Uchovávání bankovek ve slamníku však není optimální investiční strategií. Nejen že riskujete inflační znehodnocení vašich peněz, ale připravujete se o úrokové výnosy. (Nehledě na nebezpečí, že vaše pracně vydělané bankovky zachutnají myším.) Spekulacím se zkrátka nevyhnete, ať chcete sebevíc!
Jak však dostat peníze z domu, aby se bezpečně vrátily ve větším počtu? Nejobvyklejším investičním nástrojem dosud v České republice zůstávají bankovní vklady. Ani tento elementárně jednoduchý instrument však není zcela prostý rizika. Banka je z hlediska vkladatele dlužníkem, a jak známo, ne všichni dlužníci vždy dostojí svým závazkům. Jako hrubé, avšak překvapivě spolehlivé pravidlo lze doporučit orientaci podle výše nabízených úrokových sazeb. Banka, která nabízí mimořádně výhodné sazby, bývá podezřelá. Bohužel, mnozí drobní střádalové si vybírají banky právě podle výše poskytovaných úroků a neuvědomují si možná nebezpečí.
Výhodnější než riskovat krachy podezřelých bank nebo kampeliček je obrátit pozornost směrem k cenným papírům - obligacím nebo akciím. Toužíte-li po vyšších výnosech, než jaký nabízejí velké solidní banky, vlastně ani nemáte mnoho jiných možností. Cenné papíry jsou spojeny s riziky poněkud jiného charakteru než bankovní vklady. Vlastníte-li například americké, německé nebo i české vládní obligace, je riziko krachu takřka zanedbatelné. Co však zanedbatelné není, je kolísání hodnoty cenných papírů v průběhu času.
Věnujme nejprve pozornost obligacím neboli dluhopisům. Obligace jsou vlastně dlužní úpisy. Obvykle jsou charakterizovány pevně stanovenou dobou splatnosti, která se může pohybovat od několika let (pro české státní dluhopisy je typická pětiletá doba do splatnosti) až do několika desetiletí (v USA jsou běžné třicetileté dluhopisy). Dalším znakem dluhopisů je kupon - procento z jistiny, které vlastník pravidelně dostává od emitenta dluhopisu.
Kdyby neexistoval trh s cennými papíry, obligace by vlastně byly totéž, co dlouhodobé termínové vklady. S většinou dluhopisů se však více či méně aktivně obchoduje a jejich cena kolísá. Ani pevně úročené cenné papíry tedy nepřinášejí pevné výnosy! Kromě kuponových výnosů tedy musí vlastník obligací počítat také s kapitálovými výnosy - popřípadě s kapitálovými ztrátami.
Tržní cena dluhopisů závisí na ceně peněz - tedy na výši úrokových sazeb. Ze zákonů finanční matematiky vyplývá, že pokles úrokových měr vede k růstu tržních hodnot dluhopisů. Naopak růst úrokových měr má za následek pokles cen dluhopisů. Tuto teoretickou zákonitost lze nejlépe dokumentovat na příkladě z českého kapitálového trhu. Obrázek ukazuje hodnotu indexu celkových výnosů (tj. kupónových i kapitálových) Patria GPRI, který se soustřeďuje na české vládní obligace. Vidíme, že během roku 1998 bylo možno investováním do obligací dosáhnout více než 30% výnosů. Důvod? Pokles úrokových měr a inflace. Cenou za tyto výnosy je ovšem riziko, že rok 1999 bude z tohoto hlediska méně příznivý.
Jak však dostat peníze z domu, aby se bezpečně vrátily ve větším počtu? Nejobvyklejším investičním nástrojem dosud v České republice zůstávají bankovní vklady. Ani tento elementárně jednoduchý instrument však není zcela prostý rizika. Banka je z hlediska vkladatele dlužníkem, a jak známo, ne všichni dlužníci vždy dostojí svým závazkům. Jako hrubé, avšak překvapivě spolehlivé pravidlo lze doporučit orientaci podle výše nabízených úrokových sazeb. Banka, která nabízí mimořádně výhodné sazby, bývá podezřelá. Bohužel, mnozí drobní střádalové si vybírají banky právě podle výše poskytovaných úroků a neuvědomují si možná nebezpečí.
Výhodnější než riskovat krachy podezřelých bank nebo kampeliček je obrátit pozornost směrem k cenným papírům - obligacím nebo akciím. Toužíte-li po vyšších výnosech, než jaký nabízejí velké solidní banky, vlastně ani nemáte mnoho jiných možností. Cenné papíry jsou spojeny s riziky poněkud jiného charakteru než bankovní vklady. Vlastníte-li například americké, německé nebo i české vládní obligace, je riziko krachu takřka zanedbatelné. Co však zanedbatelné není, je kolísání hodnoty cenných papírů v průběhu času.
Věnujme nejprve pozornost obligacím neboli dluhopisům. Obligace jsou vlastně dlužní úpisy. Obvykle jsou charakterizovány pevně stanovenou dobou splatnosti, která se může pohybovat od několika let (pro české státní dluhopisy je typická pětiletá doba do splatnosti) až do několika desetiletí (v USA jsou běžné třicetileté dluhopisy). Dalším znakem dluhopisů je kupon - procento z jistiny, které vlastník pravidelně dostává od emitenta dluhopisu.
Kdyby neexistoval trh s cennými papíry, obligace by vlastně byly totéž, co dlouhodobé termínové vklady. S většinou dluhopisů se však více či méně aktivně obchoduje a jejich cena kolísá. Ani pevně úročené cenné papíry tedy nepřinášejí pevné výnosy! Kromě kuponových výnosů tedy musí vlastník obligací počítat také s kapitálovými výnosy - popřípadě s kapitálovými ztrátami.
Tržní cena dluhopisů závisí na ceně peněz - tedy na výši úrokových sazeb. Ze zákonů finanční matematiky vyplývá, že pokles úrokových měr vede k růstu tržních hodnot dluhopisů. Naopak růst úrokových měr má za následek pokles cen dluhopisů. Tuto teoretickou zákonitost lze nejlépe dokumentovat na příkladě z českého kapitálového trhu. Obrázek ukazuje hodnotu indexu celkových výnosů (tj. kupónových i kapitálových) Patria GPRI, který se soustřeďuje na české vládní obligace. Vidíme, že během roku 1998 bylo možno investováním do obligací dosáhnout více než 30% výnosů. Důvod? Pokles úrokových měr a inflace. Cenou za tyto výnosy je ovšem riziko, že rok 1999 bude z tohoto hlediska méně příznivý.
