Jak se bránit ztrátě zájmu o práci?

Pavel Janda měl pocit, že po šesti letech ve vedení firmy přestává stačit pracovnímu tempu. Na spolupracovnících, se kterými dříve výborně vycházel, si začal všímat i drobných a běžných nedostatků. Když mu začaly splývat některé obchodní případy a dopustil se několika vážných chyb, uvědomil si, že nejde o běžnou únavu nebo vyčerpání. Zanedlouho se přidaly bolesti hlavy a další drobné zdravotní potíže. Od lékaře se dozvěděl, že trpí syndromem vyhoření, často anglicky označovaném jako syndrom burn out.

Každé, třeba jen chvilkové znechucení prací nemusí být ještě projevem vyhoření. To odborníci popisují jako stav, kdy se původně zajímavá, odpovědná a tvořivá práce stává pro člověka rutinní a obtížnou. Nastáv; většinou po dlouhotrvajícím nebo nadměrném pracovním za tížení. Zasahuje nejvíce ty, kteří přicházejí pravidelně do styku lidmi a mají značnou odpovědnost. Například psychology, učitele, zdravotníky a manažery.

Člověk je podrážděný

Člověk trpící syndromem burn out působí na své okolí většinou podrážděně. Vše, s čín přichází do styku, jej popuzuje Bývají to nejenom lidé (klienti, žáci, pacienti, spolupracovníci), ale i pracovní prostředí nebo pomůcky. Z míry ho dokážou vyvést i maličkostí. kasto se u něj objevuje prudké střídání nálad a pocitů (lhostejnost, nespokojenost, agresivita). Nezřídka dochází k podceňování práce. V důsledku vyčerpání se dostavují i drobné zdravotní potíže, například častá infekční onemocnění, bolesti hlavy a zad. Tím se snižuje pracovní výkonnost.

Ztráta zájmu o práci

U postiženého syndromem vyhoření převažuje pocit, že práci, která jej neuspokojuje, není třeba věnovat zbytečně mnoho úsilí. Nemá zájem o nové poznatky a další vzdělávání. K nápadům svých nepostižených spolupracovníků se staví pochybovačně a přehlíživě. "Po deseti letech stálých přesčasů a pracovních víkendů j sem začala mít pocit, že vlastně nemá cenu takové úsilí vynakládat, a práce, která mě do té doby naplňovala, mi začala lézt na nervy. Projevilo se to samozřejmě na chodu firmy. Zvolnila jsem trochu pracovní tempo. Sehnala jsem si na část svých povinností zástupce. Myslím, že jsem svůj problém vyřešila," říká Milena Kolínská, majitelka reklamní agentury z Prahy. Pokud je člověk postižený syndromem burn out ve vedoucím postavení, může negativně ovlivnit chod celého podniku. "Každý má jenom omezenou kapacitu. Po určité době se nutně musí vyčerpat. Například u pracovníků na linkách důvěry, kteří mají zvýšenou psychickou zátěž, se doporučuje po třech až pěti letech práci přerušit," vysvětluje psycholožka Kamila Pavlíková.

Jak lze vyhoření předejít

Jakmile se začínají objevovat popisované příznaky, je dobré se zamyslet nad vlastním životním stylem. Snažit se zorganizovat si práci tak, aby zbývalo dostatečné množství času na odpočinek, nejlépe aktivní, mimo jiné sport, kulturu i osobní záliby. Někdy může pomoci i zdánlivě drobná změna. Například přechod na jiné pracoviště v rámci podniku. Pokud obtíže neustávají, je vhodné se obrátit pro radu nebo pomoc k odborníkovi. "Někteří psychologové právě proto, že vědí, co je může postihnout, sami navštěvují individuální nebo skupinové terapie," potvrzuje Kamila Pavlíková.

(s využitím knih Sám sobě mluvčím Věry Capponi a Tomáše Nováka a Závislost na práci Karla Nešpora)

Jak se pozná syndrom burn out:

* podrážděností
* nesnášenlivostí ke kolegům na pracovišti
* střídáním nálad
* poklesem výkonnosti
* poklesem sebevědomí
* zdravotními potížemi

Jak se mu bránit:

* změnou životního stylu
* dostatkem odpočinku
* vymezením času pro sport a záliby
* změnou zaměstnání
* psychoterapií