Obrovským skladem společnosti Community Forklift v Marylandu proudí špalíry zákazníků. Prohlížejí si dveře, okna, podlahové krytiny a svítidla, některé z nich jsou lehce použité, jiné více. Vše je tady na prodej s velkými slevami. Tento prostor je jedním z důkazů o snaze udržet již jednou použité stavební materiály v oběhu a nenechat, aby skončily na skládce
„V každé budově, která se bourá, se téměř vždy najdou nějaké cenné znovu použitelné prvky,“ říká Trey Davis, výkonný ředitel společnosti Community Forklift. Vznikla v roce 2005 a od té doby se stala průkopníkem modelu, který se nyní šíří po celých Spojených státech. Částečně ho podporují místní úředníci, kteří také chtějí snížit tlak na skládky a podpořit ekonomiku.
Společnost Community Forklift se v posledních letech rozrostla a nyní zaměstnává asi třicet lidí. Její roční rozpočet je nyní kolem tří milionů dolarů. V loňském roce se jejím dekonstrukčním týmům podařilo uchránit před skládkou 3 400 dveří, 10 km řeziva, 7 000 metrů čtverečních dlaždic a mnoho dalšího materiálu
„Rozebrat budovu je často obtížnější než ji stavět,“ říká třicetiletý bývalý kuchař a pekař Luis Torres, který se společností začal spolupracovat teprve před rokem. Obzvlášť náročná je podle něj demontáž podlahových krytin. Když začínal, praskaly mu pod rukama, ale nyní už techniku zvládl. „Člověk se neustále zlepšuje a přichází na to, jaký postup je rychlejší, efektivnější a bezpečnější,“ dodává Torres.
Líbí se vám nápad recyklovat použitý stavební materiál?
Dnes společnost Community Forklift realizuje zhruba jednu dekonstrukci týdně. Plánuje však rozšíření své činnosti a na příštích pět měsíců získala grant na 18 projektů v nedalekém Washingtonu. „Než jsem začal dělat tuhle práci, nikdy jsem si neuvědomil, kolik věcí lidé vyhazují zbytečně a jak jsou cenné,“ říká.
Nápad však zaujal i jinde. Například San Antonio v Texasu zavedlo v lednu povinnost dekonstrukce budov místo jejich demolice. Následovalo tak města jako Milwaukee ve Wisconsinu na Středozápadě a Boise v Idahu nebo Portland v Oregonu. O podobných návrzích se nyní diskutuje v Baltimoru ve státě Maryland i jinde.
„Dekonstrukce se rozšířila a probíhá po celé zemi,“ potvrzuje Neil Seldman, spoluzakladatel neziskové organizace Institute for Local Self-Reliance, která se zaměřuje na rozvoj místních komunit. Podle jeho slov byla trvalou součástí systému již ve 20. letech 20. Století, nyní se vrací zpět kvůli aktuálním ekonomickým, environmentálním a sociálním potřebám.
S čelovkami a v helmách
Podle chicagské neziskové organizace Delta Institute zabývající se ochranou životního prostředí nelze znovu použít nebo recyklovat pouze 5 až 15 procent všech stavebních materiálů. Příjmy z dekonstrukce a opětovného použití materiálů ve městě se od roku 2008 ztrojnásobily a v loňském roce dosáhly výše přibližně 1,4 miliardy dolarů.
„Toto odvětví nyní zaměstnává přibližně 14 500 lidí a ročně zabrání skládkování asi 350 000 tun odpadu,“ říká Brad Guy, architekt z poradenské společnosti Material Reuse zabývající se udržitelnou architekturou. Přesto to podle něj představuje pouze 0,2 procenta celkového stavebního a demoličního odpadu v USA.
Bourání nejstarší fakulty ve Zlíně začíná. Za tři roky bude hotová nová |
„Důsledky takového plýtvání jsou obrovské,“ potvrzuje prezident společnosti Build Reuse Mark Gable. Stavební průmysl podle něj celosvětově spotřebuje polovinu ze 100 miliard tun materiálu, který se každoročně vytěží z přírody, a je zodpovědný za třetinu světového odpadu a 40 procent emisí oxidu uhličitého. Podnikání v oblasti dekonstrukce a opětovného použití specifických materiálů pomůže řešit tyto ekologické problémy.
„Pokud se dekompozici podaří začlenit do způsobu, jakým se dnes přistupuje k renovaci a demolici budov, můžeme přijít s digitálními inventárními systémy, které budou sledovat materiál. Ten pak bude možné umístit na webové stránky a prodávat ho,“ dodává.
Dosud se podle jeho slov většina odvětví soustředila pouze na městské oblasti s vyšší hodnotou nemovitostí. Nyní ale pracuje na pilotním projektu v Pittsburghu. Ten má za úkol zjistit, jak by dekonstrukce v tomto městě mohla vyřešit obrovské množství prázdných budov. „Do jejich útrob se vydáváme jen s čelovkami a přilbami. Hledáme vše, co je cenné a co můžeme znovu využít,“ dodává.
Také jedno z největších měst na jihu USA San Antonio začalo po firmách vyžadovat dekonstrukci starších domů. Stalo se tak poté, co se místní úřady doslechly, že někteří stavební podnikatelé začali s dekonstrukcí na vlastní pěst. „Viděli, že se trh je směrem ke znovupoužití materiálů stále více nakloněn,“ říká Shanon Millerová, ředitelka městského úřadu pro ochranu historických památek. I když město podle ní nařídí demolici nevyhovujících nemovitostí, nemusí to nutně znamenat, že veškerý materiál je nevyhovující.
Válka zdražila materiály ve stavebnictví až dvojnásobně, chybí i dělníci |
Mandát texaského města se zatím nevztahuje na komerční budovy, ale i jiná města přijala rozsáhlejší požadavky, například kalifornské Palo Alto. „Palo Alto prochází obrovskou proměnou. Domy se přestavují, pak bourají, prodávají a znovu staví. Chtěli jsme zajistit, abychom včas zachytili co nejvíce stavebního materiálu,“ říká Maybo AuYeungová, manažerka programu nulového odpadu a životního prostředí v Palo Altu.
Město motivují cíle v oblasti klimatu a udržitelnosti včetně snahy do roku 2030 udržet 95 procent stavebního odpadu mimo skládky. Dříve téměř polovina skládkového odpadu v Palo Altu pocházela ze stavebních a demoličních prací. V loňském roce město vydalo celkem 60 povolení k dekonstrukci a díky rezidenčním projektům se podařilo odklonit 92 procent odpadu ze skládek, uvádí oficiální zpráva úřadů.
Umyvadlo za deset dolarů
Jednou z návštěvnic skladu společnosti Community Forklift v Marylandu je i Nikki Rosatová. Právě rekonstruuje 150 let starý řadový dům ve Washingtonu, který s manželem koupili během pandemie. „Pracovali jsme na úpravách koupelny pro hosty a omylem jsme rozbili desku umyvadla,“ říká Američanka. Community Forklift měl podle ní přesně to co potřeboval. „Nakonec jsme odešli s porcelánovým umyvadlem za 10 dolarů, které skvěle pasovalo a používáme ho každý den,“ dodává spokojená zákaznice.
Téměř v každé místnosti v domě je nyní nějaký zachráněný předmět: podlaha, dveře, barva, kování nebo svítidla. Opětovné použití starých věcí jí ušetřilo tisíce dolarů, ale žena v tom vidí i větší přínos.
„Bohužel žijeme ve společnosti, kde se všechno vyhazuje. Pro budoucnost naší planety považuji za nesmírně důležité investovat do materiálů z druhé ruky a získávat je, kdykoli je to možné,“ uzavírá.
