Švýcarsko je stejně takový "ostrov" uprostřed Evropy. Ta mentalita je zvláštní. Jezdím tam pracovně nepravidelně už 25 roků. V Zurichu se mluví německy, dole v Ženevě francouzsky. Uprostřed v Interlakenu je to mix. Práce s nimi je taková jiná, ne špatná, ale jiná. Jsou bohatí, to ano, ale nevím, jestli bych chtěl být Švýcar. Jsou takoví studení čumáci. Někdo tady zmínil otevřenost k migrantům. No, nejsem si jist, jestli to pořád platí. Sice migranta oficiálně přijmou, ale místní jim to dávají najevo, že prostě tam doma nejsou a nikdy nebudou. Mám takovou vzpomínku z roku 2001. V Zurichu v centru jsem šel do nějaké hospody na jedno, náhodou jsem ji našel, taková putyka. Všude plno, jen jeden stůl prázdný, tak jsem zasedl. Piju pivo a přicházeli si k tomu stolu další lidé. Mluvili německy mezi sebou a pořád na mě koukali. Najednou jsem zvedl telefon a mluv česky. Hned zbystřili. Domluvil jsem a celý stůl na mě koukal a všichni najednou spustili česky. Ukázali mi cedulku nad stolem. Stálo tam, že se tam setkávají imigranti z r68. Byl to zedník, režisér, technik. Nakonec jsme se tam scházeli každý den. Asi 10 dní. Povídali mi o životě ve Švýcarsku. Byli rádi, že je jako emigranty vzali, mají jejich pas, procestovali svět, ale... nezvykli si tam ani po těch letech. Jak mi říkali srdce tam nemají, to je doma v ČR a na Slovensku.
