Od vzniku samostatného Československa v r. 1918 až do současnosti se v peněžním oběhu Čech a Moravy vystřídalo velké množství bankovek a mincí. Vybrat mezi nimi jednu nejkrásnější byl mimořádně obtížný úkol. Zúžili jsme proto výběr na nominální hodnotu 100 korun.
Výsledky vašeho hlasování ZDE
1. Stokoruna 1931: 5181 hlasů
2. Stokoruna 1961: 4795 hlasů
3. Stokoruna 1945: 1431 hlasů
Fotogalelerie stokorunových bankovek
Nejkrásnější stokoruna
Stokorunou století jste zvolili bankovku z roku 1931, jejímž autorem je Maxmilián Švabinský. Na vítězné stokoruně se objevil první čs. prezident T. G. Masaryk, který se portrétu dočkal ještě za svého života.
Letos také proběhne 100. výročí narození Jarmily Novotné, která stála Švabinskému modelem pro postavu symbolizující Republiku. Život Novotné byl plný uměleckých úspěchů, vystupovala jako pěvkyně v nejslavnější operních budovách světa.
Když si bankovku prohlédnete, objevíte na ní kromě Republiky i symboly míru a úrody. Ve své době narazila stokoruna na nepochopení některých lidí pro vyobrazení nahých postav na bankovce.
Váš názor na krásu platidla sdílí i četní sběratelé. Považují stokorunu (z roku 1931) a tisícikorunu (z roku 1934), obě od autora Maxe Švabinského, za nejkrásnější platidla meziválečné éry a často i za nejkrásnější kousky v celé naší historii vůbec. Tisícikoruna získala vyznamenání i na Mezinárodní výstavě umění v Paříži.
Všimli jste si, že Němci nám dali na bankovku Hradčany. A zavzpomínali na dobu, kdy lidé upravovali bankovky s Gottwaldem vtípky – kresbami a propichováním. Podle mnoha čtenářů je národní ostudou, že na našich bankovkách nebyly v historii vyobrazeny význačné osobnosti našeho kulturně-politického života a byly spíše poplatné své době: „tovární monstrum, kouřící komíny, chladící věže a odhodlané výrazy soudruhů“. I když v diskusi zaznívaly i pragmatické ohlasy: „Já bych řekl, že nejhezčí je ta, kterou mám právě v peněžence, a na obrázku zas tolik nezáleží.“
NĚKTERÉ BANKOVKY KONČÍ:Bankovky vs. státovky
Zajímalo vás také jaký je rozdíl mezi bankovkami a státovkami. Bankovky vydává centrální banka, státovky vydává stát. Rozdíl spočívá v tom, že státy mají tendenci tisknout peníze ke krytí schodků státního rozpočtu, proto je ve většině vyspělých zemí emise peněz státem už výslovně zakázána. Centrální banka je na státu více méně nezávislá, a proto může nadměrnou emisi peněz odmítnout. Nadměrné tisknutí peněz vede k inflaci a v některých případech končí hyperinflací případně měnovou reformou – prakticky státním bankrotem.
Poslední velká měnová reforma proběhla v roce 1953. Oficiálním cílem byl boj proti znehodnocení měny, přídělovému systému a černému trhu. Prakticky můžeme mluvit o zřejmě největším podvodu tohoto druhu v naší republice. Na „výhodný“ poměr 1:5 (1 nová koruna za 5 starých), měl sice nárok každý, ale jen do výše 300 korun staré měny v hotovosti a 5000 korun vkladů. Každý občan Československa tak začínal žít po reformě s pouhými 60 Kč v kapse. Během jediného dne byly rovněž znehodnoceny úspory statisíců střadatelů, jejichž vklady byly převedeny v kursu jen o něco málo příznivějším než 1:50. Mzdy, platy a penze byly přepočítány 1:5, ceny zboží a služeb 1:50.
Obyvatelstvo při měnové reformě utrpělo značné ztráty, prakticky byli zlikvidováni živnostníci, obchodníci a drobní podnikatelé, kteří přišli o provozní kapitál, a proto své firmy zavírali sami nebo je „dobrovolně“ převáděli do státního či družstevního sektoru.
Jako velmi slabá útěcha pak působilo definitivní opuštění přídělového systému. V důsledku této reformy ještě více poklesla životní úroveň a kupní síla obyvatelstva, což se odrazilo na síle celé československé ekonomiky. Měnová reforma byla provedena bez předchozího souhlasu Mezinárodního měnového fondu. Byly tak porušeny základní závazky vůči této organizaci a po nátlaku bylo členství Československa v MMF v roce 1954 ukončeno.
(Zdroj: www.wikipedia.org)
Československá koruna přežila změny politické i měnové. Zanikla rozdělením Československa v roce 1993. Jejím nástupcem se stala česká a slovenská koruna.
