Současným ředitelem firmy ZON je Ferdinand Kubeš.

Současným ředitelem firmy ZON je Ferdinand Kubeš. | foto: archiv ZON

Dynastie Kubešů vyrábí ZONku v Třebíči už 142 let

  • 109
ZONka, tak tuhle limonádu znají všechny žijící generace. A znaly ji i generace před nimi. Historie této rodinné firmy se totiž začala psát již v roce 1879. ZONka přežila i desítky let socialistické éry, takže po revoluci mohl Ferdinand Kubeš se svým otcem navázat na práci předků. Úspěšně.

Vzpomínky má Ferdinand Kubeš se ZONkou svázané už od dětství. I když v té době ji vyráběl státní podnik. Bydleli totiž ve znárodněných nemovitostech, které bezprostředně souvisely se ZONkou. A jeho otec v podniku pracoval. Rozdmýchat po roce 1989 znovu rodinnou tradici tak pro něj bylo takřka samozřejmostí.

Firmu založili vaši předkové již v roce 1879. Svého času byla i c. k. dvorním dodavatelem.
Firmu založil můj praděd Ferdinand Kubeš v roce 1879 a ten také v roce 1909 získal tehdy prestižní titul c. k. dvorního dodavatele. Neznamenalo to ale, že by dodával své výrobky vídeňskému dvoru.

A co to tedy podniku přinášelo?
Bylo to jisté ocenění, zejména z hlediska kvality výrobků, rozvoje firmy a jejího financování. Získáním titulu si majitel mohl do záhlaví svých tiskopisů doplnit znak císařského orla.

Po 2. světové válce byla ale továrna znárodněná. Jak vlastně tuto éru přežila?
Znárodnění přišlo v roce 1949. Tehdy byl majitelem firmy můj děd Bohumil Kubeš. Na rozdíl od mnoha jiných však výroba nezanikla, celou dobu byla součástí různých státních podniků. Naposled státního podniku Pivovary a sodovkárny Brno.

Ing. Ferdinand Kubeš (69)

  • 4. generace zakladatele
  • Vystudoval: strojní fakultu VUT V Brně
  • Před zahájením podnikání pracoval v různých hospodářských funkcích ve strojírenských podnicích
  • Ve firmě pracuje od roku 1993
  • Ženatý, firmu vede se svými dětmi
  • Záliby: motorismus, na práce na chatě zbývá jen málo času 

Jaká byla po roce 1989 cesta zpět do rukou vaší rodiny? Váhal jste, jestli se firmu máte snažit získat zpět? Přece jen jste se jako strojní inženýr živil úplně něčím jiným.
To máte pravdu. Ale k ZONce jsem měl i přesto velmi blízko. Celou dobu jsme bydleli v těsném sousedství. Navíc byl můj otec až do roku 1967 v podniku zaměstnán. Takže jsem od dětství mohl zpovzdálí sledovat výrobu i postupný rozvoj provozu.

Tedy to byla jasná volba?
Skutečně jsme příliš neváhali. Do privatizace jsme šli společně s otcem, který výrobu znal. Samotnou privatizací jsme v roce 1992 však získali jen část provozu ZON Třebíč. Zbývající státní majetek jsme si museli koupit. Historie nynější firmy ZON spol. s r. o. se tedy začala psát k 1. březnu 1993. Můj otec Ferdinand Kubeš se tak k ZONce vrátil po 26 letech, já jsem byl v oboru nováčkem. Společníky a jednateli jsme ale byli oba.

Jak se firma po těch skoro 30 let novodobé historie vyvíjela? Jaké byly ty největší milníky?
V 90. letech se plnily nápoje do tradičních vratných skleněných třetinkových lahví typu „ZON“ a do vratných skleněných lahví objemu 0,7 litrů. Koncem milénia však vítězí trend plnění nealko nápojů do PET lahví. A neminul ani nás.

Co taková změna obnášela?
Může se zdát, že plnit místo do skla do PET lahví není přece skoro žádný rozdíl. Realita je ale jiná. Plnění PET lahví vyžaduje jiné strojní vybavení výrobních linek. PET láhev si totiž nejdříve musíte vyrobit na vyfukovacích strojích z nakupovaných polotovarů. Nevyhnuli jsme se proto rozsáhlé rekonstrukci technologie a značným investicím do nového strojního vybavení. Vše se ale podařilo zkoordinovat tak, že nebylo nutné provoz rozšiřovat stavebně.

Celý tento proces probíhal v 90. letech, tedy krátce poté, co jste začali podnikat. Jak obtížné bylo udělat takové rozhodnutí?
I když to byla zcela zásadní a velmi nákladná změna, ani na okamžik jsme neuvažovali, že bychom ji nezrealizovali.

Co s firmou udělal poslední covidový rok?
Covidová krize v loňském a letošním roce nám způsobila značné komplikace, zejména uzavřením gastro provozů. Ale snad je to zdárně za námi. Letošní sezonu jsme mírně optimističtí a začínáme realizovat další investiční akce.

Které období bylo nejtěžší?
Nejsložitější období bylo mezi prosincem 2020 a únorem 2021. Uzavření gastro provozů a služeb na nás dolehlo tak, že jsme museli zkrátit pracovní týden. Pro příspěvek na mzdy zaměstnanců jsme využili státní program Antivirus, s jehož pomocí jsme ukončili první čtvrtletí letošního roku. S postupným rozvolňováním obchodu se situace již výrazně zlepšila.

Obraťme trochu list. Letos oslavíte 70. narozeniny. Vedete stále ještě firmu sám, máte ji komu předat?
V tomto ohledu mám štěstí. Otěže postupně přebírají mé děti. Výrobu tak dnes již vede syn Robert, obchod má na starost dcera Klára.

Začínali svoji kariéru rovnou v rodinné firmě?
Nezačínali. Syn přišel do firmy před čtyřmi lety, předtím pracoval v oboru automotiv. Dcera pracovala v logistické firmě a do ZONky přišla před šesti lety. Na škodu to ale nebylo, spíš naopak. Zkušenosti, které nasbírali v jiných firmách, oba uplatňují nyní i u nás ve firmě. A vidím, že díky nim se firma určitě více modernizuje. Ať už mluvíme například o digitalizaci nebo marketingu.

Jakou roli hraje ve firmě fakt, že je tým propojen rodinnými kořeny? Jaké jsou výhody a nevýhody?
Výhodou je nesporně důvěra a to, že vzájemně známe své slabé i silné stránky a umíme s nimi pracovat. Nevýhodu bych možná viděl v tom, že práce je stále s námi. Mluvíme o ní dokonce i na rodinných oslavách a dovolených…

Jak je dnes firma velká?
Máme 50 zaměstnanců a ve výrobě nealko nápojů patříme mezi střední firmy. Roční tržby se blíží ke 100 milionům korun.

Pracují u vás lidé dlouhodobě?
Ano, plno zaměstnanců u nás pracuje i dlouhou řadu let. Mnohdy u nás pracuje i více členů z jedné rodiny.

Čemu to přikládáte?
Věřím, že je to vzájemný respekt a společný cíl, podílet se na výrobě našich tradičních limonád z Třebíče.

Limonády jsou do určité míry sezonní záležitostí. Nabíráte na léto brigádníky?
Přesně tak, v létě musíme zajišťovat sezonní zaměstnance, což v této době není bohužel vždy jednoduché.

Co všechno dnes ZONka vyrábí?
Vedle 20 druhů nealko nápojů je to ještě přes 30 druhů sirupů, převážnou část z nich ve vysoké kvalitě bez konzervantů. Limonády a vody plníme do PET lahví, do vratné tradiční třetinkové skleněné láhve „ZON“. Velmi žádaná je rovněž točená limonádu plněná do KEG sudů. Sirupy plníme do PET lahví a kanystrů.

Takže tradiční „ZON“ láhev zůstává stále ve hře. Kdy vůbec tato nadčasová skleněná lahev vznikla?
Tradiční skleněná vratná láhev typu „ZON“ se vyvíjela od založení firmy postupně až do roku 1927.

Od té doby je tedy stejná?
Je asi těžké tomu uvěřit, ale ano. Od té doby je používána nepřetržitě a je jistě i zásluhou mnoha bývalých zaměstnanců, kteří ji obhájili i v dobách, kdy provoz ZON patřil různým státním podnikům. Několikrát ji ve státním podniku chtělo tehdejší vedení nahradit standardní lahví, kterou měly všechny ostatní sodovkárny. Naše láhev je ale zvlášť pro Třebíč taková „srdcovka“, že se jim podařilo ji ubránit.

Nebylo by pro distribuci jednodušší, plnit limonádu do plechu?
Momentálně to nemáme v plánu, ale neříkám radikální ne do budoucna.

Čím je ZONka specifická a chutná po celou dobu stejně?
Tradice Zonky stojí na jablečné a malinové limonádě, které vyrábíme dle tradičních receptur. Chutě se ale přece jenom trochu měnily. Na vině byla válka a doba po válce.

Můžete být přesnější?
Před válkou byl hlavní chutí citron vyráběný s přídavkem citronové šťávy z nakupovaného koncentrátu a malina vyráběná s přídavkem vlastní malinové šťávy, lisované z čerstvých vykupovaných malin. Za války se lisovala pouze malina, neboť citronový koncentrát se již nedal koupit. Proto byl citron později nahrazen jablkem. Ze začátku byla limonáda vyráběná s přídavkem jablečné šťávy z nakupovaného koncentrátu, později už jen v podobě jablečné tresti, bez šťávy. Vše se sladilo sacharinem, protože cukr byl pouze „Kriegswichtiger Rohstoff“. Po válce doplnil vybavení lisovny drtič na jablka. Pak se lisovalo jablko i malina a limonády se vyráběly s přídavkem vlastní jablečné a malinové šťávy až do roku 1967.

A v současné době?
Všechny sirupy si sami vaříme a sami vytváříme. Reagujeme na odezvy z trhu a v pravidelných intervalech se snažíme zařazovat novinky.

Jak takový nový sirup vlastně vzniká?
Vývoj sirupu má dlouhou cestu. Začíná vznikat v naší laboratoři, kdy základ namíchá naše laborantka. Poté se vzorky ochutnávají, jak laiky, tak vyškolenými pracovníky na „ochutnávání“. A připomínkuje se. Laborantka připomínky zapracuje do nových vzorků a kolečko se opakuje.

Jak dlouho?
Tak dlouho, až je sirup chuťově vyladěný. Pak se vyrobí zkušební várka a pozoruje se a testuje po dobu několika měsíců, abychom si byli jisti, že si sirup minimálně během celé doby minimální trvanlivosti podrží svou kvalitu i chuť. Až poté může jít na trh k zákazníkům.

Jak úspěšné je zavedení sirupů do sortimentu?
Poptávka po sirupech neustále roste. Máme na ně výborné ohlasy od zákazníků a nárůsty jsou meziročně v dvojciferných číslech. Takže rozšíření výroby konzumních sirupů bylo jednoznačně úspěšným krokem.

Vaši zákazníci z Vysočiny jsou velcí patrioti ZONky, jak si to vysvětlujete?
Je to část jejich dětství. Mají ZONku spojenou s jablečnou a malinovou limonádou a jsme rádi, že tato jejich přízeň přechází z generace na generaci už více jak 140 let.

Stále jste vnímáni jako regionální produkt, přitom tomu tak už není. Snažíte se toto vnímání změnit?
Pro část našich zákazníků z okolí Třebíče zůstane ZONka vždy regionálním výrobkem. Postupným rozšiřováním našich odběratelů v dalších regionech republiky se ale chceme dostat i do jejich povědomí a chceme být vnímáni jako dodavatel rozšiřující svoje dodávky na celé území Česka.