Předevčírem se setkali prezidenti Agrárních komor zemí Visegrádské čtyřky. Jak vzájemně komunikujete?
Intenzivně. Prezidenti agrárních komor V4 se setkávají pravidelně. Máme i koordinační skupinu EU10 – zemí, které vstoupily do EU v roce 2004. V rámci té se s kolegy setkáváme hlavně před klíčovými jednáními v Bruselu.
V čem se shodujete?
Určitě v tom, jakou máme momentálně situaci na trhu. Ve střední a východní Evropě je cena komodit nižší proti západní Evropě. Dovoz z Ukrajiny to ještě prohloubil. Když jsme na problémy dovozu zemědělských komodit a produktů z Ukrajiny upozorňovali před půl rokem či rokem, kolegové na Západě nás neslyšeli. Dnes dopady pociťují také. My jsme byli jen první na ráně. Ostatní země V4 již demonstrovaly, blokovaly hranice, dostaly mimořádnou podporu.
Vy jste mezi nimi ale nebyli…
Naše vláda se k tomu postavila, jak se k tomu postavila. Ale situace na trhu je všude stejná. Ceny komodit jsou nízké, v podstatě se blíží těm před dvaceti lety. Náklady jsou ale úplně jinde. Ekonomika zemědělců je nyní pod obrovským tlakem. Zatím ze strany Evropské komise nevidíme žádná systémová řešení. Pokud to bude pokračovat dále – respektive po letošní sklizni – může to být katastrofa.
Podle našich odhadů máme na skladech o milion tun pšenice více než v minulosti. Obchody běží kontraktově, to znamená, že obilí sice prodáte, byť za nízkou cenu, ale k fyzickému dodání má dojít v polovině roku 2024 nebo až v roce 2025. Klidně se může stát, že letní sklizeň nebude kam naskladnit. To je první rovina. A druhá je, že prodáváte se ztrátou. Pokud to bude pokračovat, první zemědělci začnou krachovat příští rok. Už nyní máme studii z konce loňského roku, kde jsme se ptali zemědělců na hospodářský výsledek za rok 2023. Vycházelo nám, že 29 procent z nich očekávalo, že skončí ve ztrátě.
Martin PýchaVystudoval Provozně ekonomickou fakultu ČZU v Praze. V Zemědělském svazu ČR působí od roku 2003, začínal jako specialista na rozvoj venkova. Jako tajemník předsedy a později tajemník svazu pracoval na analýzách zemědělského sektoru v Česku a zemích EU se zaměřením na makroekonomické a strukturální aspekty. Od roku 2011 je předsedou svazu. V roce 2014 se stal viceprezidentem Agrární komory. |
Máte přehled o tom, kolik zemědělců loni skončilo?
Přesná čísla budeme znát na jaře, ale ukazuje se, že máme obrovský problém, pokud se nepodaří vyřešit přebytek komodit na evropském trhu. Problém bude jen narůstat.
Navíc zemědělská politika této vlády problém ještě prohlubuje. Středním a větším zemědělcům, produkujícím přes 80 procent potravin zkrátila podporu a všem zemědělcům zvýšila daň z nemovitosti, daň z příjmu či odvody u OSVČ a navíc zlikvidovala flexibilitu zaměstnávání lidí formou dohod. Jinými slovy, zemědělcům k jejich problémům ještě přidala.
Říkal jste, že kolegové na Západě pociťují dopady dovozů z Ukrajiny až nyní. Proč?
Protože na evropském trhu končí obiloviny, které byly dříve určeny pro africký nebo blízkovýchodní trh. Nejdříve šly komodity z Ukrajiny do sousední země. Naši zemědělci to pocítili tak, že přestali vyvážet do Polska a naopak se obilí z Polska teď dováží k nám. Do Německa ještě vyvezou, ale mnohdy pod cenou. V souhrnu je kvůli převisu nabídky cena tak nízká, nepokrývající výrobní náklady, že ztráty mají i zemědělci na západ od nás.
Ukrajině ale je třeba pomáhat…
Souhlasím. Ale pokud Evropská komise nepochopí, že pomoc Ukrajině devastuje evropské zemědělce, bude to obrovský problém. Zejména pro ty menší, kteří jsou závislí na rostlinné výrobě. Opakuji. Chceme pomáhat Ukrajině, jen ne na úkor našich zemědělců.
Jde o to, aby se ukrajinské komodity dostaly na trhy, kam původně směřovaly. Ty trhy obsadilo Rusko a používá je jako politicko-mocenský nástroj. My jsme opakovaně navrhovali, aby Komise podpořila dopravu a zavedla kauce na komodity z Ukrajiny. Jinak se to obilí na trh do Afriky nedostane a zůstane na evropském trhu.
Když hovořím se zemědělci, stěžují si na další nárůst nákladů a dávku byrokracie z Bruselu kvůli zelené politice. Někteří z nich kroutí hlavou nad tím, nakolik je to efektivní.
Dám vám příklad. V rámci Green Dealu Evropská komise prosazuje, aby bylo určité procento zemědělské půdy, která nebude produkovat. V Česku jde minimálně o čtyři procenta, pokud zemědělec žádá o podporu v rámci ekoschémat až o sedm procent. Poptávka po potravinách ale neklesá, naopak dlouhodobě roste. Kdo ji pokryje, když ne evropský zemědělec? Třeba zemědělec z Latinské Ameriky.
Shodou okolností chce Komise v únoru dokončit dohody s jihoamerickým sdružením volného obchodu MERCOSUR. Pustíme tak sem zboží z Jižní Ameriky, kde se pro jeho vypěstování kácejí deštné pralesy a k nám se přepravuje s obrovskou uhlíkovou stopou. Kde je pozitivní dopad na klima, životní prostředí a biodiverzitu? Jeden litr mléka u nás je vyprodukován s poloviční uhlíkovou stopou než mimo EU. My omezíme stavy krav, aby jinde, kde dosahují nižší užitkovosti je navýšili? To nedává zemědělcům smysl.
Polští zemědělci vysypali ukrajinské obilí. Hanebné a nízké, zuří Ukrajinci |
Nejde Komisi primárně o ekologii a biiodiverzitu v Evropě? Jinými slovy outsourcuje ten problém jako u průmyslu do třetích zemí.
Ve vztahu ke klimatu je to nesmysl, ve vztahu k biodiverzitě bych to možná dokázal pochopit. Řekněme si ale na rovinu, jestli vyčlenění půdy mimo produkci bude znamenat větší biodiverzitu. Máme zemědělce, který hospodaří vedle pole, které leží ladem a je zarostlé plevelem. Ten se šíří na okolní pole. Jenže ten zemědělec hospodaří ekologicky a nepoužívá chemické postřiky. Zbývá mu opakovaná mechanická likvidace plevele. Tudíž bude používat víc techniky, spálí víc nafty, více utuží půdu.
I ekologové vám řeknou, že klíčem je hospodaření s menším dopadem na životní prostředí. Používat méně hnojiv a pesticidů. Není těžké být „zelený“, když nic neděláte. My se snažíme o opak. Produkovat potraviny s nižší ekologickou zátěží pro přírodu. Je mnohem efektivnější naučit co nejvíc zemědělců v co nejkratší době používat precizní technologie. Budete prostředky používat jen v konkrétní části pole, kde je to potřeba. Když jim nařídíte hospodařit méně, logicky vystřelí náklady. A co to znamená?
Dražší potraviny…
Ano. Podívejte se na paniku, když loni zdražily potraviny. Politici se lekli a hledali viníka. Je to pokrytecké. Deset let se v evropském prostoru zvyšují náklady a snižuje se efektivnost i produkce. Politici to vědí, ale nemají odvahu říci to voličům. Jen pro představu: v Česku je asi 18 procent ploch v rámci ekologického zemědělství, ty představují jen 1,6 procenta celkové produkce potravin. Umíte si představit, kdyby se ekologicky pěstovalo na všech polích? Jak dramatický propad produkce by to znamenalo? A jak drahé potraviny by byly?
Ale ekologičtější.
Evropská komise chce, aby se takto hospodařilo na 25 procentech půdy. Ale je po tom poptávka? Jsou lidé ochotni zaplatit za čtvrtinu potravin víc? Zvlášť teď, kdy chudnou a nakupují hlavně podle ceny? Loni u nás přerušilo výrobu sto minimlékáren, protože se jim zvýšily náklady a lidé nebyli ochotni akceptovat cenu za dražší mléčné produkty. Kolik z nich stát podporoval, ale stejně to nestačilo? Stejné je to v celé EU. Politici a úředníci regulují nabídku, ale ignorují poptávku. Dělají to od stolu.
Proto také došlo na masivní demonstrace zemědělců v Německu a ve Francii. A nejen tam. Dnes demonstrují zemědělci téměř v celé Evropě. Sedláci už odmítají pracovat zadarmo nebo se ztrátou. Průměrný příjem evropského zemědělce je asi 48 procent průměrné mzdy v EU. To není k žití. U nás je situace lepší díky tomu, že máme velké podniky a farmy, ale tu výhodu naše vláda likviduje.
Jak vláda plní sliby zemědělcům?
Tady budu hodně kritický. Vláda říká, že chce podporovat malé a střední zemědělce, ve skutečnosti její opatření střední zemědělce ignorují. My jsme vládu varovali, že střední zemědělci budou v rámci zemědělské strategie – říkalo se jí Nekulovo kyvadlo – opouštět méně efektivní výroby. Přestanou pěstovat citlivé komodity. A výsledek? Názorně je to vidět na příkladu jablečných sadů. U nás se jich kácejí desítky hektarů.
To je spíše kvůli dovozům z Polska, protože Poláci přišli o ruský trh, ne?
Nejen. Sadaři dříve dostávali určitý objem podpor, a i když byli v ovoci ztrátoví, dokázali ztrátu kompenzovat na přímých platbách. V Česku byla ale přímá platba pro střední zemědělce snížena na nejnižší úroveň v EU. Stejné je to třeba u chovů prasat. Český statistický úřad minulý týden zveřejnil data o živočišné produkci – ta je nejnižší v historii.
Už si zemědělci započetli do finančních výhledů vyšší daň z nemovitosti?
Počítají s tím. Je to 1,9 miliardy korun, které budou muset někde najít. U těch, kdo vlastní půdu, to naskočí hned. U těch, kteří platí pachtovné na pronajaté půdě a nemají úhradu daně v pachtu, se to projeví za rok nebo za dva.
Zemědělci ohlásili protest, za týden obsadí hranice kvůli dovozům z Ukrajiny |
Asi jste zaznamenal debatu o zpružnění pracovního trhu a snazších výpovědích pracovních smluv. Na druhé straně ubývá výhod pracovních poměrů na bázi dohod, které jsou v zemědělství časté. Dává to smysl?
Ano. Zejména na sklizňové práce jsou smlouvy na dohodu v zemědělství důležité. Jejich flexibilita pro nás byla klíčová. Nemůžete pracovníkovi říct přijdeš třetího září sklízet jablka. Nevíte, kdy dozrají. Počasí je každý rok trochu jiné. Vláda z těchto smluv udělala smlouvy na krátkodobý pracovní úvazek, a to je pro zemědělce katastrofa.
Nejenže tohle nedokážete naplánovat, ale ještě sezonním pracovníkům na sklizeň, která je třeba jen na dva měsíce, musíte plánovat dovolenou. To je absurdní. A propouštění bez udání důvodu nám taky nijak nepomůže, když musíte následně platit X měsíců odstupné. Spíš bychom přivítali, aby v zákoníku práce bylo větší zohlednění sezonnosti práce.
Na Českolipsku minulý týden proběhly demonstrace zemědělců. Chystají se členové Zemědělského svazu s traktory před Strakovku?
Plně chápeme a sdílíme nespokojenost našich zemědělců. Zemědělský svaz však teď preferuje jednání s vládou. Je důležité vyčkat na rozhodnutí o naplnění slibů a o změnách strategického plánu Společné zemědělské politiky, o kterém se jedná a které nám ministr zemědělství slíbil do konce února.
Nedojde-li k naplnění slibů, jsme připraveni podniknout další kroky, třeba i organizovat celostátní protestní akce. Odmítáme ale, aby problematická situace v zemědělství byla zneužita k politickému boji. Apelujeme na naše členy a zemědělce, aby se snažili o konstruktivní přístup a dali šanci diplomatickému řešení. Náš společný cíle je dosáhnout změn, které podpoří udržitelnost a rozvoj českého zemědělství.
