Otázek, které si potenciální investor pokládá, je již dnes požehnaně. Kromě všech s investicí souvisejících poplatků mezi ně patří historická výnosnost, riziko kolísání kursu a důvěryhodnost správcovské společnosti a částka minimálního vkladu. Fondy společnosti ING jsou sice dlouhodobě velmi úspěšné, ovšem investor za vstup do nich musí utratit nejméně stotisíc korun. Podobně je na tom i investiční společnost Citicorp. Dobrou zprávou pro drobné investory je, že mohou nakupovat nejvýnosnější podílové fondy již od pěti set korun.
Výnosnost by neměla být pro investora modla, zvlášť když nemá dlouhodobý charakter. S růstem profesionality a věrohodnosti brzy přibudou další otazníky. Kdo fond řídí? Jak uvažuje? Preferuje aktivní, nebo pasivní správu? Jak s klienty společnost komunikuje?
Bez odpovědi na tyto otázky se brzy odpovědný investor neobejde. Z trhu totiž postupně mizí podvodníci a důvěryhodně začínají působit všechny větší investiční společnosti. "Spolupracovali jsme z jedním velkým německým fondem, po změně osoby portfoliomanažera jsme jej přestali našim klientům doporučovat," říká ředitel poradenské společnosti Moneco Igor Bielik. "Když se u fondu změní vedení, bere za své i minulost fondu."
Fond s novým vedením je pro investory podobně neatraktivní jako společnost zcela nová. "Rizika ohledně budoucího vývoje jsou po změně managementu příliš velká," dodává investiční manažer Petr Šimčák.
Tuzemským podílovým fondům však většímu rozletu brání i zažité představy investorů, "Lidé se stále bojí - spojují podílové fondy s privatizačními a zatím nepřekonali nedůvěru k nim," říká například předeseda předsednictva UNIS ČR Jiří Brabec.
Nalézt recpety na vyšší prodejnost tuzemských podílových listů byli dokonce v minulých dnech v Praze i zástupci Evropské federace investičních fondů a společností - FEFSI. Shodli se v jednom - české fondy se ve srovnání s ostatní východoevropskou konkurencí sice odrazily ode dna a pomalu si budují důvěru, ovšem světlo na konci tunelu je zatím v nedohlednu.
