Název by podle oficiálních stránek sdružení měl nejlépe charakterizovat hlavní cíl organizace – ochranu vlastních zájmů společností poskytujících úvěry spotřebitelům a s tím související ochranu řádně platících klientů. Je tomu však skutečně tak, jak členské společnosti proklamují? Chrání sdružení skutečně nás, občany? Kdo všechno je v něm sdružen?
Solus je zájmové sdružení právnických osob, které sdružuje splátkové společnosti, leasingové společnosti i banky. O vzniku sdružení se poprvé začalo vážně uvažovat v roce 1997. Dne 18. června 1999 byl SOLUS zaregistrován a fakticky zahájil činnost. Cíl, který si sdružení klade, jsme již uvedli – jeho zdůvodnění nepostrádá logiku. Jde o zmenšení rizika, že klient nezaplatí. Je-li neplatičů mnoho, jsou náklady na vymáhání dluhů nebo případné ztráty vysoké a úvěrové společnosti zakalkulovávají tuto skutečnost do cen svých služeb, které pak samozřejmě rostou a postihují i bezproblémové, tedy platící zákazníky.
Přímým nástrojem k plnění cíle je potom vytvoření společné databáze subjektů neplnících své povinnosti ve vztahu k finanční činnosti členů sdružení. Tuto databázi vytváří zpracovatel (společnost MUZO, a.s.) na základě příspěvků členských společností Sdružení. V současné době je aktualizována jednou měsíčně a využívána formou off-line. On-line by měla databáze fungovat již v druhé polovině roku.
Jaké údaje jsou v databázi uvedeny?
CCB – Credit k.s. CCS Česká společnost pro platební karty a.s. CETELEM ČR, a.s. Český Triangl, a.s. Essox Leasing a.s. Home Credit Finance a.s. HVB Bank Czech republic a.s. Raiffeisenbank a.s.
Členové sdružení SOLUS
CCB - Leasing s.r.o.
Počet záznamů se pohybuje kolem sta tisíc. Databáze obsahuje identifikaci dlužníka a informaci o tom, které z kritérií pro zařazení naplnil. Neobsahuje informace o výši dluhu. To znamená, že ať klienti dluží sto korun, nebo sto tisíc, jsou si rovni. Zda je to výhoda či nevýhoda, je diskutabilní. V nedostatečné diferenciaci je možné vidět spíše zápor – pokud se dostanu do databáze díky administrativní chybě, budu na seznamu figurovat vedle dlužníka, který může dlužit šesticifernou částku.
Kdo v databázi figuruje?
Do společné databáze Sdružení jsou zařazeny fyzické osoby neplnící své povinnosti vztahující se k finanční činnosti alespoň jednoho člena Sdružení. Jde tedy pouze o negativní informace. Jsou definována kritéria pro zařazení do společné databáze. Soudě podle doložky ve smlouvě Raiffeisenbank týkající se souhlasu s uveřejněním informací v rámci sdružení Solus musí klient být v prodlení se svým závazkem vůči instituci pravděpodobně po dobu šedesáti dnů – tím má být dána šance klientům v nesnázích, kteří jsou ochotni vzniklou situaci řešit. Podle stejného pramene lze předpokládat, že informace jsou uchovávány po dobu pěti let ode dne, kdy došlo k vyrovnání posledního závazku.
Důležitý je fakt, že člen sdružení SOLUS je oprávněn předat zpracovateli ke zpracování pouze ty osobní údaje, k jejichž podmíněnému předání třetí osobě má souhlas subjektu údajů. Jako správce údajů rovněž odpovídá za správnost dat předávaných zpracovateli. Například u Raiffeisenbank je souhlas klienta vázán na účely sdružení SOLUS, zatímco u společnosti Home Credit dává zákazník výslovný souhlas se sdílením údajů v jiném než interním informačním systému pro případ, že z jeho strany dojde k porušení smluvních povinností, a to za účelem zamezení obchodních ztrát společnosti a evidence neplatičů. Je tedy vhodné dávat pozor na to, co vlastně podepisujete.
Podle zákona o ochraně osobních údajů může subjekt údajů (klient) vyjádřit svůj nesouhlas se zpracováním údajů v době podepisování smlouvy nebo kdykoliv později – můžete tedy svůj souhlas odvolat. V tom případě SOLUS „vychází z konkrétního ujednání mezi členskou společností Sdružení a subjektem osobních údajů (v této fázi smluvního vztahu již dlužníkem v prodlení) a ze zákonných povinností člena Sdružení správce osobních údajů“.
S udělováním souhlasu podle dotázaných společností problém u klientů není. Otázkou ovšem je, zda si běžný zákazník podobné doložky všimne a pokud ano, zda má představu, co znamená a má možnost odhadnout její dosah.
Kdo může do databáze nahlížet? Můžete to být i vy?
Přístup do databáze Sdružení je umožněn pouze zaměstnancům členů Sdružení, kteří ji pro výkon své práce potřebují, a to formou dotazů a odpovědí. Klient má možnost získat informaci o tom, zda je v databázi uveden, jaké údaje jsou o něm vedeny a kdo je jejich zdrojem. Musí ovšem podat písemnou žádost adresovanou Sdružení. Odpověď na žádost o informaci je poskytována zdarma. Pokud není klient spokojen uvedenými informacemi, musí se obrátit na členskou společnost, která o něm údaje poskytla. Ta je totiž zodpovědná za pravdivost a přesnost předávaných dat. Kontrolou spolehlivosti, správnosti a úplnosti údajů předávaných jednotlivými členy Sdružení, jakož i kontrolou dodržování pravidel, je pověřen auditor.
Bezpečnost
Každá z členských společností má svůj vlastní systém zajištění bezpečnosti dat, kterému podléhá i práce s daty SOLUSu. Tato skutečnost nepůsobí příliš věrohodně. Členské společnosti však mají povinnost učinit veškerá opatření nutná k tomu, aby byla společná databáze Sdružení přístupna pouze těm zaměstnancům, kteří ji pro výkon své práce potřebují a aby byla vyloučena možnost vytváření částečných nebo úplných tiskových sestav ze společné databáze Sdružení a možnost vyzrazení údajů. Data ze společné databáze Sdružení nejsou společnosti oprávněny předávat žádné třetí osobě. Mezi zpracovatelem a členskou společností Sdružení jsou předávána obousměrně v zašifrované podobě.
Chcete se dozvědět vše o spotřebitelských úvěrech? Pak navštivte naši speciální sekci.
Členů sdružení je k dnešnímu dni devět, z toho dvě banky. Sdružení je otevřené. O vstupu jedná například GE Capital Multiservis. Noví členové musí předložit kopii registrace na Úřad pro ochranu osobních údajů, znění souhlasu subjektu údajů a způsobu zabezpečení předávaných dat. Zároveň jsou mu poskytnuty stanovy a pravidla pro vytváření, správu a využívání databáze. Protože součástí podmínek pro přijetí za člena Sdružení SOLUS je také technická připravenost žadatele a přijetí příslušných opatření v oblasti bezpečnosti zpracovávaných dat, jsou mezi žadatelem o členství a Sdružením SOLUS uzavřeny smlouvy o mlčenlivosti, které umožňují předat žadateli ještě před přijetím za člena Sdružení potřebné informace.
Důvěryhodnost SOLUSu příliš nezvyšuje fakt, že toho doposud o něm mnoho napsáno nebylo. Vypadá to, že hodně lidí o něm prostě neví. Komunikace se Sdružením je poměrně obtížná, neboť jde o sdružení relativně decentralizované a vydávaná stanoviska musí schválit všichni členové.
SOLUS spolupracuje s Asociací leasingových společností ČR, navázal kontakty s Bankovní asociací ČR a se Sdružením obrany spotřebitelů ČR. Ačkoliv je na jeho webových stránkách uvedeno, že je možné konstatovat snížení počtu nesplacených leasingových či úvěrových splátek, lze přínos databáze vyčíslit jen stěží. Posouzení informací z databáze je plně v kompetenci členů – tam bývá obvykle nalezení nebo nenalezení klienta pouze určitým bodovým příspěvkem do celé soustavy kritérií. Přesto je pravděpodobné, že přispěl ke snížení nesplácených částek větší měrou.
Budoucnost ve hvězdách?
Na otázku o budoucnosti sdružení jsme nedostali konkrétní odpověď – bude prý záležet na vývoji. Představitelé nevylučují možný růst počtu členský společností, spojení s jiným registrem, ani položení základu novému souboru sdílených úvěrových informací. Nedostatek konkrétnější představy a vize do budoucna může být jedním z důvodů, proč se ke sdružení dosud nepřipojily některé další instituce. Některé banky také možná věnují svou pozornost spíše vstupu do bankovního registru. A to přesto, že obě databáze jsou do značné míry odlišné. Nejen vymezením a tedy různou charakteristikou subjektů, které mohou informace sdílet, ale rovněž charakterem informací. Bankovní registr shromažďuje i záznamy kladné, zatímco v SOLUSu jsou uvedeny pouze údaje o dlužnících.
V souvislosti s budoucími možnými scénáři byl zmíněn návrh nové směrnice EU o úvěrech poskytovaných spotřebitelům, který předvídá vytvoření databáze neplatičů a seznamů poskytnutých spotřebitelských úvěrů s povinností ověřit žádost o úvěr v této databázi. Zavádí princip tzv. zodpovědného úvěrování – povinnost ověřit, zda spotřebitel bude schopen splatit úvěr a povinnost neposkytnout úvěr v případě negativního zjištění.
