To by mě nehlo. Lepší je pracovat 4-5 hodin a být placená za 8.

V pátek v 15:30 kolega s provinilim výrazem "tak já už jdu". Ostatní udiveně vzhlednou a "ty už jdeš?"

Kolega odpoví "no... já mám dneska dovolenou"

Asi mám štěstí, v žádné firmě jsem nepracovala přesčas zadarmo. Když je frmol píšou se hodiny, když je volněji, jde se dřív domu. A všichni jsou spokojeni. Pokud by někdo po chtěl permanentně práci přesčas za nic, tak ahoj. Hodně štěstí při hledání náhrady.

a řada lidí z kanceláří jsou i zadarmo drazí.

Jsou to moulové, já bych zadarmo nedělal ani půl hodiny a mohl bych se vykašlat i na placené přesčasy. To jdu radši na fušku kde si vydělám mnohem víc.

Já měl kdysi ředitele a když jste chtěl dělat přesčas, musel jste to zdůvodnit. Přesčasy se pak smrskly jen na dobu uzávěrek.

Takhle je ve státech. Přesčasy jen za odměnu a na žádost, která podléhá schválení. Zaměstnavatel za ně totiž musí, ze zákona, přidat 50-100% k běžné sazbě. ;)

Tak tady se asi nebavíme o státní správě ...

No, jedna věc jsou úředníci, kteří jen někde vyplňují tabulky, ve tři mají padla a jdou domu.

Druhá věc jsou takové profese, jako projektant nebo konstruktér. Shora je tlak, aby už honem honem dokončil projekt a věnoval se dalšímu úkolu, protože je třeba mít honem honem podepsaný předávák a hlavně rychle fakturovat. Vede to k tomu, že pokud nechce člověk být podepsaný pod paskvilním projektem, musí to dodělat často po večerech nebo o víkendech. Projekty se postupně nabalují a pokud proti dalším úkolům zaměstnanec protestuje, je mu vyčiněno, že se fláká.

Ne nadarmo je třeba mezi projekčními firmami velká fluktuace zaměstnanců. Ono tohle tempo se dá vydržet dva tři roky. Deset let tohle nevydrží nikdo.

tak je třeba to nastavit tak, že projektant dostane X % z fakturace a je tedy jen na něm kolik si vydělá :-)

No nevim, mám kancelář přímo naproti úřadu a tam když padne doba, tak se koná úprk jak dětí ze škol po zvonění

Tak to vam zavidim. Ten pocit radosti, ze svymi danemi a praci do vecernich hodin podporujete snadnejsi zivot vasich spoluobcanu, - onen pocit radosti primo z "prvni ruky", to je k nezaplaceni.