Od těch středně velkých až po takové kolosy, jako jsou Wal-Mart, Ford, Samsung nebo Hyundai.
Jedna ze studií z poloviny 90. let minulého století zjistila, že v USA je více než 90 procent všech společností v "rodinném vlastnictví".
Podle analýzy týdeníku The Economist mají "pádné slovo" zakladatelé nebo jejich dědici ve 35 až 45 procentech případů z pěti set největších amerických firem.
Výměna generací
Podle odborníků nyní přišla doba, kdy je možné sledovat vlnu předávání pravomocí v rodinných podnicích.
Podle studie profesora Joe Astrachana z Kennesaw State University to souvisí s tím, že velké množství společností vzniklo během patnácti let po druhé světové válce. A zakladatelé těchto podniků nyní dospěli do věku, kdy už musí pomýšlet na předání svého žezla.
Potvrzují to i statistiky - například v Austrálii je nyní každému pátému majiteli firmy více než šedesát let a jednomu z deseti dokonce přes sedmdesát.
Podle konzultační firmy Family Firm Institute zase platí, že ve Spojených státech zhruba 40 procent společností změní svého lídra mezi roky 2004 až 2008. Má přitom jít buď o výměnu generací, nebo o předání pravomocí ve firmě profesionálním manažerům.
Předat firmu dětem je těžké
Ustát generační výměnu není zdaleka jednoduché. A to i přesto, že v průzkumu společnosti J. P. Morgan mezi zhruba padesátkou společností, v nichž je u vesla druhá nebo pozdější generace rodiny majitelů, si celá polovina z nich myslí, že budou i nadále řízeny rodinnými příslušníky.
Ve skutečnosti vůbec není snadné v rodinné tradici pokračovat. Podle Joe Astrachana je při předání moci další generaci úspěšná jen zhruba třetina podniků. "A toto číslo se příliš nemění a platí globálně," dodává Astrachan s tím, že "ty ostatní jsou buď prodány, nebo zaniknou po smrti svého zakladatele."
V rodinných firmách je často více intrik než ve středověkém paláci. Stačí zaměnit "otce zakladatele" za středověkého panovníka, profesionální manažery za dvořany, přidat několik konkurujících si následníků s jejich žárlivými manželkami a je zaděláno na drama jako od Shakespeara.
"Střídání stráží v rámci rodinné firmy není kompletní, pokud nejsou předány jak manažerské pravomoci, tak vlastnická práva," tvrdí John Davis z Harvard Business School.
Jeden z klíčových problémů je podle něj fakt, že obě tyto pravomoci nebývají předávány najednou. "Otcové zakladatelé" se totiž většinou nevzdávají svých funkcí příliš ochotně.
Henry Ford váhal s předáním pozice svému synovi po desetiletí, Thomas Watson, zakladatel IBM, odmítal odejít do důchodu do věku 82 let. Serge Dassault ze stejnojmenné strojírenské a letecké firmy zdědil trůn po svém otci až ve věku 61 let. Často se pak může stát, že mladí ztratí trpělivost, rodinnou firmu opustí a založí si svou vlastní.
Ale i když zakladatelé firem předají manažerské pravomoci svým dětem, někdy otálejí s předáním jejího vlastnictví. A majitelem podniku zůstávají často až do své smrti. Jejich děti pak sice společnosti šéfují, ale stále nedělají na vlastním. To samozřejmě může mít vliv na jejich výkonnost, zvláště co se týče upřednostňování krátkodobých výsledků před těmi dlouhodobými.
Najměte si profesionály!
Proto se podle odborníků ukazuje praktické, když si rodinná firma najme profesionální management a do každodenního provozu se příliš nemíchá. Tento trend je podle Johna Warda, který vyučuje management rodinných firem na vysokých školách na obou stranách Atlantiku, zřetelný hlavně v severní Evropě.
K dalším problémům, jež mohou rodinné firmy postihnout po předání moci z generace na generaci, patří třeba skutečnost, že dědic nemusí být zdaleka tak zkušený v oboru a mít takový hlad po úspěchu nebo autoritu jako jeho předchůdce.
Dědiců může být navíc i více, a tak jsou rozhodovací pravomoci příliš rozředěny nebo někteří rodinní akcionáři chtějí svůj podíl zpeněžit a do firmy se dostávají lidé zvnějšku.
