Zatímco před deseti lety jsme se mohli pojistit u tří pojišťoven, dnes jich máme na výběr jedenačtyřicet. Geometrickou řadou se zvětšila i jejich nabídka. Jak z ní správně vybrat? Platí jednoduché pravidlo. Přestože nás reklamy přesvědčují: "životní, majetkové, havarijní... to všechno musíte mít!", ve skutečnosti se člověk potřebuje pojistit jen proti reálně hrozícímu nebezpečí. Vším ostatním udělá radost peněžence pojišťovacího agenta, nikoli své. Mladému muži, který sjíždí na horském kole strmé kopce, se vyplatí úrazová pojistka, ne už tolik tomu, kdo celý rok nevytáhne paty ze své kanceláře. Podnikatel zvyklý na vysoké příjmy ocení zdravotní pojištění, které v případě nemoci dorovná hubené nemocenské dávky od státu...
Zvolit si správné pojištění domácnosti či auta příliš složité není. Stačí znát svoji finanční situaci, rizika, která hrozí, a pečlivě prostudovat smlouvu a podmínky pojišťoven. I přesto klienti někdy chybují. Někteří lidé například podceňují ochranu vybavení bytu. „Jen jedna třetina z majitelů rodinných domků, kteří si u nás sjednali pojištění budovy, zároveň uzavřela pojistku domácnosti. Je to trochu nepochopitelné, protože cena není o tolik vyšší, přitom riziko vykradení je poměrně velké,“ uvádí příklad pojišťovací makléř Rostislav Beneš z České Lípy. Ve snaze ušetřit se také lidé někdy nepojistí dostatečně, předpokládají například, že základní, a tudíž nejlevnější pojistka domácnosti kryje třeba i krádež cenného obrazu či drahé elektroniky. Pro tento případ je však obvykle nutné připojistit se zvlášť.
Životní pojistka není spoření
Mnohem těžší než vybrat majetkovou pojistku je rozhodnout se, zda se vyplatí uzavřít životní pojištění, a pak zvolit to nejvýhodnější. A to nejen z důvodu, že jeho konstrukce je poměrně složitá, ale i proto, že z něj má prodejce vyšší provizi a to ho svádí přesvědčovat k němu každého klienta. Často bez ohledu na to, zda ho opravdu potřebuje. Agenti lákají: nejenže zajistíte rodinu ve chvíli, kdy onemocníte, či dokonce zemřete a přestanete vydělávat, ale zároveň i velmi výhodně spoříte. V případě pojištění mají pravdu, u spoření ne tak docela. Z porovnání obnosu vyplaceného životní pojišťovnou a úsporami v bance či podílovém fondu obvykle vychází pojišťovny hůř. Finanční poradci to vysvětlují jednoduše: pojistka není spoření.
Její základní funkcí je, že zabezpečíme své blízké. Pojišťovna peníze sice zhodnocuje podobně jako banka, nikoli však všechny, ale pouze část. Zbytek nechává „ležet ladem“ jako rezervu v jakémsi rizikovém fondu pro případ, že by bylo třeba vyplatit pojistku. Pro příklad: měsíčně ukládaných 598 korun se za třicet let rozmnoží v pojišťovně Generali na necelých 400 000 korun s tím, že člověk k tomu ušetří (podle platu) zhruba čtyřicet až sedmdesát tisíc korun na daních. Například v dluhopisovém podílovém fondu se při šestiprocentním ročním úroku za stejnou dobu z téže částky stane 585 tisíc korun. Co z toho plyne? Kdo žije sám, případně na jeho příjmu nezávisí rodinný rozpočet, může na životní pojištění s klidem zapomenout. Ostatním lze doporučit: protože jde o velmi složitý produkt, neprodělá ten, kdo se obrátí na zkušeného a zejména na jednom pojišťovacím stavu nezávislého finančního poradce. Umění odmítnout ušetří peníze
Nevýhodnou pojistku někdy člověk uzavře jen proto, že se chce rychle zbavit neodbytného pojišťovacího agenta nebo prostě jen podlehne jeho přesvědčování. Jak se mu ubránit?
„Jasně, důrazně, ale slušně říct ne,“ radí psycholog Slavomil Hubálek. Už od dětství by podle něj měl být člověk veden k tomu, že si má opatřit jen to, co nezbytně potřebuje, a nenechat se ovlivnit ať už prodejcem nebo třeba televizní reklamou. Připouští, že komunikovat s pojišťovacím agentem je někdy složité. „Dnes je to práce z nouze, často ji vykonávají bývalí učitelé, propuštění vojáci či příslušníci policie. Protože tyto uchazeče pro pojišťovny testujeme, vím, že se pro ni hodí jen asi pět procent z nich,“ říká Hubálek.
Máte nějakou neblahou zkušenost s pojištěním? Vymstilo se Vám snad nedostatečné nebo nesprávné pojištění?
