„Na kolegyních z motorizace se měří, jak se při práci potí... a jaké svaly a šlachy jsou nejvíce namáhány, když třídíte, když zvedáte balík... i tímhle se někdo v této době zabývá,“ uvádí pošťačka Jana z Tábora na sociální síti Facebook ve skupině pro pošťáky.
Přidává fotku dvou kolegyň z třídírny balíků se síťovanými bílými rukávky na předloktích, ze kterých čouhají dráty. „Prý je to kvůli někomu, kdo si stěžoval na hygienu práce, jako že jsou namáhány karpály a tak dále,“ dodává Jana.
Nicméně ve skutečnosti nejde o měření pocení. Podle informací z registru smluv jde o měření svalové a fyzické zátěže a provádí ho Státní zdravotní ústav. Letos si měření pošta objednala už potřetí, přičemž dohromady za ně zaplatila 470 tisíc korun bez DPH.
„Ztráty tekutin nejsou u těchto měření zjišťovány. Rukávky pouze kryjí elektrody přilepené na svalech předloktí, aby nedošlo k jejich poškození. V současné době probíhá pouze měření lokální svalové zátěže a celkové fyzické zátěže, dle požadavků České pošty,“ říká Jaroslav Močigemba, pracovník zdravotního ústavu.
„Oddělala“ si ruku
Na Facebooku se nicméně pod příspěvkem rozjela rozverná diskuse, která odráží nespokojenost řadových zaměstnanců s pracovním prostředím a přístupem České pošty. „Ať zkusí, jak se potíme u přepážky v těch halenách z petflašek. Třeba by nám pak dali taky konečně tričko,“ píše pošťačka Marcela. „To možná měli měřit v létě, když bylo v autech bez klimatizace plus 50 stupňů,“ píše Monika. „Možná by mohli v létě zkoušet, zda nám nekloužou na sněhu boty,“ přisazuje si diskutující Efča. „A kdo se bude potit málo, tak dostane práci navíc,“ nadsazuje Linda.
„Je fakt, že jsem si v práci oddělala pravou ruku přesně tam, kde máte ty parády na sobě,“ píše v reakci na fotku zaměstnankyně pošty Jana L. „Je sice pravda, že teď na tyhle testy není čas ani nám nepomůžou při práci, ale na druhou stranu není špatný vědět, jakou zátěž jsou naše ruce schopny přijmout,“ píše smířlivě.
Sledovaní pracovníci mají celou směnu za pasem zavěšen přístroj EMG Holter, který prostřednictvím elektrod snímá údaje. Výzkumníci vyhodnocují počet pohybů rukou u jednotlivých pracovních činností a k tomu pořizují videozáznam, na který se pak dívají v laboratoři. Měření se zatím uskutečnila v Ostravě, Olomouci, Táboře a Prachaticích. Do konce prosince by ještě výzkumníci měli měřit v listovních třídírnách na sběrných přepravních uzlech v Olomouci a v Praze.
Minimálně půl tuny za směnu
Podle pošty se měření dělá kvůli normám, například v oblasti bezpečnosti práce. „Měří se energetický výdej zaměstnanců při práci, aby se předešlo přetěžování zaměstnanců a vzniku nemocí z povolání. Na základě výsledku jsou zaměstnanci zařazeni do příslušné kategorie práce, podle toho se jim upravují přestávky a mají častější lékařské prohlídky,“ uvádí Matyáš Vitík, mluvčí České pošty. „Měření probíhají ve prospěch zaměstnanců i podniku,“ dodává.
Celková fyzická zátěž se měří u dvou a více pracovníků, aby bylo k dispozici porovnání. Sleduje se jejich srdeční frekvence, váha jednotlivých břemen a to, kolik tun navzpírají pošťáci za směnu. Z toho se vypočítá, kolik energie vydají. Podle tabulek se pak pošťáci zařadí do kategorie prací, pro které platí různá pravidla z hlediska bezpečnosti práce a hygienických norem.
Když Státní zdravotní ústav prováděl měření svalové zátěže pošťáků před šesti lety, doporučil poště doručovatele – ať listovní nebo balíkové, motorizované či pěší – zařadit do druhé, nejmírnější kategorie prací podle rizika. V ní lze očekávat nepříznivý vliv na zdraví jen výjimečně. Muži-balíkáři tehdy za směnu navzpírali v průměru 813 kilogramů, ženy 570 kilogramů.
Letos před Vánocemi se nicméně pošťáci skutečně zapotí. Naznačuje to řidič, který coby zaměstnanec pošty rozváží balíky třetím rokem. „Normálně vozím až 160 balíků, v pondělí jsem jich měl v klecích 365. Třetinu jsem musel nechat někomu jinému na okrsku a k vyzvednutí syna do školy jsem za sebe poslal náhradu,“ říká Petr, který rozváží ve Středočeském kraji.
