Nezaplacené daně: ročně desítky miliard

  • 37
Tenor Luciano Pavarotti byl za poslední dva roky v Itálii dvakrát odsouzen za daňové úniky čítající 20 milionů dolarů. Výkonný ředitel japonské pobočky Microsoftu skončil za stejný prohřešek na dva roky ve vězení. Internetová stránka amerického berního úřadu je pro výstrahu plná příběhů známých i bezejmenných neplatičů. Česká republika má s daňovými úniky výrazně větší problémy než všechny zmíněné země, osudy neplatičů daní však nesmí ministerstvo financí zveřejnit.

"Nezaplacené daně představují podle našich odhadů nejméně stejnou sumu, jaká se vybere na dani z příjmu," říká ředitel ekonomického institutu CERGE Jan Hanousek. Na příjmové dani stát vybere zhruba 60 miliard korun. Čím vyšší daně, tím větší je motivace k jejich neplacení. Vláda chce získat do státní pokladny více peněz, a pokouší se proto daně zvýšit.

Pokud by však dokázala zjednodušit systém daní a zabránit únikům, nemusela by sazby zvyšovat. "Je před námi hodně práce. Situace není ideální," připustil ministr financí Bohuslav Sobotka.

Zákaz prodeje na tržištích, omezení plateb v hotovosti, majetková přiznání, zjednodušení systému daní, povinnost platit daňový paušál pro firmy, které jsou dlouhodobě ve ztrátě: těmito zásahy chce koaliční kabinet Vladimíra Špidly daňové úniky omezit.

Ekonomové považují za velmi důležité zjednodušení daní. V nepřehledné spleti zákonů a výjimek elegantně brouzdají daňoví poradci a právníci, kteří tučně vydělávají na radách, jak platit co nejnižší daně.

Neplacení daní je běžnou součástí života většiny Čechů. Každý druhý s ním má podle studie Světové banky osobní zkušenost. Vymalování bytu bez potvrzení, levnější o nezaplacenou daň z přidané hodnoty, už nikdo z lidí, kteří se ho dopouštějí, za daňový únik nepovažuje.

Toto sousloví pro běžného člověka představuje kriminální čin těch, kdo zatajují miliardy.

Ministerstvo financí připravuje paušální daň pro ztrátové firmy
Ministr financí Bohuslav Sobotka zamýšlí uvalit povinnost platit daňový paušál na firmy a živnostníky, kteří dlouhodobě vykazují ztráty.

Taxikáři, řemeslníci, opraváři: to jsou nejtypičtější profese, na které řada zemí Evropské unie, ale také Polsko uvalují plošnou daň. Není rozhodující, jestli je živnostník či firma ve ztrátě, či vydělává, daň zaplatit musí.

Právě tyto drobné služby jsou totiž podle ekonomů živnou půdou pro šedou ekonomiku a daňové úniky, na nichž stát přichází o desítky miliard korun.

I plošná daň je jeden z důvodů, proč mají nejen všechny země Evropské unie, ale i kandidáti na vstup do bruselského klubu s neplacenými daněmi výrazně menší problémy než Česká republika. Podle mezinárodních studií jsme na tom bledě. Z evropských zemí jsou na tom hůř jen Rusové, Ukrajinci a Bulhaři.

Slovinci nebo Maďaři mají s nezaplacenými daněmi nesrovnatelně menší problémy.
Vláda si dala v programovém prohlášení závazek, že udrží daňovou kvótu (podíl skutečně vybraných daní na výkonu ekonomiky) na úrovni roku 2000. Ke splnění tohoto předsevzetí vedou dvě cesty: buď daně zvýšit, nebo je lépe vybírat.

Špidlův tým v Poslanecké sněmovně dosud neúspěšně prezentoval jen pokus o zvýšení daní, s návrhy, jak je lépe vybírat, dosud nepřišel. Ministr financí Bohuslav Sobotka však slibuje, že i takové návrhy jeho úřad připraví.

Zvýšení sazeb daní by totiž paradoxně mohlo vést k tomu, že stát nakonec vybere méně peněz. "Čím vyšší jsou sazby, tím je větší motivace lidí k daňovým únikům," říká ředitel ekonomického institutu CERGE Jan Hanousek. Ochotu platit daně výrazně ovlivňuje také spokojenost lidí s tím, co jim stát za jejich peníze (daně) nabízí.

Odstrašujícím příkladem, jak vyšší daňové sazby přinášejí méně a méně peněz, je Argentina, která na přelomu roku vyhlásila státní bankrot. Některé daňové sazby se v této zemi vyšplhaly až k 80 procentům, problém byl v tom, že daňové úniky dosáhly takových rozměrů, že už státu neplatil téměř nikdo. I to byl jeden z důvodů krachu.