ale v paragrafu 3 odst. 3 se stanoví, že plat se poskytuje zaměstnanci podle znění zákona o platu, nařízení vlády a v jejich rámci podle kolektivní smlouvy, vnitřního předpisu, popřípadě podle pracovní nebo jiné smlouvy. Z tohoto ustanovení tedy vyplývá, že lze plat sjednat v pracovní smlouvě, ale zaměstnavatel musí respektovat všechny předpisy jak zákona o mzdě, tak nařízení vlády, kterým je zákon dále upraven. Teoreticky by bylo tedy možné v pracovní smlouvě upravit pouze ty složky mzdy, které jsou v obou uvedených předpisech stanoveny v určitém rozpětí. Jedná se tedy především o výši příplatků za vedení a zvláštního příplatku u zaměstnanců, kteří pracují ve ztížených nebo zdraví škodlivých podmínkách. Pokud jde o přiznání osobního příplatku, jeho výše je závislá na kvalitě plnění pracovních úkolů a proto ji nelze paušálně stanovit v pracovní smlouvě. Máte-li zaměstnance, kteří pracují ve vedlejším pracovním poměru, pak výše jejich platu musí být stanovena v závislosti na délce trvání tohoto pracovního poměru. Ten musí být vždy sjednán na dobu kratší, než je stanovená týdenní pracovní doba. Tato zásada se týká také všech dalších složek, to znamená zejména příplatků. Tam, kde jsou příplatky stanovené procentem z průměrného výdělku, by neměl vzniknout žádný problém. Kde je platová složka stanovena s rozpětím měsíční částkou, měl by pracovník obdržet alikvotní část příplatku odpovídající délce pracovní doby. Pokud jde o vyplácení dalšího platu, záleží na tom, zda pro jeho vyplacení splní zaměstnanec stanovené podmínky. To znamená, zda odpracuje v každém pololetí alespoň 65 dnů u jednoho zaměstnavatele. Za odpracovaný den se považuje den, v němž zaměstnanec odpracuje převážnou část své směny.
