Kirill Komarov, první náměstek ředitele ruského dodavatele jaderných reaktorů Rosatom, Česko dobře zná. Už před třemi lety zastupoval ruskou stranu v soutěži na dostavbu dvou bloků v Temelíně, než ČEZ rozjetý tendr před výběrem vítěze zrušil. Nejspíš i tato zkušenost vedla Komarova k názoru, že vybírat dodavatele reaktorů v rámci otevřené soutěže není efektivní.
„Neříkám, že tendr není možný, není to však nejefektivnější způsob řešení,“ říká muž, kterého s rozbíhajícími se debatami o stavbě nových bloků v Dukovanech v Česku zřejmě uvidíme opět častěji. Jedno z prvních setkání se zástupci české vlády už absolvoval minulý týden v Praze.
Jak jednání probíhala, s jakým výsledkem?
Nedá se říct, že by šlo o jednání, nejsou to ještě ani předběžná jednání, spíše bych řekl, že jde o proces v pohybu. Loni jsme dostali od české vlády žádost o informace, šlo v podstatě o poptávku, zda máme o dostavbu jaderných bloků zájem, a pokud ano, za jakých podmínek. V říjnu jsme odeslali odpověď, teď čekáme, že česká vláda položí dodatečné, upřesňující otázky a my si na ně připravíme odpovědi. To může ještě nějakou dobu trvat.
Kirill KomarovTřiačtyřicetiletý rodák z Petrohradu, vystudoval Uralskou státní právnickou univerzitu. V březnu 2006 byl jmenován viceprezidentem společnosti TVEL, dodavatele jaderného paliva do tuzemských elektráren. Tím začala jeho kariéra v rámci jaderného gigantu Rosatom. Po vystřídání několika různých pozic zastává post prvního náměstka generálního ředitele. |
Z vaší přítomnosti v Praze se však dá vyvodit, že Rosatom o stavbu českých jaderných elektráren zájem určitě má.
Rosatom s Českem dlouhodobě spolupracuje. Všechny funkční jaderné bloky v Česku jsou postaveny podle ruského designu, dodáváme jim také palivo. V posledních letech jsme začali poskytovat jaderným elektrárnám také servis. Vlastníme v Opavě společnost Arako, která vyrábí armatury. A především, v takzvaném seznamu dodavatelů Rosatomu je sedmatřicet českých společností. Dvanáct z nich se podílí třeba aktuálně na výstavbě jaderné elektrárny v Bělorusku.
Účastnili jste se už tendru na dostavbu Temelína, který vás stál spoustu peněz a ČEZ ho nakonec zrušil. Česko se také není schopno domluvit na způsobu financování a na tom, zda za stavbu, která se při současných cenách elektřiny nemůže zaplatit, poskytne garance. Proč po těchto zkušenostech chce Rosatom v Česku jaderné bloky pořád stavět?
Ze strany české vlády vidíme vážný a seriózní zájem nové bloky postavit. Vláda schválila dva zásadní dokumenty, aktualizaci Státní energetické koncepce a Národní akční plán rozvoje jaderné energetiky. Rozeslala několika společnostem žádost o informace, byl zřízen Stálý výbor pro jadernou energetiku a jmenován vládní zmocněnec pro jadernou energetiku. To vše nasvědčuje, že česká vláda to myslí vážně. Je však pravda, že klíčová otázka financování se musí vyřešit předem. A pochopitelně, státní garance nejsou jedinou možnou cestou.
Jak to myslíte?
V současnosti stavíme po světě více než 34 bloků, další elektrárny stavíme v Rusku. Naše portfolio zakázek v zahraničí na příštích deset let převyšuje 133 miliard dolarů. Máme tedy zkušenosti s výstavbou v zahraničí, a tedy i zkušenosti s různými typy financování. O ty jsme ochotni se podělit s českou vládou. Rosatom nechce být tím, kdo přijde, řekne si o peníze a za ně pak postaví jadernou elektrárnu. Jsme ochotní se procesu zúčastnit aktivně. Můžeme spolu s českou vládou hledat možnosti financování, můžeme být menšinovým vlastníkem nebo přijít s návrhem investování z naší strany.
Jste tedy připraveni i Česku nabídnout třeba model, jaký funguje u maďarské elektrárny Paks, kde Rusko poskytlo úvěr na její výstavbu a výměnou za to je hlavním dodavatelem jaderných technologií?
Z naší strany jsme ochotni se zapojit do jakéhokoli modelu, a to zahrnuje i ten maďarský, v jehož rámci jsme nabídli mezistátní financování. Možný je však také třeba model, který se uplatnil v Turecku. Tam elektrárnu stavíme, vlastníme ji a budeme pak prodávat elektřinu. Turecká vláda nám pak garantuje, že odkoupí elektřinu za dohodnuté ceny. Rozdíl mezi oběma variantami je přitom zřejmý, v Turecku nám elektrárna patří, v Maďarsku patří státu.
O tureckém modelu však česká vláda nikdy ani neuvažovala.
Nevím o tom. Ve fázi, v jaké se v současnosti celý proces nachází, má podle mého právo na existenci kterákoli varianta. Důležité je, aby byly ekonomicky výhodné pro Česko. Jsme ochotni zapojit se do mnoha modelů, hlavní je, aby byly přijatelné pro českou vládu. Možné je zvolit třeba i nějakou kombinovanou variantu, tedy například, že bychom peníze částečně půjčili a částečně zainvestovali.
A co model, který se nyní uplatňuje ve Finsku při stavbě elektrárny Hanhikivi, kde elektrárnu hradí konsorcium investorů?
Ten podle mě v Česku není pravděpodobný. Jde o model, který je obvyklý pro Finsko. Investoři nedostávají dividendy, ale podle své proporcionální účasti elektřinu. Většinou jde o firmy, pro které jsou ceny elektřiny klíčové a kde cena hraje významnou roli v ceně koncových výrobků, jako jsou třeba hutě. Potřebují, aby cena elektřiny byla stabilní a předvídatelná, a tak do jaderné elektrárny investují. V Česku nikdy podobný model nebyl realizován, vyžaduje velmi speciální vztahy v rámci konsorcia a není lehce přenositelný.
Pokud by česká vláda vůbec žádné záruky za stavbu neposkytla, což odmítá třeba ministr financí Andrej Babiš, a podmínky tendru by se tak prakticky vůbec nelišily od soutěže na dostavbu Temelína, měli byste i tak o zakázku zájem?
Pokud se vypíše nějaký tendr, účastníci by měli mít jistotu, že vítěz podepíše kontrakt a zakázka se uskuteční. Když se zrušená soutěž rozjížděla, vůbec se nemluvilo o tom, že ČEZ elektrárnu nebude schopen zaplatit. Pak se však situace na energetických trzích změnila. Pokud by se soutěž na výstavbu jaderné elektrárny vyhlásila dnes, nezúčastní se nikdo, pokud by nebylo jasné, kdo za elektrárnu zaplatí. Obecně jsem však přesvědčen, že pro stavbu jaderné elektrárny není tendr tou správnou cestou.
Proč?
Neříkám to proto, že bychom nechtěli měřit síly s konkurencí, naopak, konkurence je potřebná. Formát otevřeného tendru je však velmi nevhodný pro výstavbu jaderné elektrárny. Prostřednictvím tendru je možné koupit třeba lahev vody, je snadné definovat požadavky, že lahev musí být skleněná, voda čistá a podobně. U jaderné elektrárny je však potřeba odpovědět na příliš mnoho otázek současně a nakonec se dostaneme do šedé zóny, kdy vůbec nebude jasné, jaká jsou kritéria pro výběr vítěze. Například jen různých druhů vybavení a součástek, podotýkám druhů, a ne kusů, je na jedné jaderné elektrárně zhruba 50 tisíc. Představte si to množství, přitom u každého dodavatele jsou naprosto odlišné, jiné máme my, jiné Američané, jiné Francouzi, jiné Korejci. Jak to chcete navzájem porovnat?
Takže se budete snažit přesvědčit českou vládu, aby se cestou tendru nevydala?
Jsme největší stavitel jaderných elektráren na světě, a jak už jsem zmínil, v této fázi vidíme náš hlavní úkol v předání zkušeností a vědomostí české vládě. Chceme jí dodat maximum informací k rozhodnutí. Pak už se však musí rozhodnout sama. Neříkám, že tendr není možný, není to ale nejefektivnější způsob řešení. Pokud k němu však dojde, zúčastníme se ho. Je to ta nejméně vhodná možnost výběru dodavatele a ani v poslední době se žádný tendr na výstavbu jaderné elektrárny nekonal. Žádná soutěž neprobíhala u elektrárny Flamanville ve Francii, která se staví, ani u Hinkley Pointu ve Velké Británii, který se má brzy začít stavět.
Vypadá to, že zájemců o dostavbu bloků nyní v Česku bude výrazně více, než tomu bylo před třemi lety u Temelína. Jak konkurenci hodnotíte?
Mluvit o tom, na to je moc brzy. Neznáme kritéria, podle kterých se dodavatel bude vybírat. Pokud by však hlavní roli hrála technická stránka, můžeme říct, že Rosatom je jedinou společností, která disponuje referenčním reaktorem generace 3+. Ten zatím nepostavili ani Američané, ani Francouzi, nemají ho ani Číňané, ani Korejci. Také v otázce lokalizace, tedy zapojení českých firem, má Rosatom možnosti jako nikdo jiný. Ve zrušeném tendru na dostavbu Temelína však třeba otázka lokalizace vůbec nebyla podmínkou, takže nelze v současnosti určit, kdo má jaké silné a slabé stránky.
Zvenku to působí, že mimořádný zájem o zakázku má čínská společnost CGN, o které je hodně slyšet. Vidíte to podobně?
Je pravda, že Čína se dnes pokouší velmi aktivně prodávat své reaktory po celém světě. Ale je také potřeba dodat, že kromě Pákistánu ještě žádný v zahraničí neprodali. Rosatom už tuto cestu absolvoval mnohokrát, máme zkušenosti ze zemí, jako je Írán, Čína, Indie. A věřte mi, že jedna věc je postavit jaderný reaktor doma ve své zemi a úplně jiná stejný reaktor v zahraničí, kde jsou jiná pravidla, jiný jaderný dozor a úplně jiná situace. Čína to ještě nikdy neabsolvovala.
Zmínil jste, že jako jediní disponujete referenčním reaktorem 3+, sám ale říkáte, že je něco úplně jiného stavět ho v jiné zemi. Jak jsou tedy tyto zkušenosti přenositelné a jaké podmínky budete muset splnit?
To nelze přesně říct, skoro každý den se něco mění, vznikají nové standardy, nová pravidla, nové zákony. Aktuálně se však připravuje stavba elektrárny Hanhikivi ve Finsku, jsme ve fázi projektování a přípravy areálu a licencování. Paralelně s tím se v nejbližší době začne stavět i v Maďarsku. Než se tedy rozběhne výstavba v Česku, budeme už mít bohaté zkušenosti z výstavby v Evropské unii. Každá země má sice své vlastní standardy, ty se však stále více navzájem přibližují. Pro nás je důležité, že Rusko a Česko spolupracují už desítky let, v oblasti jaderné energetiky jsme se žádnou jinou zemí nenavázali tak intenzivní spolupráci.
