Nejlevnější volbou je koupě klasického CRT monitoru o úhlopříčce 17 palců (která byla ještě před pěti lety nadstandardem) za necelé tři tisíce korun. Obrovskou nevýhodou ve srovnání s LCD je váha a objem: váží zhruba 16 kilogramů, zatímco plochý panel ani ne čtyři; na stole zabere svými 55 centimetry hloubky spoustu místa, zatímco LCD skoro žádné.
| VŠE O POČÍTAČÍCH A HARDWARU NAJDETE NA TECHNET.CZ |
Mají tedy klasické monitory ještě co nabídnout? "Jen těm, kteří chtějí třeba pracovat s grafikou a nemají k dispozici tolik peněz. Kvalita zobrazení CRT monitorů totiž není vázána na rozlišení obrazovky a netrpí problémy s odezvou nebo malým počtem zobrazených barev," říká Marek Schäferling, specialista firmy Czech Computer.
Pro kancelářskou práci, internet a sledování filmů jsou však podle něj CRT překonané. "Pro většinu lidí je nejpádnějším argumentem ve prospěch LCD panelů velikost a také šetrnost k očím. Na rozdíl od klasických obrazovek nevydávají žádné záření, a neunavují tak zrak," říká Schäferling.
CRT monitory totiž "problikávají" a záleží na rychlosti takzvané obnovovací frekvence, jestli to lidský zrak vnímá. Většina z nich pracuje v rozmezí 75 až 100 hertzů, pod spodní hranicí je už blikání zřetelné. U "elcédéček" se tím vůbec nemusíte zabývat.
"Ony magické hertzy udávají počet zobrazení celé plochy za sekundu; jinými slovy, u CRT se zobrazoval v danou chvíli jen jeden bod, zatímco u LCD neustále celá plocha. Obnovovací frekvence 60 hertzů proto není překážkou," vysvětluje Schäferling.
Jak velkou obrazovku?
Otázka, jaký monitor zvolit, je tedy vyřešena: pro běžného uživatele je při cenách kolem pěti tisíc korun za nejlevnější model jasnou volbou 17palcový LCD panel. Patnáctipalcové jsou sice levnější (lehce přes čtyři tisíce korun), ale vyhoví opravdu jen pro nenáročné psaní, případně pro internet. Sledování filmů, televize a vůbec multimediální zábava vyžaduje minimálně o dva palce více. Na jaké další parametry se zaměřit?
Prvním je samozřejmě velikost úhlopříčky. Ta se udává v palcích -jeden palec je 2,54 centimetru, takže 15" je 38 cm, 17" pak 43 a 19" už 48 cm. Ovšem pozor, LCD panely jsou na tom i tady lépe: u nich se úhlopříčkou míní viditelné rozměry obrazovky, zatímco u CRT to je rozměr celého monitoru; viditelný obraz je tedy menší.
Vysoký jas není výhodou
Kromě úhlopříčky je nejsledovanější odezva, na níž záleží, jestli se budou barvy při rychlých změnách obrazu (film, hry) "mazat", zanechávat za sebou "šmouhy". Tím trpívaly první generace LCD panelů, podle odborníků dnes už problém téměř vymizel.
"Ani levné panely netrpívají vysokou odezvou. U drtivé většiny je to dnes osm milisekund a méně, a to už jsou pro lidské oko efekty mazání těžko pozorovatelné," vysvětluje Marek Schäferling. A další údaje?
"Čím vyšší kontrast, tím tmavší je černá. Naopak vysoký jas není moc výhodný. Do kanceláře i na hraní her stačí bohatě 250 cd/m2; tam, kde je příliš vnějšího světla, 300 cd/m2 (cd je jednotka svítivosti - kandela). Vyšší jas využijete spíše u prezentací a sledování videa z dálky. Přílišná svítivost může totiž oku škodit," říká specialista.
Rozteč = jemnost obrazu
Na "rozteči bodů" zase záleží, jak jemná bude kresba obrazu. „Zatímco devatenáctipalcové displeje mají rozteč zhruba 0,297 mm a při bližším zkoumání odhalíte samostatné body na displeji, u sedmnáctky je už rozteč menší a mřížka obrazu méně patrná. Jemnější kresba (nižší rozteč) však více zatěžuje oči, rychleji se unaví. Ideální pro práci s textem jsou zmíněné 'devatenáctky', případně podobné," vysvětluje Schäferling.
A úhel pohledu? Vyšší podle něj oceníte, jen když třeba chcete pustit kamarádům film. "Pro jediného uživatele nejde o moc důležitou informaci. Narůstá ale s úhlopříčkou: u ,dvacítky‘ je přece jen úhel levé oko - pravý okraj dost velký," říká.
Co se týče připojení k počítači, nejlevnější panely mají pouze klasický konektor, dražší digitální DVI. "U něj by měl být obraz při vyšším rozlišení ostřejší, ale u nejběžnějších 17palcových a 19palcových modelů je rozdíl neznatelný," tvrdí Schäferling.
Záleží na značkách?
Na trhu je nyní spousta značek LCD panelů, od neznámých „noname“ firem až po světové giganty, a další přibývají. Prosadit se zkoušejí zejména nejlevnější asijští výrobci.
"Pokud sáhnete po málo známých značkách, ceně odpovídají i použité technologie a kvalita zpracování: horší úhly pohledu, slabší barevnost, méně kvalitní plasty. Mívají také nižší počet osvětlovacích trubic, neboli vývojek," říká Schäferling.
Na nich přitom hodně záleží: LCD má být co nejrovnoměrněji podsvíceno. "Například špičkové grafické monitory mají až 14 trubic, u levných panelů najdeme výbojky pouze tři nebo čtyři. Více výbojek znamená i vyšší životnost: nemusí pracovat na tak vysoký výkon, a vydrží proto déle," vysvětluje Schäferling.
LCD vydrží déle
A jak jsou na tom panely z krystalů s životností? Dá se říci, že lépe než klasické CRT, jimž po čase bledly barvy a monitor se "vypaloval". "LCD nemají žádnou součástku, jíž by tikaly 'biologické hodiny'. Nejspíše mohou v běžných podmínkách odejít zmíněné výbojky nebo napájecí zdroj," míní Schäferling.
Obrazovky je také třeba pravidelně čistit od prachu a "upatlání". Může se na LCD panel tlačit stejně jako na skleněný monitor? "To ne, mívají jen plastové ochranné fólie, které se pod tlakem prohýbají.
Pokud zatlačíte moc, můžete poškodit tekuté krystaly. Lépe se umývají lesklé LCD - na matných nečistoty drží pevně. Plno lidí s malými dětmi dává přednost lesklým: takový jogurt z matného stínítka prakticky nejde dolů," radí Schäferling.
