Kdyby takto uměla losovat čísla ve sportce Sazka, o krachu by nebyla ani řeč. Stačilo by najmout experty, kteří v Česku losují firmy do veřejných zakázek.
Jejich finty vypadají komicky a směšně jen do chvíle, než zjistíte, že takhle se rozdělují peníze na zakázky z vašich daní.
Mimořádný talent projevili například na Úřadu akvizic nemovité infrastruktury spadající pod ministerstvo obrany. Loni zkoušeli losovat pět ze sedmi přihlášených na opravu ranveje na vojenském letišti v Čáslavi za 70 milionů korun.
Pověřený zástupce firmy Tercier, která pro armádu soutěž organizovala, losoval z neprůhledné dřevěné bedny, do které vkládali postupně přehnuté papírové lístky. Tak, že se lístky daly vložit na dno bedny na různá místa, která si pak losující pamatoval.
Zástupce Skansky, která se do soutěže také přihlásila, požadoval, aby ještě před losováním s bednou zatřepal. Zjevně to byl problém. "Losující to odmítl, prý se nesmí bedna oddělit od podložky. Přitom na ní byla volně postavená," popisuje průběh zakázky mluvčí Skansky Lucie Nováková. Jinými slovy, zamíchání by způsobilo, že by se losujícímu těžko hledaly předem dohodnuté firmy.
Skanska se nakonec obrátila na antimonopolní úřad, který zjistil ještě další zajímavost: dva lístky nebyly tolik přeložené jako ostatní. Šlo o lístky dvou firem, které nakonec vylosovány byly. Úřad losovačku zrušil, zakázka dosud nemá svého vítěze. Trest je ale komický: armáda musí pouze zaplatit třicet tisíc jako náhradu nákladů řízení. Právě nedostatečný trest za manipulaci soutěží považují odborníci za jeden z největších problémů českých veřejných zakázek.
Některé losovačky ukazují, že jsou firmy, které mají při losu neskutečné štěstí. Ústecký kraj loni vybíral ve dvou různých soutěží losem firmy na přípravu projektů na opravy a modernizace silnic. Pokaždé vylosoval pětici firem, jednou bylo v osudí 15 zájemců, jednou 17.
Majetkově propojené firmy Sudop a Dopravoprojekt uspěly k překvapení všech ostatních v obou soutěžích. Jaká je pravděpodobnost takového losu?
Podle Karla Janečka, veřejnosti známého svým fondem proti korupci a také úspěšnou firmou RSJ, je pravděpodobnost takového výsledku 0,7 procenta. "Férovost losování je tedy z praktického hlediska vyloučena," říká tento absolvent oboru teorie pravděpodobnosti a matematické statistiky.
Losovat se dá už i elektronicky. Například firma Gordion pro Středočeský kraj použila počítačový program na výběr firem. Připomíná to spíše Videostop. "Spočívalo to v tom, že jeden člověk klikal myší na tlačítko start a na obrazovce vyjížděly vylosované firmy. Zadavatel se ale oháněl tím, že software má licenci ministerstva vnitra. Tu ale neukázal," popsal jeden z přítomných. Některé firmy podaly námitky, avšak neuspěly. Firma si za svým programem stojí.
Elektronické losování umožňuje veřejným zadavatelům zákon o veřejných zakázkách, jeho nová verze připravená ministerstvem pro místní rozvoj ho ale již zcela zakáže stejně jako jiné losovačky (čtěte více o návrhu zákona).
Zřejmě nejznámější českou losovačkou je výběr firem na stavbu karlovarské arény. Z ní měly ostudu především společnost Syner a karlovarská radnice, která za ni dostala pokutu půl milionu korun.
Losování je přitom přinejmenším zvláštní způsob výběru firem. Omezí se konkurence a navíc jednotliví soutěžící, na rozdíl od otevřených soutěží, o sobě vědí ještě dříve, než podají nabídku. Mohou se tak domluvit, kdo jakou cenu dá. Zákon takovou možnost dosud umožňuje a veřejní zadavatelé losovačky stále intenzivně využívají.
