Turecká ekonomika prochází značnými turbulencemi a tamní centrální banka čelí tlaku na další zvyšování úrokových sazeb. Ty už jednou během letošního roku zvýšila, a to o pět procentních bodů na 17,75 procenta. Země se totiž dlouhodobě potýká s dvouciferní mírou inflace, která v červenci stoupla na rekordní výši a dosáhla téměř 16 procent.
Prezident jako sultán
Další zvyšování sazeb se však v blízké budoucnosti nechystá, v červnu opětovně zvolený turecký prezident Recep Tayyip Erdogan je totiž proti. Během svého nejnovějšího mandátu začal naplno uplatňovat rozšířené pravomoci, které mu dává pozměněná turecká ústava a analytici se obávají jeho rostoucího vlivu na ekonomickou politiku Turecka.
Jako důkaz prezidentových zájmů v této oblasti mnozí poukazují na nedávné jmenování Erdoganova zetě ministrem financí. Erdogan, jenž o sobě prohlašuje, že osvobodil svou zemi od „poručnictví Mezinárodního měnového fondu“, je dlouhodobým odpůrcem vyšších úrokových sazeb, které by mohly přehřívající se ekonomiku Turecka zchladit. Turečtí centrální bankéři se na prvním setkání po prezidentských volbách 24. července navzdory doporučením od ekonomů zavázali úrokové sazby dál nezvyšovat.
Turecká měna rychle odepisuje
Kromě rekordní inflace se Turecko potýká také s měnovou krizí. Turecká lira během letošního roku ztratila na finančních trzích až třetinu své hodnoty. V pondělí se propadla na rekordní minimum vůči americkému dolaru. Krizi navíc prohloubily sankce, které na Turecko uvalily začátkem srpna Spojené státy.
Ty totiž dlouhodobě usilují o propuštění amerického pastora Andrewa Brunsona, který je v turecké vazbě od roku 2016, kdy v zemi došlo k nevydařenému pokusu o puč. Turecko obviňuje amerického kněze ze špionáže a podpory terorismu. USA diplomatickou roztržku eskalovaly uvalením sankcí na turecké ministry vnitra a spravedlnosti, z důvodu jejich údajné přímé účasti na Brunsonově zatčení.
Deník The Guardian píše, že nejnovější obavy o vývoj turecké ekonomiky vyvolala zpráva, že americká administrativa by svůj tlak mohla vystupňovat zrušením bezcelního přístupu Turecka na svůj trh. Ten představuje pro Turecko největší exportní odbytiště a země by tak mohla přijít o významný zdroj dolarových příjmů.
Kromě toho vyvolává u investorů značné obavy i narůstající deficit tureckého rozpočtu, jenž v rámci zemí, které se označují jako rozvíjející se trhy, patří k nejvyšším.
Rostou také korporátní dluhy společností, držené v cizích měnách. Agentura Bloomberg uvádí, že se od roku 2009 více než zdvojnásobily, přičemž až 80 procent z nich drží turecké banky. Jejich splácení je kvůli klesající hodnotě turecké měny čím dál tím obtížnější.
