Tyto dva druhy mohou dále probíhat jednak v mírnější formě - to jest v rovině rozumové, jednak ve formě náročnější - když je rozum kritizujícího zaslepen negativními emocemi, nejčastěji agresivního rázu.
Nejdříve se zorientujme v rozumové rovině. Reakce na oprávněnou kritiku není složitá. Omluvíte se, z omluvy musí být jednoznačně cítit upřímnost. Omluva je nejúčinnější, když je vyslovena rychle, nahlas, zřetelně. Její součástí také má být nabídka úhrady škody.
Obranu na neoprávněnou kritiku, která je vedena bez emocí, chladně, vypočítavě, můžete dobře nacvičit. Takový typ kritiky má desítky podob, kterým se někdy říká „řečnické triky“. Na každý trik existuje protitrik, protože každý trik má své slabé místo. Je třeba tedy odpovědět tou správnou protitrikovou formulací - velmi záleží na obsahu.
Blíží se konec roku a s ním i poslední možnost zaplatit všechny složenky, spoření, nebo pojištění. Rozhodně není dobré nechávat platby na poslední chvíli.
Kapr nepatří do vany ani zpátky do řeky či do rybníka. Takové je doporučení veterinářů pro všechny, kteří si chtějí koupit pro vánoční hostinu živou rybu.
Příklad: Udělali jste notný kus práce, navíc ve svém volném čase, a proto si jdete za šéfem férově říci o rozumnou odměnu. Jemu se však do ní nechce - a tak vaši žádost vypočítavě zkritizuje: „Milý zlatý, kolik já už jsem v životě musel udělat práce přesčas! A zadarmo! A taky jsem se nezbláznil! Co bys nechtěl?“ Slabé místo triku: Nedoceněná práce v šéfově životě je zlo. Ovšem vaše nedoceněná práce také. Možná menší zlo, ale nikoliv zlo nulové.
To první zlo ovšem vy už nemůžete vyřešit. To druhé se však řešit dá. Odsud se odvíjí váš protitrik: „Bylo to správné, šéfe, že vás nechali dělat tolik práce navíc zdarma?“ (Jen blázen by odpověděl ano a nemyslel to přitom ironicky či účelově.) „Co jste si tehdy o svých šéfech sám myslel, šéfe? Kdybych tam byl tehdy s vámi, bojuji jako lev za nápravu, za vaši odměnu. Škoda, že to již bylo, že to již změnit nemůžeme. Ale nové takovéto nespravedlnosti spolu zabránit můžeme…“ A když šéfovu kritiku vedou emoce? Ojoj - nejhorší, co můžete udělat, je hned věcně argumentovat, komentovat situaci, hájit svou pravdu. Nic tak nenaštve šéfa jako vaše oprávněné: „Ale uznejte, šéfe, že…“ Co tedy dělat, když to nejpřirozenější vede do záhuby? O tom si povíme v příštím díle!
