Prvním důvodem pro zkrácení dovolené je neomluvená absence. Zaměstnavatel může zaměstnanci zkrátit dovolenou o jeden až tři dny za každou neomluvenou zameškanou směnu. Přitom platí, že kratší neomluvené nepřítomnosti se sčítají (například dvě čtyřhodinové neomluvené absence se počítají stejně jako jedna osmihodinová). Druhým důvodem pro zkrácení dovolené je sice omluvená, ale dlouhá nepřítomnost v práci. Zaměstnanci, který v kalendářním roce nepracuje alespoň sto dní, se krátí dovolená o jednu dvanáctinu. Za každých dalších dvacet dva zameškaných dní pak o další dvanáctinu. Důvodem zkrácení dovolené pro déletrvající nepřítomnost je například nemoc nebo neplacené volno zaměstnance.
Dovolenou nelze zkrátit v případě, že pracovník sice není v práci delší dobu, zaměstnancova nepřítomnost v práci je rozsáhlejší, ale tato nepřítomnost je zákonem považována za výkon práce. Například doba čerpání náhradního volna za práci přesčas, mateřská dovolená (nikoli však rodičovská dovolená) a dále důležité osobní překážky v práci, které jsou uvedené v příloze nařízení vlády č. 108/1994 Sb. jako například svatba vlastní či svatba dětí, úmrtí rodinného příslušníka, návštěva lékaře či doprovod dítěte nebo jiného rodinného příslušníka k lékaři.
I v případě, že se zaměstnanci dovolená krátí, pokud pracoval u stejného zaměstnavatele celý kalendářní rok, musí mu být poskytnuta dovolená v délce dvou týdnů.
To neplatí, krátí-li se dovolená zaměstnanci, který je ve výkonu trestu odnětí svobody. Takovému zaměstnanci se navíc krátí dovolená za každých (tedy i za prvních) dvacet dva zameškaných dnů o jednu dvanáctinu (tedy ne až po zameškání sta dní).
 |
