Máme zákazníky i zisky, pochvaluje si podnikatel

- Nestěžují si. Jejich zákazníci jim platí, hotově i včas na fakturu. Poptávka po jejich zboží navzdory faktu, že lidem ubývají peníze a šetří, stále stoupá. Pohádka či milosrdný noční sen podnikatele, jehož firma se ve skutečnosti hroutí?

Ne - Strojírna Kunc, firma od dvou lidech. Otec a syn začali na počátku devadesátých let v garáži s penězi půjčenými od známých a příbuzných a chutí navázat na tradici předků. "Razítko na záručním listě je přesná kopie toho, které používal můj praděda," odpovídá Stanislav Kunc na dotaz zákazníka podivujícího se nad jeho tvarem lišícím se na první pohled od neosobních hranatých "eseróček" končících na ex.
Program strojírny je jednoduchý. Více než dvě třetiny zakázek tvoří šrotovníky, zbytek připadá na práci pro velkou tuzemskou sklárnu. "Lidem ubývají peníze, snaží se hospodařit, jak se dá, začínají chovat drobná zvířata - králíky, drůbež. Potřebují náš šrotovník," vysvětluje Stanislav Kunc. Zakázky přinese strojírně jediná akce v roce, českobudějovická Země živitelka. "Rozdáme tu vždycky okolo tří tisíc letáků. Za jeden rok jsme schopní udělat okolo osmdesáti šrotovníků. Práce máme skoro víc, než je v lidských silách zvládnout," dodává spolumajitel firmy.
Úhledně vypadající pomůcka zemědělců a chovatelů vzniká v uklizené a čisté - dnes již ne garáži, ale nově vystavěné dílně. "Stroje, co tu vidíte, jsme koupili jako starší. Dědeček měl ve své továrně čtyřicet čtyři mašiny. Nic nám ale po revoluci nevrátili, prý si můžeme vzít, co najdeme. Podařilo se nám však vypátrat jen nefunkční bodovačku," vypráví Stanislav Kunc.
Další zaměstnance i přes velkou poptávku po jejich výrobcích odmítají. Nechtějí se spojit ani s obchodníky, raději prodávají sami. "Nemáme s prodejci dobré zkušenosti. Nechtěli platit, a navíc si přiráželi na naše stroje obrovský rabat. Například šrotovník, který prodáváme za deset, oni nabízeli za osmnáct tisíc korun," dodává Kunc. Vysoké ceny podle nich nejsou dobrou cestou. Po dvou letech nyní vzhledem k rostoucím režijním nákladům zdražili zhruba o deset procent. Kvůli zachování nižší ceny nejsou ani plátci daně z přidané hodnoty. "Poradili nám to na finančním úřadě. Máme ve svých výrobcích hodně přidané práce a nebylo by to moc výhodné," vysvětluje Stanislav Kunc.
Žije se jim dobře, rozhodně si nestěžují. "To víte, na velké zbohatnutí to není, ale jsme spokojení," mnou si oba upracované ruce. Něco z jejich milého optimismu může načerpat každý, kdo Kuncovu strojírnu navštíví. Za branou podobnou té malebné pivovarské z Menzlova filmu Postřižiny totiž panuje upřímná chuť podnikat, poctivě.