„Já ze státního nežiju,“ říká Marek Dalík.

„Já ze státního nežiju,“ říká Marek Dalík. | foto: NGUYEN PHUONG THAO, MF DNES

Za krále lobbingu je považován Marek Dalík

  • 139
Proč Topolánkova vláda náhle změnila názor na práci firmy Kapsch stavějící mýtný systém? Proč největší zakázku v armádní historii Paroubkova vláda narychlo odklepla dva týdny po prohraných volbách? A proč vlastně řadu státních zakázek nevyhrávají ty nejlepší nabídky a někdy se ví dopředu, kdo je získá?

Každodenní chod české státní správy je plný podobných otázek. Odpovědi na ně leží v paralelním světě české politiky. V jeho zákulisí, kde se pohybují lidé, kteří se sice nikdy neucházeli o vaši přízeň na volební kandidátce, přesto mají větší moc než leckterý poslanec. A občas umějí pozměnit scénář vývoje ve svůj prospěch.

Dalík, Janoušek, Kuzmiak, Jansta, Johanes... Lidé, u nichž je těžké přesně pojmenovat jejich povolání. Většinou se jim říká lobbisté, ale těch, kteří by to měli napsáno na vizitce, je opravdu málo.

Jsou mezi nimi vysloužilí politici, významní právníci a byznysmeni i bývalí policisté. Jejich úspěch je založený především na osobních vazbách. Obchodují s vlivem, se schopností dostat se k neveřejným obchodně zajímavým informacím, s uměním zařizovat věci rychle a neformálně a popostrčit je správným směrem.

"Lidé jako já tvoří most mezi politikou a byznysem. Generují z politiky peníze a část z nich pak do ní většinou vracejí," říká jeden z nich.

Momentálně je za krále této družiny, jejíž členové jsou schopní se jako hejno makrel spojovat a rozpojovat do účelových formací, považován neformální poradce současného premiéra Marek Dalík. Sám to však popírá. "Já ze státního nežiju," říká Dalík.

I sedmnáct let po revoluci mají v lobbistické družině převahu ti, kteří si umění osobních vazeb začali tříbit už za minulého režimu. Třeba fantom vlády Miloše Zemana Miroslav Šlouf.

Na první pohled nemá s politikou už nic společného, staví si dům vedle golfového hřiště kousek od Prahy, s médii nekomunikuje a čas od času si dopřeje nějaký obchod na Slovensku.

Jenže řada politiků by vám odpřisáhla, že právě on hrál klíčovou roli při formování současné vládní koalice, že je v častém kontaktu se současnou zákulisní hvězdou Markem Dalíkem a že klíčové obrácení poslance Michala Pohanky je především jeho práce.

Tiché hemžení obchodníků s mocí lze pozorovat u velké části personálních výměn, u každé větší zakázky, u každého významného prodeje státního majetku.

Shánějí informace, snaží se získat konkurenční výhody sami pro sebe nebo pro své klienty a hlídají své protivníky. A tak, i když se zatím ani nerozhodlo o transformaci Budvaru na akciovou společnost, už teď tu mají velcí světoví pivovarníci najaté lidi, kteří jim pivovar hlídají.

Stejné je to třeba u privatizace Letiště Praha. Už teď se po důležitých institucích cíleně rozmisťují lidé, kteří by měli pomoci tomu, aby se obrovské množství peněz, které sem v následujících letech přijde z Evropské unie, distribuovalo tím správným směrem.

Ne náhodou byli na řadě úřadů lidé na těchto pozicích vyměňováni mezi prvními. Lobbing a korupce? Záleží na její definici. Logicky na seznam motivačních nástrojů používaných lidmi ze zákulisí patří relativně vysoko.

Přes různé pověsti, fámy a zaručené informace se však ještě nikdy ve vysokých sférách státní správy nepodařilo použití tohoto motivačního nástroje prokázat. Že by snad nikdo nikdy nebyl uplacen? Nesmysl.