Nikdo není dokonalý to je dobře vidět například ve stejnojmenném televizním pořadu. Kdekdo má nedostatky, kterých by se rád zbavil. To není jednoduché a je k tomu potřeba silná motivace. Pokud se to podaří, dostaví se pocit uspokojení a může se otevřít i cesta k nové pracovní kariéře.
V dnešní době již žádný kvalifikovaný pracovník nevystačí s tím, co se dozvěděl ve škole. Podle potřeb rychle se měnící praxe se musí neustále učit něčemu novému - musí se zdokonalovat. Platí to jak pro řadové pracovníky, tak zejména pro vedoucí pracovníky, všichni se musí vyrovnávat s neustále rostoucími požadavky a nároky, které jsou na ně kladeny. Dá se říci, že právě úspěšní vedoucí pracovníci se od těch méně úspěšných liší tím, že se neustále v něčem zdokonalují. Sebezdokonalování je pro ně součást procesu sebeřízení. A není pochyb o tom, že i organizace, jejíž pracovníci usilovně pracují na sobě, vzkvétá.
Východiskem je sebepoznání
Znalost sebe sama, a to jak svých předností, tak nedostatků, je východiskem každého sebezdokonalování. To je podle většiny odborníků jedním z nejdůležitějších faktorů rozvoje celého podniku. Cenné informace o rozvíjení nevyužívaných možností či schopností mohou poskytnout přátelé. Pokud jsou upřímní, mohou být jejich poznatky východiskem sebezdokonalování stejně jako vlastní úvahy (sebereflexe) o tom, co se v poslední době zdařilo a co naopak ne. Pravidelně prováděné sebereflexe vlastních úspěchů a neúspěchů, a zejména následující analýza jejich příčin jsou cenným zdrojem poučení pro budoucnost. Většina úspěšných manažerů přiznává, že tuto metodu používá. Sebereflexe může mít i písemnou formu. Má tu přednost, že k jejím výsledkům je možné se kdykoliv vrátit a znovu o nich přemýšlet. Také pozorování jiných, zejména úspěšnějších, případně zkušenějších vedoucích pracovníků a srovnání jejich řídícího jednání s vlastním chováním může být cenným zdrojem poznatků, respektive podnětem pro sebezdokonalování. Při pozorování jiných manažerů je dobré se zaměřit na zjištění, co je v pozadí jejich úspěchů a jakých metod při své práci používají. Pak je dobré porovnat své jednání a metody práce s jednáním a metodami práce velice úspěšných manažerů a z tohoto srovnání si vzít ponaučení pro své zdokonalení.
Sebepozorování je náročné
Snad nejnáročnějším způsobem sebepoznávání je současné sebepozorování. I když někteří odborníci mají vůči této metodě určité výhrady a tvrdí například, že člověk nemůže současně prožívat a pozorovat své city, respektive, že sebepozorování ruší průběh probíhajících duševních dějů, je tato metoda po určitém zácviku použitelná a může být i efektivním sebezdokonalovacím prostředkem. Emoce, které si člověk uvědomí a pojmenuje, daleko snadněji zvládne než emoce, jejichž průběhu pouze podléhá. Pozornost je dobré věnovat především záporným emocím, jejichž regulace je potřebnější než u kladných emocí. Právě probíhající emoce se dají »umrtvit« jejich pozorováním. Žádoucí je to zejména u záporných emocí. Kladným emocím je dobré nechávat volný průběh. Pravidelná sebepozorování pomáhají například odhalit příčiny špatné nálady i podmínky jejího utváření, což je předpokladem pro její ovlivňování. Také terapeutický efekt sebepozorování, respektive sebepoznání je v tomto případě zcela zřejmý. A hlubší sebepoznání přispívá i k lepšímu poznání druhých lidí. Jak hlubší sebepoznání, tak lepší znalost jiných lidí jsou důležitými předpoklady účinného sebeřízení i účinného regulování chování jiných lidí. Ani bez těchto schopností se úspěšný vedoucí pracovník nemůže obejít.
Při sebepoznávání je důležité se ptát:
1. Čeho jsem až doposud dosáhl a čemu za to vděčím?
2. Kdy se mi něčeho nepodařilo dosáhnout a jaké byly příčiny mého neúspěchu?
3. Jaké jsou mé silné stránky a jaké jsou mé nedostatky?
4. Jaké vlastnosti, zlozvyky bych u sebe potřeboval změnit?
5. Jsem odborníkem na svém místě, nebo mám ve své kvalifikaci ještě nějaké mezery?
6. Jsem dobrým organizátorem?
7. Jsem také vůdčí osobností, kterou ostatní uznávají jako svého přirozeného vůdce?
V dnešní době již žádný kvalifikovaný pracovník nevystačí s tím, co se dozvěděl ve škole. Podle potřeb rychle se měnící praxe se musí neustále učit něčemu novému - musí se zdokonalovat. Platí to jak pro řadové pracovníky, tak zejména pro vedoucí pracovníky, všichni se musí vyrovnávat s neustále rostoucími požadavky a nároky, které jsou na ně kladeny. Dá se říci, že právě úspěšní vedoucí pracovníci se od těch méně úspěšných liší tím, že se neustále v něčem zdokonalují. Sebezdokonalování je pro ně součást procesu sebeřízení. A není pochyb o tom, že i organizace, jejíž pracovníci usilovně pracují na sobě, vzkvétá.
Východiskem je sebepoznání
Znalost sebe sama, a to jak svých předností, tak nedostatků, je východiskem každého sebezdokonalování. To je podle většiny odborníků jedním z nejdůležitějších faktorů rozvoje celého podniku. Cenné informace o rozvíjení nevyužívaných možností či schopností mohou poskytnout přátelé. Pokud jsou upřímní, mohou být jejich poznatky východiskem sebezdokonalování stejně jako vlastní úvahy (sebereflexe) o tom, co se v poslední době zdařilo a co naopak ne. Pravidelně prováděné sebereflexe vlastních úspěchů a neúspěchů, a zejména následující analýza jejich příčin jsou cenným zdrojem poučení pro budoucnost. Většina úspěšných manažerů přiznává, že tuto metodu používá. Sebereflexe může mít i písemnou formu. Má tu přednost, že k jejím výsledkům je možné se kdykoliv vrátit a znovu o nich přemýšlet. Také pozorování jiných, zejména úspěšnějších, případně zkušenějších vedoucích pracovníků a srovnání jejich řídícího jednání s vlastním chováním může být cenným zdrojem poznatků, respektive podnětem pro sebezdokonalování. Při pozorování jiných manažerů je dobré se zaměřit na zjištění, co je v pozadí jejich úspěchů a jakých metod při své práci používají. Pak je dobré porovnat své jednání a metody práce s jednáním a metodami práce velice úspěšných manažerů a z tohoto srovnání si vzít ponaučení pro své zdokonalení.
Sebepozorování je náročné
Snad nejnáročnějším způsobem sebepoznávání je současné sebepozorování. I když někteří odborníci mají vůči této metodě určité výhrady a tvrdí například, že člověk nemůže současně prožívat a pozorovat své city, respektive, že sebepozorování ruší průběh probíhajících duševních dějů, je tato metoda po určitém zácviku použitelná a může být i efektivním sebezdokonalovacím prostředkem. Emoce, které si člověk uvědomí a pojmenuje, daleko snadněji zvládne než emoce, jejichž průběhu pouze podléhá. Pozornost je dobré věnovat především záporným emocím, jejichž regulace je potřebnější než u kladných emocí. Právě probíhající emoce se dají »umrtvit« jejich pozorováním. Žádoucí je to zejména u záporných emocí. Kladným emocím je dobré nechávat volný průběh. Pravidelná sebepozorování pomáhají například odhalit příčiny špatné nálady i podmínky jejího utváření, což je předpokladem pro její ovlivňování. Také terapeutický efekt sebepozorování, respektive sebepoznání je v tomto případě zcela zřejmý. A hlubší sebepoznání přispívá i k lepšímu poznání druhých lidí. Jak hlubší sebepoznání, tak lepší znalost jiných lidí jsou důležitými předpoklady účinného sebeřízení i účinného regulování chování jiných lidí. Ani bez těchto schopností se úspěšný vedoucí pracovník nemůže obejít.
Při sebepoznávání je důležité se ptát:
1. Čeho jsem až doposud dosáhl a čemu za to vděčím?
2. Kdy se mi něčeho nepodařilo dosáhnout a jaké byly příčiny mého neúspěchu?
3. Jaké jsou mé silné stránky a jaké jsou mé nedostatky?
4. Jaké vlastnosti, zlozvyky bych u sebe potřeboval změnit?
5. Jsem odborníkem na svém místě, nebo mám ve své kvalifikaci ještě nějaké mezery?
6. Jsem dobrým organizátorem?
7. Jsem také vůdčí osobností, kterou ostatní uznávají jako svého přirozeného vůdce?
