To vše je věcí interního předpisu zaměstnavatele. Ten je povinen předpis zpracovat a podle vyhodnocených rizik, která je mohou při práci potkat, rozhodnout, jaké OOP bude zaměstnancům poskytovat.
Povinnosti zaměstnanců jsou upraveny v zákoníku práce. Mimo jiné je zde i povinnost používat při práci OOP. Další konkrétní povinnosti zaměstnavatel upravuje v interním předpise. Například stanoví, jak řádně pečovat o svěřené prostředky, aby nedocházelo k jejich ztrátě, zneužití a předčasnému zničení, jak je používat pro ty pracovní činnosti, ke kterým byly určeny a tak dále. Veškeré poskytnuté prostředky jsou majetkem zaměstnavatele. I ty, které již ztratily své funkční vlastnosti. Je proto nutné i tyto odevzdat zpět zaměstnavateli.
Stává se také, že občas si zaměstnanci své právo na ochranu zdraví, v tomto případě přidělení OOP, pletou s nikde neupraveným pravidelným nárokem. V praxi to pak vypadá tak, že se domáhají například každoročního přídělu montérek, i když montérky, které dosud používají, jsou použitelné. Pokud zaměstnavatelé přistoupí na tato pravidla, musí si být vědomi zbytečně vynaložených nákladů, které by mohli lépe investovat. Třeba v rámci sociálních programů svých firem.
A na závěr - kde hledat k výše popsané problematice právní oporu? Úpravu bezpečnosti a ochrany zdraví lze nalézt v Ústavě České republiky, čl. 28 Listiny základních práv a svobod. Pro pracovně právní oblast je problematika rozpracována v zákoníku práce.
