To, že někdo v práci kouří mi je jedno. Někdo si odskoči na cigaro, někdo zase poklabosit ke kávovaru. Jediný, co mi vadí je ten smrad, když kolem mě někdo projde nebo je vedle.

Existence rauchpauz je důkaz, že tabák za to nestojí - nejsem po něm sjetej.

Ve vztahu k pracovní době bych to asi neřešil, to už by se taky muselo řešit, že většina těch bab si co 1/2 hodinku odskakuje na WC ...

U nás ve firmě se loni pro kuřáky udělalo několik kuřáckých míst - investice několik set tisíc. Následně bylo pár kuřáku odlapeno mimo tato místa a vrcholem bylo, když jeden z nich v dílně (cca 50 metrů od kuřáckého místa) hodil vajgl do plechovky se zbytkem ředidla a následně to hasil umaštěným vaťákem. Skončilo to výjezdem hasičů (do jejich příjezdu už oheň zlikvidován) a vedení se naštvalo a vyhlásilo boj proti kuřákům, který zřejmě skončí naprostým zákazem kouření v areálu firmy.

Vedení firmy je nějak retardované, ne? To je ode zdi ke zdi - drahá kuřácká místa a pak kvůli jednomu jedinci totální zákaz. Přitom je řešení jednoduchý - před vchod umístit popelník.

vadí mi ta vyhrazené místa před barákem. Kdo má pak procházet oblaky kouře?

Je komické, jak si to kouření kuřáci obhajují. Přes všechny ty trapný bláboly s obsahem zdrobnělin typu: pivečko, cigárko, pokouřeníčko, pohodička... zůstává jedno slovo - závislost. A s tím je spojená ztráty svobody. To je vše.

Ale nepřestávejte se svými výlevy - docela to pobaví.

Ta tvoje frustrace je až úsměvná Už jsi přemýšlel nad odbornou pomocí?

Je vítané, když se stejně postižení sdružují. Mohou si časem popovídat o zdraví, co odešlo v dál.

S kolegy kuřáky mám na pracovišti jen špatné zkušenosti....

Změňte pracoviště.

Á, moje oblíbené téma "bezohlední huliči". Ale na jejich obranu musím říct, že se to lepší. Za poslední dva roky jsem potkala 2 (slovy dva) ohleduplné kuřáky.

1) Když jsem šla s kamarádkou posedět před cukrárnu na zahrádku a všude bylo plno. Jen u jednoho stolu byla dvě volná místa a jeden kuřák s manželkou. Kamarádka se šla zeptat, jestli tam je volno. Já jsem se zdráhala. Nevím, jestli si toho ten kuřák všiml, ale zvedl se a šel dokouřit o kousek dál.

2) Byli jsme s rodinou na výletě a u jednoho stánku jsme se na chvíli posadili. Přišla k nám jedna slečna a zeptala se, jestli si může u vedlejšího stolku zapálit. Požádala jsem ji, jestli by mohla jít kousek dál, aby na mě nešel kouř a ona šla.

U nas jsou pred firmou sklenene kuracke budky s popelnikem uvnitr, a zreme protoze kuraci jsu slusni, se vajgly vali vsude okolo na zemi.

Kuřácké budky? To je jako jít na hanbu, takové ponížení...