Neposílila se tím konkurence a vůbec to nelze v zemích, kde je přenos buď příliš drahý nebo složitý.
V Česku tomu zřejmě nebude jinak.
Operátoři se už více než rok nedokážou dohodnout, jak by měl přenos fungovat.
Na řadě je proto tel e komunikační úřad, který sporné situace řeší.
"Do konce června musí být na světě opatření, podle kterého se budou mobilní čísla přenášet," říká předseda ČTÚ David Stádník.
V neděli skončila lhůta pro připomínky. Asi nejvíc jich měl Oskar, který v přenositelnosti vidí velkou šanci.
"Navrhovaný proces přenosu mobilního čísla je velmi zdlouhavý a zbytečně složitý, umožní operátorům vytvářet další bariéry pro rychlý přenos mobilního čísla a může vést k extrémně vysokým nákladům, což povede k nezájmu lidí o tuto službu," míní Petr Šindler z Oskara.
Za brzdu služby se obecně považují firmy Eurotel a T-Mobile, které mají výrazně více zákazníků a mohly by čelit většímu odlivu klientů. Zástupci těchto operátorů se však nařčení brání.
"Oskar od založení pracovní skupiny mobilních operátorů v dubnu loňského roku dlouho jen přihlížel. Svůj návrh dal až letos v březnu. Všechny předchozí dohody shodil ze stolu," říkají lidé z Eurotelu i T-Mobilu obeznámení s jednáním. "Na principech se shodneme, ale když máme dojít ke kompromisu, nechce o tom Oskar ani slyšet," dodávají.
I podle telekomunikačního úřadu nejde jen tak vzít číslo a odejít k jiné firmě. "Je to technicky složité. Mobilní sítě nejsou jednotné a to, co v jedné funguje na jednom čísle, třeba připojení k internetu, jinde jede na dvou nebo více číslech," vysvětluje Stádník.
Mimo jiné proto podle něho nepůjde přenos přes noc, ale dá se stihnout během několika dnů. Musí se vypovědět smlouvy, takže návštěva jen u jednoho operátora, jak navrhuje Oskar, asi neprojde.
Kromě toho, že zákazník bude muset věnovat přechodu dost času, záleží i na tom, kolik bude přenos čísla k jinému operátorovi stát. "Přesně spočítané náklady na zákazníka zatím nemáme. Bude záležet na celkových investicích a kolik lidí toho využije, což se teď těžko určuje. Odhadem to bude asi několik tisíc korun," říká člověk informovaný o nákladech.
"To je ovšem částka, kterou ponese operátor na získání nového klienta se starým číslem, zákazník nemůže platit víc než pár stovek. Jinak by nepřešel. V tom, myslím, konkurence zafunguje dobře," dodává.
Cenu bude muset nakonec zřejmě také určit telekomunikační úřad, ale ten nemůže vynechat vynaložené náklady. "Pak záleží na operátorech, jakou se rozhodnou koupit technologii, jestli bude stát sto milionů, nebo půl miliardy. To všechno se v konečné ceně promítne," připomíná Stádník.
Pro databázi přenesených čísel bude zřejmě jako u pevných linek zřízeno jednotné centrum, kam si pro informace budou chodit všichni tři operátoři. A také ho společně budou platit. A zatímco Oskar by chtěl rozdělit náklady podle tržního podílu, T-Mobile a Eurotel by dělily stejným dílem.
Ani Evropa v pohledu na cenu není jednotná. Někde dokonce museli zasahovat regulátoři, nebo o tom aspoň uvažují, a stanovit maximální cenu. Například německý regulátor stanovil horní limit poplatku za přenos ve výši 29,95 eura a zarazil snahu ho zvednout až na 116 eur.
Kontrolní komise Austrian Telecom rozhodla omezit platby na 19 eur za jednu SIM kartu místo až 39 eur požadovaných operátory.
Nedořešené je zatím i to, jak klienty informovat o tom, kolik hovor stojí. Číslo už přestane být rozpoznávacím znakem operátora. Uvažuje se proto například o informačním hlášení před hovorem. To nyní podle operátorů v zahraničí chtějí rušit, protože obtěžuje zákazníky, a cenu si dokážou zjistit jinak. Třeba bezplatnou textovkou.
