Ministr financí Miroslav Kalousek vypadal v pondělí jako hodně rozhněvaný muž. Není divu. Světu totiž oznamoval, že došlo k loupeži století.
Aniž si toho někdo všiml, největší finanční ústav v zemi pod záminkou pomoci státu s chřadnoucí IPB vytáhl ze státní kasy do té své tolik peněz, že by to státu stačilo celý rok na vyplácení nemocenské.
Potíž je v tom, že kromě silných slov zatím ministerstvo nepředložilo pro svá obvinění žádná fakta a důkazy. A jen silná slova arbitrům, kteří budou o oprávněnosti nároku české strany rozhodovat, stačit nebudou.
Na nic se neptejte, prostě nám věřte
"Bohužel, nelze nic zveřejňovat. Respektujeme důvěrnost arbitrážního procesu," opakoval ve středu už poněkolikáté šéf právního odboru ministerstva Radek Šnábl. Ten odmítl sdělit i jakékoliv podrobnosti k právníkům, které si ministerstvo k přípravě žaloby přibralo.
Ministerstvu s arbitráží radí právní kancelář Weil, Gotshal & Manges. Není však jasné, zda bylo na výběr právní kanceláře vypsáno výběrové řízení – v centrálním registru veřejných zakázek o takovém konkurzu záznam chybí.
Základní sdělení žaloby je jasné. Současné vedení ministerstva v ní v podstatě tvrdí, že stát v roce 2000 prodal Investiční a Poštovní banku o desítky miliard korun levněji, než měl.
Důkazy pro to, že stát předal IPB za hubičku, není těžké najít: stačí se podívat na raketový růst nového majitele, do té doby nevýrazné ČSOB, která přes noc ztrojnásobila svoje zisky a stala se bez větší námahy největší bankou v zemi.
Jenže jak chce stát dokázat, že za extrémní nevýhodnost obchodu mohou manažeři ČSOB, a ne neschopnost státních úředníků? Je skutečně chybou banky, že využila příležitosti a rukama i nohama vytahovala ze státní kasy miliardy? Anebo je chybou to, že ji přitom nikdo nezarazil?
Aby stát a jeho právníci v arbitráži uspěli, budou muset v kontraktu uzavřeném s bankou najít nějaké slabé místo. Ministerstvo financí bude muset přesvědčit arbitry, že extrémní rozsah pomoci, kterou od něj ČSOB v souvislosti s převzetím IPB dostala, byl v rozporu s původním účelem podepsané smlouvy, a proto je část inkasované podpory možné reklamovat.
Účelem smlouvy velmi zjednodušeně bylo, aby IPB ve chvíli, kdy ji ČSOB přebírala, měla nulovou hodnotu: to znamená, že má stejně velký majetek jako závazky.
Ministerstvo financí teď tvrdí, že tomu tak nebylo, že IPB ve skutečnosti měla v té době hodnotu několika desítek miliard. A proto by měla ČSOB všechno, co bylo nad nulu – tedy nad rámec účelu smlouvy – vrátit.
Do hry se tak vrací otázka, která hraje klíčovou roli i v současném jednání o narovnání s původním investorem v IPB, japonskou Nomurou: Jakou měla ve skutečnosti hodnotu IPB v okamžiku, kdy ji i s velkorysými státními garancemi přebírala ČSOB?
Nejnovější posudek, který pro ministerstvo zpracovala americká společnost Navigant Consulting, tvrdí, že to bylo minimálně 26,7 miliardy korun (ČSOB zaplatila za banku kolem 4 miliard).
To, že hodnota banky byla v okamžiku prodeje výrazně v plusu, tušili už v minulosti i sociálnědemokratičtí ministři. Americká společnost JP Morgan už před několika lety vyčíslila hodnotu očištěné banky na 54 miliard korun. Vláda to však nikdy v minulosti ve svých dohodách s ČSOB nezohlednila.
Černý týden pro ČSOB
ČSOB nemá dobrý týden. Kromě toho, že musí uklidňovat své klienty na přepážkách, že ani případná prohra v arbitráži neznamená její krach, se tento týden dozvěděla, že se státem prohrála v dalším sporu.
Česká konsolidační agentura, která spadá pod ministerstvo financí, ve středu oznámila, že jí ČSOB musí vrátit dvacet jedna milionů korun za pohledávku, kterou jí agentura původně proplatila, ale pak platbu reklamovala.
Jde sice jen o malou částku, ale balík podobných pohledávek, o které banka a agentura vedou spor, se pohybuje v řádu asi pěti miliard.
