Místostarosta Mikulova Jaroslav Smečka si mnul ruce. Právě vydražil sedmičku rýnského ryzlinku z roku 1984 za 1550 korun. "Když se vydaří rok, nemá tahle odrůda konkurenci, ne nadarmo se jí říká víno králů," pochvaloval si kup.
Vinobraní pod Pálavou má od roku 2000 svého krále. Stačilo trošku zapátrat v archivu a vhodná historická figura byla na světě. Mikulovští zjistili, že když byl v roce 1403 zajat a vězněn ve Vídni král Václav IV., tehdejší pán Mikulova Jan z Lichtenštejna se ho vydal osvobodit.
V sobotu se panovník, přesněji řečeno jeden z pořadatelů v napodobenině jeho kostýmu, předvedl ve vší parádě i se svým doprovodem v historickém průvodu městem. Novinkou byly alegorické vozy. Počet účinkujících se letos vyšplhal na rekordních šest stovek.
Bohatý program běžel na třech místech současně. Historické centrum města se proměnilo v řemeslnou tržnici. Na náměstí se vemlouvali prodavači kolemjdoucím.
"Letos to vypadá na hubenější výdělek, i když je tady hlava na hlavě. To před týdnem na jarmarku v Hradci Králové byl jinačí kšeft," posteskla si Naďa Indertová z Trnavy u Zlína, která se svými dvěma dcerami maluje obrázky na sklo.
Kousek dál zase prodávaly ženy ze Slovenska turecký med a různé pečivo. "Kdepak to, už teď vypadám jako sud," odolala jim jedna starší turistka.
V zámeckém areálu návštěvníci obdivovali skutečný obří sud. V roce 1642 ho vyrobil pro mikulovského pána Maxmiliána z Dietrichsteina brněnský bednář se třemi tovaryši. Váží šestadvacet tun a vejde se do něj přes tisíc hektolitrů vína.
"Kdo jste přišli na řízenou ochutnávku, prosím ke mně," srovnal špalír návštěvníků mistr sklepa ze společnosti Víno Mikulov Andrej Sobolčák. Přišla chvíle pro vinařkou osvětu.
"Cítíte tu vůni pokosené trávy a lískových oříšků? To je ryzlink vlašský, stará odrůda, která se dobře hodí pro posezení s přáteli. Tohle Chardonnay patří k burgundským odrůdám, má v sobě takové ovocné a květinové tóny a ve světě je teď velice módní, od Jižní Ameriky po Austrálii. Není ale nad to naše z Pavlova.
Po poslední desáté odrůdě pohyby ochutnávačů zvláčněly. "Už v tom mám guláš, vždyť to chutná všechno stejně," vzdala to jedna návštěvnice. Venku na slunci nejistě zavrávorala. Žebrající invalida na vozíku si našel strategickou polohu, zástup lidí vracejících se ze zámku ho nemohl minout. Jeho hromádka mincí se ale nijak nerozrostla. "Střízliví, nebo opilí, lakomí jsou stejně," brblal si pod vousy.
