Není žádnou výjimkou, když průměrnou českou domácnost překvapí roční vyúčtování za plyn či elektřinu s několikatisícovým doplatkem. Nebo když doslouží pračka nebo se porouchá auto a nejsou peníze na opravu.
Praxe totiž ukazuje, že Češi stále podceňují správu rodinného rozpočtu a nemají přehled o svých měsíčních výdajích. A co víc, dokážou si pojistit kdejakou maličkost na úkor nesrovnatelně vyšších a vážnějších rizik či tvorby průběžné rezervy, která by dokázala řešit nečekané výdaje, jako je třeba právě pořízení nové pračky.
„Lidé platí klidně stovky korun měsíčně za doplňkové pojistky na ztrátu platební karty, peněženky, kabelky. Velmi často a zbytečně si pojišťují ztrátu a zničení chytrého telefonu,“ popisuje finanční poradkyně skupiny Partners Lucie Baslová. Upozorňuje, že o kvalitní pojistné krytí na invaliditu či dlouhodobou nemoc už se ale příliš nezajímají.
„Češi si zkrátka rádi pojišťují věci,“ říká a vysvětluje: „Je to i proto, že riziko rozbitého telefonu si lidé umějí představit. Vážnou nemoc nebo úraz, což může končit invaliditou, si nepřipouští. Přitom v Česku pobírá invalidní důchod 420 000 lidí.“
Příklad z praxe: Klient, který získal slevu
Její slova dokládá příklad klienta, který se na ni obrátil o pomoc při vyřizování hypotečního úvěru. V souvislosti s tím společně přišli na zbytečné měsíční výdaje, které nedávaly příliš smysl.
„Při nákupu mobilního telefonu mi nabídli slevu za uzavření pojištění proti náhodnému poškození, odcizení a zneužití za cenu 349 korun měsíčně,“ říká 25letý Petr z Prahy.
Z ceny telefonu necelých 12 tisíc korun mu prodejce slevil devět procent z ceny, což bylo 1 080 korun. Za 12 měsíců přitom za pojištění vydá v součtu 4 188 korun.
„Vidíte krásný nový telefon a chcete ho mít zabezpečený, později vám dojde, že je to nesmysl,“ popisuje s tím, že ve smlouvě, aniž by to věděl, se navíc k pojištění upsal na minimálně 12 měsíců. Jenže porušení smluvních podmínek by ho stálo dalších deset tisíc korun, a tak mu nezbývalo, než rok platit.
Podle Lucie Baslové jde doslova o vyhozené peníze, které by se daly vynaložit užitečněji. Petrův měsíční příjem se pohybuje kolem 35 tisíc korun. V případě přiznání invalidního důchodu třetího stupně by mu správa sociálního zabezpečení měsíčně vyplatila nejvýše 16 tisíc korun, což je pokles měsíčního příjmu o 40 procent.
„Za 340 korun měsíčně by se Petr mohl zajistit pro případnou invaliditu třetího stupně. Pojišťovna by mu při pojistné události plnila osm tisíc korun každý měsíc,“ říká finanční poradkyně.
Rozhodování v emocích nebývá vždy nejlepší
Nebezpečné je také impulzivní rozhodování při nákupu spotřebního zboží, s čímž se poradkyně u svých klientů také setkává. Neplánované rozhodnutí o nákupu věci, kterou právě vidím na internetu nebo v obchodě, lidem podle ní v konečném důsledku příliš radosti nepřináší.
„Občas slyším příběhy o tom, jak rodina potřebovala novou skříň do bytu, nebo že si udělala radost novou televizí či sedací soupravou,“ říká Lucie Baslová s tím, že v posledních letech se lidé navíc naučili využívat finanční nástroj odložené platby.
Namísto nahodilých nečekaných výdajů za věci, které již stejně mají a dobře jim slouží, by měli podle ní více přemýšlet nad tím, jestli mají dostatečnou rezervu na svém bankovním účtu. A pokud ano, pak je třeba začít přemýšlet nad dlouhodobější úsporou pro větší výdaj v budoucnosti.
Lepší je rezerva, než bezhlavé utrácení
K takovým účelům dobře poslouží například stavební spoření pro konzervativní klienty ale především investování do podílových fondů.
„Dlouhodobou rezervu tvoříme například na rekonstrukci bytu, pořízení nového automobilu, anebo k podpoře dětí při řešení jejich vzdělání nebo bydlení,“ vysvětluje finanční poradkyně a upozorňuje na to, že v praxi až příliš často vidí, jak lidé nahrazují pocit jistoty z vlastní finanční rezervy momentální radostí ze zakoupené věci, kterou vlastně ani nepotřebují.
To podle ní platí i pro drobnosti, protože i ty něco stojí. A problém je, když si je lidé pořizují hlavně proto, že si prostřednictvím nákupů vylepšují mizernou náladu či kompenzují svoji vlastní nespokojenost.
