Ačkoliv zmíněné státy otevřely pracovní trh nově přistoupivším zemím a zejména intenzivně hledají lékaře, je třeba si obstarat nemalé množství dokumentů. A zde je kámen úrazu. Jednak většina z nich nesmí být starší tří měsíců, musí být přeloženy do anglického jazyka, a to včetně vysokoškolského diplomu, přičemž je třeba počítat i s časovou prodlevou než je patřičné úřady potvrdí, respektive vydají. Postoj institucí se tak v tomto ohledu stává klíčovým.
Významnou institucí v celém procesu je na britské straně General Medical Council (GMC). Bohužel je nutné předem konstatovat, že nemalé obtíže nastávají právě při komunikaci a spolupráci lékaře-žadatele s touto institucí. Český lékař, který se uchází o práci ve Velké Británii, sice získá za poplatek zhruba 290 liber od GMC „Full Registration“, která jej opravňuje k výkonu lékařského povolání na ostrovech, ale bez bližšího upřesnění, co zde skutečně může dělat. Tedy nikterak se nezabývá specializací a dosaženou kvalifikací. Full Registration lékaři nezajišťuje, že se bude moci ucházet o post odpovídající jeho stávající specializaci a kvalifikaci.
K tomu je zapotřebí další dokument, a to Certifikát o uznání kvalifikace, který taktéž vystavuje výše uvedená instituce. Tuto skutečnost se však lékař dozví až v průběhu několika týdnů, přičemž pro české praktické lékaře zatím nejsou zcela jasně stanovena pravidla k vystavení tohoto certifikátu. Český praktický lékař tak lege artis nesmí ve Velké Británii vidět ani pacienta či podepsat recept.
V našem případě byl tento dokument vydán až po třech měsících neustálého obvolávání a obesílání GMC, Ministerstva zdravotnictví České republiky (MZ ČR) a České lékařské komory (ČLK). Výsledkem bylo udělení výjimky na základě korespondence mezi GMC a MZ ČR.
Institut postgraduálního vzdělávání lékařů a farmaceutů - klíčová instituce
 |
Co dělá můj šéf: závidíte jim vysoký plat? A tu dřinu a odpovědnost taky? |
Pro každého zájemce o práci lékaře v zahraničí, se tak MZ ČR stává zcela pochopitelně klíčovou institucí. Nejprve je zde lékař povinen podat žádost o vydání „Osvědčení o kvalifikaci“, která je jedním z mnoha GMC požadovaných dokumentů. Získání samotného Osvědčení o kvalifikaci ve většině případů proběhne bez větších potíží v průběhu několika týdnů. Komplikace nastanou ve chvíli, kdy se zjistí, že samotné Osvědčení o kvalifikaci nestačí, neboť britská strana dosud nezískala od MZ zmíněnou metodiku jeho výkladu.
Při pokusech kontaktovat zmíněný odbor, respektive při snaze navázat kontakt s jeho pracovnicemi, narazí lékař na neproniknutelnou bariéru mlčení. Pominu-li skutečnost, že jeho pracovnice neodpovídají na e-maily, a to jak osobní tak tisku, není nikterak jednoduché si dohodnout ani osobní schůzku či telefonickou konzultaci. Na příslušný odbor se nelze dovolat, a to nikoliv z důvodu, že je linka stále obsazená, ale proto, že jeho pracovnice telefony nezvedají (pozn. autora: tuto skutečnost jsem konzultoval s několika lékaři na základě jejich osobních zkušeností).
V současné době se situace na straně MZ ČR mírně zlepšila, když v březnu 2005 bylo MZ ČR zřízeno nové detašované pracoviště pro uznávání kvalifikace státních příslušníků členských států EU, státních příslušníků smluvního státu Dohody o Evropském hospodářském prostoru a pro občany Švýcarské konfederace - Uznávací jednotka MZ ČR (http://www.mzcr.cz/print.php?clanek=1560) se sídlem Ruská 85, Praha 10.
S obdobnou situací, jaká panovala před zřízením zmíněné jednotky na MZ ČR, se setkal lékař i při komunikaci s Českou lékařskou komorou (dále jen ČLK). Zpočátku projevili pracovníci zahraničního a právního odboru ČLK zájem a snahu vyjasnit vzniklou situaci a najít řešení, nicméně posléze nereagovali na žádné další pokusy o kontakt a ani sami, přestože to přislíbili, lékaře již nekontaktovali. Ačkoliv tito lékaři jsou, respektive v uvedené době byli, členy ČLK, tato instituce jim při jednáních s MZ ČR nebyla nikterak nápomocna a situaci neřešila.
Sdružení praktických lékařů České republiky
 |
Výsledkem celého snažení bylo výše zmíněné udělení výjimky, na jejímž základě mohou zmínění lékaři vykonávat své povolání ve Velké Británii. Bohužel tuto výjimku nelze brát jako precedent, protože situace pro praktické lékaře stále není dořešena komplexně.
Přestože se Česká republika považuje za vyspělou západní zemi a v květnu loňského roku se i stala členem Evropské unie, nelze než konstatovat, že jejím plnoprávným členem dosud není. Bohužel to však není z důvodu omezení a restriktivní politiky původních členů EU, ale na základě nečinnosti českých institucí. Překvapivé je, že se dosud nikdo nepozastavil nad faktem, že tak potažmo český stát omezuje osobní svobody jednotlivců a jedno z klíčových práv EU, a to právo volného pohybu pracovních sil.
 |
