Nedávný rozsudek Nejvyššího soudu ČR rozšiřuje ochranu zaměstnanců při pořádaní různých zaměstnaneckých akcí. Doposud nebylo jasné, kdo za jaký úraz odpovídá. „Teď Nejvyšší soud jasně řekl, že de facto za každý úraz kdekoliv, pokud jde o akci zaměstnavatele, odpovídá právě on, pokud nejde o vyložený exces,“ říká advokát Ronald Němec z kanceláře Ronald Němec Legal.
Stalo se to v lednu 2011. Pan Milan pracoval u jedné mezinárodní stavební firmy na pozici obchodně technického poradce. Šéfem byl vyslán s předem vybranými klienty z dalších stavebních firem a s prodejci stavebního materiálu na pracovní cestu do Itálie. Jeho úkolem bylo doslova „plně se věnovat vybraným klientům, utužovat a zkvalitňovat jak obchodní, tak technickou a společenskou spolupráci“. V náplni pobytu bylo i lyžování s klienty.
„Rozsudek je zajímavý v náhledu na teambuilding. Doteď ho soudy chápaly jako vztah na pracovišti. Nově se tedy užívá i pro pěstování vztahů k zákazníkovi,“ říká advokát Ronald Němec z kanceláře Ronald Němec Legal.  |
Pan Milan se ale na sjezdovce zranil. Vyhýbal se jinému lyžaři, spadl a poranil si levé koleno. Kvůli úrazu byl v pracovní neschopnosti od poloviny ledna do poloviny dubna. Od té doby nemůže chodit bez francouzských holí či ortézy, což výrazně omezilo jeho volnočasové a pracovní aktivity.
Lékař ohodnotil zranění na částku zhruba 120 tisíc korun. Firma ale odmítla odškodné vyplatit s tím, že nejde o pracovní úraz. Po různých dohadech se nakonec pan Milan rozhodl obrátit na soud. „Nejde totiž jen o finance za úraz, ale za nemožnost dále pracovat,“ vysvětluje Ronald Němec, který pana Milana zastupuje v soudním při.
Je to teambuilding, nebo není?
Obvodní soud pro Prahu 10 žalobu zamítl a rozhodl, že naopak pan Milan musí uhradit firmě náklady na soudní řízení ve výši zhruba 90 tisíc korun. „Soud přihlédl k tomu, že podle žalované strany byla v té době přestávka na oběd, přičemž lyžování rozhodně nelze považovat za úkon obvyklý v době oběda, a tak o pracovní úraz nejde,“ vysvětluje Ronald Němec.
Soud také uvedl, že se nejedná o teambuilding, neboť u toho je prokazování pracovního úrazu jednodušší. Odůvodnil to tím, že akci firma neorganizovala pro zaměstnance za účelem budování a rozvíjení pracovního týmu, nýbrž ji uspořádala pro zákazníky.
Stejně tak rozhodl i odvolací soud. „Podali jsme tedy dovolání, ve kterém jsme uvedli, že se pojem teambuilding užívá v souvislosti se stmelováním kolektivu zaměstnanců, a může se tedy použít i ve vztahu k zákazníkům, se kterými se měly upevňovat vztahy proto, aby pak u firmy více nakupovali,“ říká advokát Němec.
Hradili jste skipasy, plaťte i odškodné
Celý případ začal řešit Nejvyšší soud ČR. A ten rozhodnutí soudů předešlých zrušil. Zjednodušeně řečeno uvedl, že nezáleží na tom, zda akce byla, nebo nebyla teambuildingem, ale to, že k úrazu došlo při činnosti, kterou žalobce konal objektivně ve prospěch svého zaměstnavatele. Hlavní náplní akce totiž bylo právě lyžování, a to dokazuje skutečnost, že firma hradila všem účastníkům několikadenní skipasy.
K tomu Ronald Němec dodává: „Rozsudek je zajímavý i v náhledu na teambuilding. Ten doteď nebyl v pracovně-právních sporech přesně definován. Soudy ho chápaly jako vztah na pracovišti. Ale dnes se tedy nově užívá i pro pěstování vztahů k zákazníkovi. Jde tedy o zásadní rozšíření obsahu ve vztahu k teambuildingu.“
Zda pan Milan získá svých 120 tisíc, plus navíc úroky z prodlení za několik let, ovšem stále není jisté. Nejvyšší soud totiž případ vrátil k soudu prvního stupně k dalšímu projednání.
