Hlavní otázkou však zůstává, zda v bankovnictví platí stejné pravidlo jako v matematice. Tedy že minus a minus dají dohromady plus. Ani jedna z bank na tom totiž není dobře.
Deutsche Bank se teprve loni vyhrabala z řady ztrátových let. A ani Commerzbank, v níž drží německá vláda podíl přes 15 procent, si nevede nejlépe.
Jak píše britský The Economist, smyslem spojení má být pro obě banky dosažení úspor z rozsahu, a to zejména v retailovém bankovnictví. Deutsche Bank má – včetně dceřiné Postbank – tržní podíl zhruba 11 procent, Commerzbank drží kolem osmi procent německého trhu.
S celkovým pětinovým podílem se už dá dělat ledacos, například ve stanovování cen. Nicméně pokud se obě sítě spojí, nabízí se rušení poboček či propouštění zaměstnanců. A to vzhledem k obrovské síle odborů a politického dopadu takového kroku nebude jednoduché.
I kdyby se všechno podařilo, nový německý národní šampion se nevyhne tvrdé realitě. Byť to z Česka, kde bankovní sektor loni vydělal přes 80 miliard korun, nemusí tak vypadat, je evropské bankovnictví pod obrovským tlakem. Roky nízkých úrokových sazeb ukusují marže a na finanční ústavy se valí stále více regulací.
Spojení značek se nekoná. Moneta Money Bank zůstane samostatná |
Banky si navíc dávno nekonkurují jen mezi sebou, jejich pozice stále častěji ostřelují mladé technologické firmy, jako například britský Revolut, německá N26 či české Twisto. Obvykle se zaměřují jen na zlomek bankovních služeb, jenže díky tomu a díky své flexibilitě rychleji a lépe reagují na vrtochy stále náročnějších klientů.
Tradiční banky se snaží náporu čelit změnami ve vnitřní struktuře, „zplošťují se“, tvoří týmy napříč původními odděleními, aby tempu nováčků stačily. A zároveň je chtějí „ubít“ svou velikostí. Připravovaná německá fúze tak dost možná nezůstane jediným tahem na evropské bankovní šachovnici.
Loni se například hojně spekulovalo o spojení francouzské skupiny Société Générale a italského UniCreditu, po němž by vznikla evropská bankovní jednička. Podle představitelů obou skupin se sice nic takového nechystá, krok by však dával smysl.
Bez „kreativních“ produktů
Evropa podle řady bankéřů větší finanční ústavy potřebuje i kvůli tomu, aby dokázala čelit americké konkurenci. Banky z USA totiž v posledních letech získaly navrch, pokud jde o financování velkých korporací a operací na kapitálovém trhu.
Trend ke spojování je tedy zřejmý. Jenže jak se ukázalo po finanční krizi před deseti lety, příliš velké banky představují pro celý systém (a pro celé hospodářství, protože jedním z úkolů bank je financovat ekonomiku) obrovské riziko.
Finanční ústavy prostě byly příliš velké na to, aby mohly padnout, neboť z jejich případného krachu by se hospodářství vzpamatovávalo hodně dlouho. A to žádný politik nechtěl dopustit – proto do nich vlády po celém světě nalily hodně peněz.
Všichni tehdy prohlašovali, že je s velkými bankami potřeba něco udělat. Tehdejší americký prezident Barack Obama v roce 2010 prohlásil, že „už nikdy nebude americký daňový poplatník rukojmím banky, která je příliš velká, aby mohla padnout“. Cíl reforem, do nichž se pustil, byl bezpečnější bankovní systém.
Evropské banky jsou na tom nejhůře od krize eurozóny |
Snaha regulátorů dostat bankovní systém pod větší kontrolu. Snaha zamezit vzniku „kreativních“ produktů, které byly u zrodu krize, vedla ke zpřísnění požadavků, které jsou na banky kladeny. Na obou stranách Atlantiku navíc prudce rostou požadavky na kapitál, které si banky musí „odkládat na horší časy“. A zřejmě nezamýšleným důsledkem je, že největší banky jsou ještě o něco větší.
Drahý život bank
Financial Times připomínají slova šéfky Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeové, která pronesla před měsícem v Londýně. „V USA nyní drží pětka největších bank kolem 45 procent všech bankovních aktiv. V roce 2007 to bylo kolem 40 procent,“ řekla.
Roztáčí se tak kolotoč, v němž regulátoři přikazují bankám více kapitálu, na nějž by se v případě nepříznivého vývoje sáhlo v první řadě namísto do kapes daňových poplatníků. Jenže pro banky to začíná být drahé, a proto uvažují, koho koupí nebo s kým se spojí.
Členka Německé rady ekonomických expertů Isabel Schnabelová proto vidí řešení problému nízkých zisků v tamním bankovnictví spíše v reformách či snížení role státu nebo spolkových zemí, které dnes vlastní podstatné podíly ve většině klíčových bank. A nikoli ve vytvoření obra, kterého by bylo příliš těžké uřídit a jehož případné problémy by mohly otřást celým systémem.
