Ti nízkonákladový koncept létání poprvé přivedli na Slovensko, do Polska a do Česka. Obojí se mladým podnikatelům vyplnilo. Oni vydělali, mnoho Čechů a Slováků se díky nim pohodlně podívalo na prodloužené víkendy po Evropě a začalo uvažovat o létání jako o dostupném způsobu přepravy.
Kde tedy zůstal černý Petr v podobě téměř pěti miliard korun dluhů, jež po sobě zanechaly SkyEurope, které za dobu své existence nikdy nevytvořily zisk? U lidí a firem, již Mandlovi a Skowronkovi uvěřili, že jsou schopni svůj sen udržet dlouhodobě ve vzduchu.
Největším akcionářem a zároveň věřitelem byl v době pádu aerolinek neprůhledný fond York Global Finance. Ten poprvé investoval do SkyEurope v roce 2006, nejprve 39 milionů eur, což bylo přibližně 1,1 miliardy korun.
Fond od té doby pomohl firmě ještě několikrát, loni na podzim ji zachránil před pádem injekcí ve výši 240 milionů korun. Celkem ho investice do slovenských aerolinií vyšla údajně na osmdesát milionů eur (zhruba dvě miliardy korun).
Za fondem stojí americká investiční společnost York Capital Management s pobočkami v New Yorku, Londýně a Hongkongu, založená Jamesem Dinanem v roce 1991. Ta podle své internetové prezentace spravuje investorům z řad firem, bohatých lidí i nadací devět miliard dolarů. Kdo konkrétně o peníze ve SkyEurope přišel, však není možné zjistit a firma s médii nekomunikuje.
Druhým největším akcionářem je podle údajů SkyEurope fond Focus Capital Investments, jenž ve firmě drží desetiprocentní podíl. K němu se loni hlásila vídeňská poradenská skupina Asp.
Proč zkrachovaly- Firma ztroskotala na příliš rychlé expanzi, rostla rychleji než poptávka po letech v regionu, a tak spousta linek prodělávala. - Rozvoj linek byl chaotický a výběr destinací bez koncepce, takže docházelo k častému rušení nových spojů. - Firma špatně postavila obchodní model, protože nabízela servis téměř na úrovni klasických aerolinek za nízké ceny. - Častá zpoždění a zprávy o špatné finanční situaci aerolinek vyústily ve ztrátu důvěry cestujících. |
Vniveč se obrátila také investice drobných akcionářů ve Vídni a ve Varšavě, kteří drží v holdingu šedesát procent. Když Mandl se Skowronkem se slávou uváděli akcie na obě burzy, prodávali je za šest eur. Od jara 2007 však znaly jen cestu dolů.
Oba zakladatelé si po vstupu na burzu ponechali dohromady téměř devět procent, ale postupně se akcií zbavovali. Z finančního hlediska včas, protože se podle dostupných zdrojů z firmy definitivně stáhli před létem 2007, kdy se akcie prodávaly zhruba za tři eura kus. Mohli si tak přijít na víc než sto milionů korun.
V době největšího růstu si Mandl se Skowronkem pochopitelně vypláceli také relativně vysoké manažerské odměny. Mandl, jenž projekt vymyslel, tehdy rád vyprávěl, jak v roce 2002 s deseti lidmi řídil firmu z malé kanceláře v Bratislavě a kvůli penězům na výplaty si musel otevřít malou restauraci.
