"Pokud firma v bankrotu navrhne revitalizační program, bude jí moci soud poskytnout ochrannou lhůtu," říkají tvůrci zákona z ministerstva spravedlnosti. Navíc v případě, kdy celou konkursní podstatu i všechny dluhy zkrachovalého podniku převezme revitalizační agentura, prohlášení konkursu soud zruší.
"Je nesmysl prodávat firmu i s dluhy. Všude ve světě je běžné, že se firma nechá úplně položit a dluhy pak přejdou na správce," namítá konkursní správce Martin Litvan.
Zelenka se k jeho kritice přidává: "Představy vlády o revitalizaci jsou zatím mlhavé. Nikdo neví, kdy začne a skončí. Může se tedy lehce stát, že spousta firem se bude několik let pohupovat v síti ochranné lhůty a konkursy se výrazně protáhnou."
Další podstatné změny by se měli dočkat oddělení věřitelé, jejichž pohledávky mají přednost před všemi ostatními. "Jejich preference bude zachována, ale už ne v takovém rozsahu jako dosud. Peníze tak zbudou i na věřitele ve třetí třídě," soudí František Zoulík.
Navrhovaná omezení totiž spočívají v tom, že přednostní věřitelé se uspokojí jen do sedmdesáti procent své pohledávky. Na zbytek peněz si spolu s věřiteli prvních dvou tříd budou muset počkat až do rozvrhu, tedy do konečného zpeněžení konkursní podstaty.
Podle odborníků však tato navrhovaná úprava v konečném důsledku prodlouží dosavadní vleklé konkursní řízení ještě o několik let a nedostatek prostředků pro věřitele ve třetí skupině stejně nevyřeší.
Jaroslav Zelenka k tomu říká: "Tito věřitelé se žádných peněz nedočkají, protože problém není v nespravedlivě nastaveném rozvrhu, ale v chudé a vytunelované konkursní podstatě."
Podle něho existuje jediná cesta, jak zaručit věřitelům třetí třídy alespoň část jejich peněz: je třeba donutit dlužníka k tomu, aby podal návrh na konkurs či vyrovnání včas. "K tomu je ale nutný trestní postih úpadců, který autoři novely opět zcela pominuli," dodává Zelenka.
Tvůrci nové úpravy se na druhou stranu snaží posílit postavení věřitelů především nad správci konkursní podstaty. "Soud například nebude moci bez souhlasu věřitelského výboru ustanovit opatrovníka či jiného zástupce," vysvětluje František Zoulík.
Podle Martina Litvana je to nepochopení ze strany předkladatelů: "Představy o tom, že je správce proti věřitelům, jsou zcela iluzorní. Zkušenosti z většiny konkursů naopak ukazují, že věřitelé často nejsou schopni jednotného postupu, o práci ve věřitelských výborech nemají zájem a činnost správce spíš blokují."
Novela rovněž počítá se zvýšením zálohy na náklady konkursu z dosavadních deseti na dvacet a u dalších záloh až na třicet tisíc korun.
"Takové zvýšení je zcela nedostatečné, protože náklady konkursu nepokryje. Bylo by vhodné uložit jednu zálohu i opakovaně, a to až do výše jednoho milionu korun," oponuje Jaroslav Zelenka.
Nově autoři také zavádějí desetidenní lhůtu, kterou má soud na to, aby konkurs vyhlásil v případě, že se do něj navrhl sám úpadce. "Významně se tak zkrátí celé řízení, protože soud při posuzování toho, zda došlo k úpadku, bude vycházet jen z údajů v návrhu," slibují si od tohoto ustanovení předkladatelé.
Odborníci nad tímto záměrem ovšem kroutí hlavou. "Prohlášení konkursu není problém - pokud jsou splněny všechny podmínky, soud to udělá bez zbytečných odkladů. Problémy s průtahy nastávají až po jeho prohlášení," říká Jaroslav Zelenka.
