Letošní první pololetí znovu vzbudilo obavy v mnoha zemích střední Evropy. Vysoké ceny ropy a neobvykle nestálé ceny potravin vytlačily inflaci v celém regionu vzhůru. Zároveň rostly regulované ceny a působily směrem ke zvýšení inflačního tlaku. To není dobrá zpráva pro země střední Evropy, které doufají, že se připojí k Evropské unii a k eurozóně během několika let.
Maďarsko
Maďarsko například plánuje přijmout euro již v roce 2006. To by se ovšem vládě muselo podařit dostat míru inflace na úroveň zemí eurozóny. Rozdíl mezi maďarskou a západoevropskou inflací se zatím pohybuje okolo sedmi procent a snížit se jej daří jen velmi pomalu.
Inflace v Maďarsku zůstává stále na dvojciferných číslech, i když meziročně mírně klesla v červnu na 10,5 procenta. Maďarská centrální banka nedávno přijala ambiciózní plán, podle kterého by do konce roku měly ceny růst tempem okolo sedmi procent a v příštím roce dokonce okolo 4,5 procenta.
Rozšíření pásma, ve kterém se může kurz forintu pohybovat, vedlo podle očekávání k posílení této měny. Tím se zlevnily dovozy a tlačily tak na pokles domácích cen. Odborníci z Economist Intelligence Unit předpokládají, že forint zůstane pevný i ve druhém pololetí. To by mohlo pomoci stlačit inflaci na úroveň osmi procent koncem letošního roku. Pochybují ale o tom, že by mohla v příštím roce dále klesat.
Česká republika
Obavy z inflace zastihly i Česko. Domácí centrální banka ohlásila na konci července revizi své předpovědi inflace pro letošek na 5,1 - 5,8 procenta z původních 3,3 - 4,4 procenta. Reagovala tak na meziměsíční růst červnových cen o jedno procento.
Nepříznivý vývoj cen přiměl banku zvednout ke konci července úrokové sazby o čtvrt procentního bodu. Někteří analytici však očekávají další zvýšení sazeb už v srpnu.
Deficit státního rozpočtu letos zřejmě dosáhne více než pěti procent hrubého domácího produktu (nebo deseti procent bez započtení příjmů z privatizace). Ekonomika tak směřuje k nestabilitě, kdy domácí poptávka roste rychle a zvyšuje hlad po dovozech, zatímco exporty kvůli slábnoucímu zájmu z EU zpomalují.
Inflace v České republice je tedy jen součástí rozsáhlého problému, který pramení z rozsáhlých vládních výdajů a z blížícího se předvolebního politického prostředí. Navzdory snaze centrální banky odborníci odhadují míru inflace ke konci roku na úrovni pěti procent a pro příští rok jen slabý pokles.
Polsko
Polsko naopak letos zaznamenalo větší úspěchy při potlačování inflace. V červenci minulého roku se její hodnota vyšplhala na 11,6 procenta, ale od té doby klesá rychleji, než se předpokládalo. V červnu činila pouhých 6,2 procenta.
Hlavním důvodem bylo drastické snížení spotřebitelských výdajů, které je výsledkem velmi pevné monetární politiky centrální banky a prudkého zhodnocení polské měny.
Reálné úrokové sazby v Polsku patří mezi nejvyšší v Evropě, přestože je centrální banka letos snížila už třikrát (celkem o 3,5 procenta). Jako v ostatních východoevropských zemích bude vývoj polské inflace z velké části záležet na tom, co se stane s cenami ropy a kurzem měny. Nedávno zlotý oslabil o deset procent ve vztahu k dolaru, což zvýšilo ceny dováženého zboží.
Na rozdíl od Maďarska a Česka, kde soukromá spotřeba působí jako hlavní tahoun růstu, je poptávka v Polsku slabá. To by mělo pomoci udržet inflaci na úrovni kolem šesti procent ke konci letošního roku.
Slovensko
Příznivý trend působí také na Slovensku, kde ceny v červenci zůstaly stabilní. Reálné mzdy tam v současné době rostou, ačkoli pomalu. Tento faktor obecně působí proinflačně.
Na druhou stranu rostoucí konkurence v maloobchodě, očekávané reálné zhodnocení slovenské koruny, snížení dovozních cen a postupně klesající ceny ropy budou působit v opačném směru. Experti tedy předpokládají postupné snížení inflace z osmi procent v červenci na 7,8 procenta ke konci roku. V příštím roce by mohla dosáhnout sedmi procent.
