P. Trnková, Praha
Osoba ucházející se o práci nemá povinnost sdělovat personální agentuře ani zaměstnavateli žádné skutečnosti týkající se své osoby. Personální agentura by měla požadovat po zájemcích o práci pouze takové informace, které jsou relevantní pro posouzení, zda jde o vhodného kandidáta na pracovní místo.
Rozhodne-li se osoba ucházející se o práci sdělit informace, které mají povahu osobních údajů, je personální agentura povinna plnit řadu povinností daných zákonem č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů.
Dle tohoto zákona se za osobní považuje jakýkoli údaj týkající se určeného nebo určitelného subjektu, pokud lze na jeho základě zjistit identitu subjektu. Za osobní údaje lze považovat i údaje o věku a rodinném stavu osoby ucházející se o práci a údaje týkající se jejích dětí.
Dle ustanovení § 1 zákona č. 1/1991 Sb., o zaměstnanosti, nelze občanovi odepřít práci mimo jiné z důvodu věku, manželského a rodinného stavu nebo z důvodu povinností k rodině.
Pokud by personální agentura, respektive zaměstnavatel, nepřijala zaměstnance do pracovního poměru z důvodu věku, rodinného stavu nebo počtu dětí, o které pečuje, šlo by o porušování pracovněprávních předpisů.
Stejně tak lze posuzovat i situaci, že by zaměstnavatel znevýhodnil zaměstnance v pracovním poměru z týchž důvodů. Jednalo by se přitom o porušení rovného zacházení zaměstnavatele se zaměstnanci a o diskriminaci dle ustanovení § 1 odst. 3 a odst. 4 zákoníku práce. V takovémto případě lze poškozenému doporučit obrátit se stížností na úřad práce, popřípadě na soud.
Stávající úprava v zákoníku práce však bohužel zajišťuje vyšší míru právní ochrany pouze v případě nerovného zacházení mezi muži a ženami. Tento stav by měl být odstraněn již schválenou novelizací zákoníku práce, na jejímž základě bude poskytována zaměstnancům ochrana v případě nerovného zacházení ze všech diskriminačních důvodů.
