Právě u lékařů a zdravotních sester jsou podle Informačního systému o průměrném výdělku rozdíly v odměňování nejvyšší. Zatímco třeba medián platu lékaře specialisty ve státním zařízení je přes 67 tisíc korun, v organizacích, které se neřídí platovými tabulkami, je prostřední mzda o dvacet tisíc nižší.
„Příčinou jsou právě platové tabulky. Ve fakultních nemocnicích se jimi musí řídit povinně, ale v soukromých nemocnicích, včetně krajských akciovek, jsou mzdy zaměstnanců to první, na co většina manažerů sáhne, pokud potřebuje snížit náklady,“ říká Michal Sojka z České lékařské komory.
Rozdíly se netýkají jen lékařů, ale i dalšího personálu. Třeba sestry bez specializace mají ve státních zařízeních o 40 procent víc než jejich kolegyně ze soukromých. Jak ale tento týden upozornil hejtman Zlínského kraje Jiří Čunek, v krajských nemocnicích jsou ve výdělcích vedoucích lékařů dramatické rozdíly. U primářů se mzda liší i víc než čtyřnásobně.
Ministerstvo se do mzdové politiky soukromníků nechce míchat
Komora proto nyní usiluje, aby se odměňování zdravotníků sjednotilo. Tedy aby ve všech nemocnicích – bez ohledu na zřizovatele – platily pro personál státní platové tabulky. „Pacienti by měli mít právo, aby je ošetřoval stejně zaplacený personál. Chápeme to jako nástroj k zajištění kvalitní péče,“ říká Sojka.
Ministerstvo zdravotnictví nechce úroveň mezd v nestátních zařízeních komentovat. „Patří to plně do mzdové politiky zaměstnavatelů,“ říká mluvčí resortu Štěpánka Čechová. Ale chybějící pracovníci nijak nenutí šéfy nestátních špitálů, aby mzdy zvedly. Naopak, rozdíl mezi státem a „nestátem“ se od roku 2011 ještě prohloubil. Zdravotníci přitom chybí napříč všemi profesemi. „Nejcitelněji se situace projevuje zejména u zdravotních sester u lůžka,“ dodává Čechová.
IT specialistům stát nevoní
Na vyšší peníze si ve státních službách přijdou také jinak mizerně placené uklízečky. „Pokud jsou součástí nemocnic opakovaně dotovaných z veřejných rozpočtů, mají se obvykle velmi dobře ve srovnání s těmi ostatními. I jim je totiž placeno tabulkově, bez ohledu na efektivitu,“ říká Radovan Burkovič, prezident Asociace pracovních agentur. „Zatímco soukromník může personálu zaplatit jen to, na co má, státem vlastněné zařízení si dovolí žít dlouhodobě na dluh a lidem vyplácet to, co si vyvzdorují,“ dodává.
Naopak u soukromých firem se mají lépe zejména ajťáci, a to bez ohledu na specializaci. A také účetní či právníci, třeba podnikoví právníci či specialisté na legislativu berou u soukromníků o 13,5 tisíce víc. IT specialisté se do služeb státu nehrnou ani přesto, že těm nejlepším slibuje vláda dvojnásobný tabulkový nástupní plat.
Navíc nabírání lidí do státní správy ztížil služební zákon. „Výběrová řízení se kvůli němu neúměrně protahují. Část nově nabraných zaměstnanců navíc při čekání na přezkoušení zůstává v nejnižších platových třídách – klidně i několik měsíců. To není příliš motivující,“ říká analytik LMC Tomáš Ervín Dombrovský.
Neodpovídající plat má více než polovina českých zaměstnanců
„Nespravedlivost odměňování je v českých poměrech jedno z nejcitlivějších témat, které pociťuje nadpoloviční většina českých zaměstnanců. A nevyhýbá se ani státní správě,“ doplňuje Dombrovský.
Ne pro všechny se však hodí práce ve státní sféře. „Rozhodně ji nedoporučuji plošně jako kariérní start. Pozice zde vnímám jako vhodné pro ty, kteří upřednostňují jistotu pracovního místa před vlastními kariérními ambicemi. Profesní růst ve státní sféře je omezený a přesně naplánovaný,“ říká Ladislav Kučera, ředitel personálně poradenské společnosti Hays.
Srovnání, které bere v úvahu medián (tedy hodnotu, která rozděluje zaměstnance na dvě stejné poloviny, z nichž jedna bere víc a druhá méně) pro každou profesi, může být mírně zavádějící. Třeba kvůli odlišnému počtu zaměstnanců v jednotlivých sférách či délce odpracované doby.
Zároveň je však důležité. Podle aktuálního průzkumu společnosti LMC mezi více než tisícovkou respondentů je právě vidina vyšší mzdy tím, co motivuje zaměstnance ke změně místa zdaleka nejčastěji. Přiměla by k odchodu čtyři pětiny lidí. A to bez ohledu na sektor.
Rozdíl soukromého sektoru od státní sféry se v průzkumu také projevil. Možnost kariérního růstu a dalšího vzdělávání by motivovala k odchodu mnohem víc zaměstnance u soukromníků než těch pracujících pro stát.
