„Největší komplikací projektu je jeho umístění do daného území. Potřebujete udělat projekt a společenskou dohodu, že projekt má nějakou výšku, objem,, využití. To je nejkomplikovanější,“ řekl Boháč na Summitu architektury a urbanismu.
Problém přitom nenastává v obcích běžné velikosti, proto by se podle něj statisticky navenek mohlo zdát, že věc není tak složitá. Situace je však jiná ve větších městech, kam ale zároveň přichází nejvíc lidí a je v nich potřeba nejvíc stavět.
„Ve velkých městech, jako je Praha, Brno, Ostrava, Liberec, tam je to extrémní problém,který odsouvá dostupné bydlení,“ dodal.
Současný stav územního plánování označil Boháč za nejsložitější a nejméně pochopitelný nástroj v Evropě, který by si zasloužil změnu.
Ministr pro místní rozvoj Ivan Bartoš potřebu změn připustil, zároveň však upozornil, že v chystané novele stavebního zákona na ni nejspíš řada nepřijde. „Myslím, že v novele stavebního zákona, možná ne v této, ale v té budoucí bychom se na roli územních plánů měli zaměřit,“ uvedl na summitu.
Tento přístup však zástupci měst nepovažují vůbec za dostatečný. Podle Boháče má vláda totiž šanci jen na jednu novelu během daného volebního období, víc se nejspíš stihnout nedá. „Je chyba to nevidět. Stát říká velkým městům, že územní plánování je potřebné, ale později. Dokud toto bude trvat, neposuneme se dál,“ shrnul Boháč.
Kritická byla i náměstkyně ostravského primátora Zuzana Bajgarová. „My jsme tu debatu zahajovali před třemi lety a za tu dobu pořád slyšíme jen: Teď na to není čas, pojďme to řešit někdy v budoucnu. A za ty tři roky se nic nového nestalo,“ shrnula.
Michal Sedláček, ředitel KAM Brno, považuje za chybu, že se při přípravě stavebního zákona kladl příliš velký důraz na rychlost stavebního povolení a na územní plány se zapomnělo. „Územnímu plánu nikdo nerozumí, tak se ocitl na vedlejší koleji. Přitom si lidé neuvědomí, že to má na rozvoj města stejný dopad jako stavební povolení. Brno je příkladem, že něco je špatně. Máme platný územní plán z roku 1994, na novém jsme začali pracovat v roce 2002 a nikdy nás nenapadlo, že to bude trvat dvacet let,“ posteskl si.
Plánovači největších českých měst proto vyzvali poslance k co nejrychlejší úpravě stavebního zákona. Ten dnes městům zamezuje tvořit územní plány podle vlastních potřeb nebo mít vlastní stavební předpisy.
Urbanista a architekt Pavel Hnilička navrhuje i změnu přístupu k samotným principům územního plánování. „Stačilo by říct, že územní plán je jen koncepční a rozhoduje se podle zastavovacího, respektive regulačního plánu. Územní plán by se měl vytvářet jako koncepční dokument, kde není ještě všechno rozhodnuto a nervozita majitelů pozemků tím odpadá,“ míní.
Schvalování by podle něj bylo snazší, kdyby nebylo nutné všechny věci rozhodnout najednou a detaily se řešily později. „Když se věci rozdělí a v územním plánu se řeknou jen principy - tady bude cesta, tady se bude bydlet, tady budou továrny, je větší možnost že se lidé dohodnou,“ konstatoval.
