Důvodů, proč firmy zanedbávají komunikaci - a to nejen v krizi, je několik: "Někteří šéfové spoléhají na to, že se lidé nebudou bránit," říká Roman Čiviš. Petr Sedláček, tiskový mluvčí Siemensu, poznamenává, že manažeři nejsou na komunikaci s podřízenými školeni. "Je to kombinace arogance a nevědomosti. Na školách se dříve na komunikaci důraz nekladl," vysvětluje Sedláček. Je přesvědčen, že nejvíce v komunikaci s podřízenými selhává střední management. "Přitom právě tito lidé by měli být nejvíce školeni," dodává.
Nic neutajíte
Spoléhat na to, že se podřízení nic nedozvědí, když jim šéf nic neřekne, je přinejmenším krátkozraké. To, že firmě klesá odbyt, už dávno ví aspoň účetní. "Nádech zpráv, které si mezi sebou budou šířit zaměstnanci, bude vždy katastrofičtější, než když jim tyto zprávy někdo otevřeně sdělí," vysvětluje manažerský lektor Roman Čiviš, spolupracovník Graduate School of Business CMC Čelákovice. Příkladem může být situace, kdy se jedná o propuštění deseti pracovníků, ale kvůli fámě se mezi podřízenými bude mluvit o stovce propouštěných.
"Je třeba otevřeně říci: klesá odbyt, pokud se zlepší, nebude se propouštět, pokud se situace zhorší, propouštění se nevyhneme," radí Roman Čiviš. Je důležité, aby lidé dostávali informace průběžně a aby včas věděli, co se chystá. "Stejně tak je třeba informovat, zda se s bankou vyjednává úvěr či jak se budete nadále snažit podnik a jejich pracovní místa zachránit. Když totiž budete říkat věci tak, jak jsou, démon fámy nebude mít žádnou sílu," dodává lektor.
Pokud podle něj začne firma reagovat až ve chvíli, kdy už se fámy šíří, dá se těžko něco zachránit: "Lidé budou mít dojem, že se jen snažíte všechno zapřít a ještě více utajit," varuje. Stejně tak nepůsobí dobře, když se manažeři schovávají za rozhodnutí někoho jiného. "Neuchylujte se k úhybným manévrům - na rovinu řekněte, jaká je situace."
Petr Sedláček k tomu dodává: "Každopádně je lepší začít komunikovat aspoň v době krize než vůbec. Pokud u nás sdělujeme závažné informace, svoláme všechny, kterých se to týká, a současně informujeme i v jiných závodech, aby všichni věděli, co se děje. To, co jim je oznámeno, dostanou současně napsané. Pokud se nejedná o nic naléhavého, průběžně informujeme zaměstnance ve firemních novinách, na nástěnkách."
Nemějte strach
Není nic špatného říkat nepříjemné a špatné zprávy. Záleží jen na tom, jak jsou sděleny. "Když jsou lidé informováni o tom, že je čekají těžké časy, ale budou vědět, že se jako jejich šéf snažíte o nápravu, můžete se o ně opřít. Rozhodně si vás nepřestanou vážit," zdůrazňuje Čiviš a radí stanovit si jasná pravidla. "Je třeba se ve vedení domluvit, co a kdy přesně se zaměstnancům řekne," dodává. Je to důležité proto, aby lidé z různých oddělení neměli naprosto odlišné zprávy. "Nikdy nemůžete všechno říci na sto procent, protože by nastal kolaps… Mluvit s lidmi ale musíte, jinak si totiž myslí, že vám nestojí za to, abyste jim řekli pravdu."
Abyste situaci lépe zvládli, lektor z CMC doporučuje získat na svou stranu klíčové lidi, na které spoléháte. "Je dobré jim říci o něco víc a požádat je, aby vám pomohli vytvářet atmosféru klidu. Když ostatní pracovníci uvidí, že tito lidé nejsou v obavách, uklidní se také." Oslovení klíčových lidí je důležité i proto, aby vám neodešli.
"Může se stát, že poté, co oznámíte finanční problémy podniku, ten schopný dá výpověď a půjde si hledat práci jinam. S ním zpravidla odejdou další tři lidé, ale pak se to zastaví," mluví o svých zkušenostech Roman Čiviš.
Když s vámi nemluví
Pokud firma komunikaci podceňuje, jako zaměstnanec máte dvě možnosti. Pokud po firmě kolují fámy o propouštění, jít se zeptat svého nadřízeného, jestli s vámi i nadále počítá. Ze všeho nejhorší je nejistota. "Je to lepší než dva týdny nespat strachy a pak přijít do práce, kde vám řeknou - zítra nechoďte," radí lektor CMC.
Zvažte také, jak s vámi šéf jednal v minulosti. Pokud se chová nečestně, není momentálně asi nejvhodnější doba pro změnu zaměstnání, i když odborníci vždy doporučují nezůstávat pod takovýmto vedením. Během prvního roku v jednom zaměstnání už víte, zda plní sliby a zda se můžete spolehnout na to, co řekne.
